Píše se duben 2010 a já jako rok starý kapitán vyplouvám na svoji třetí plavbu po získání osvědčení Velitel Brodice. A není náhoda, že právě se soudruhy z tohoto fóra na první regatku JI
Ze zde přítomných členů tvořili posádku Dakar, Chudu a v neposlední řadě Tatíneček, jako zásobovací dustojník a kuchař v jedné osobě. Cesta proběhla zdárně, jen v marině se dozvídáme, že neše Oceanis 43 není v Mandalině ale v Kaštele a dovést ji chtějí do Mandaliny.
V Kaštele přebýrám uplně novou oceanis, jejíž log ukazuje cca 800 mil. Jelikož byla možnost pojištění kauce+100 eur vratných při vrácení lodi, využívám tuto možnost. Později se se ukazuje, jak jsem byl velice prozíravý
Nebudu zde popisovat průbeh regatky, kulinářské umění Tatínečka, ani chuť domácích buchet dovezených něžnější částí posádky. Sluníčko svítilo, občas fouklo tak akorát a i na koupání došlo, ikdyž voda trochu studenější. No ale nevlez tam, když už jsi u moře
No stalo se, myslím v polovině týdne, že po prohlídce zelené jeskyně jsme zamířili na východní část ostrova Vis do zátoky Budikovac na obýdek a odpolední povalování. Jelikož nefoukalo, část posádky byla v podpalubí aby nebrala síly na hody, které nám Tatíneček připravoval.
Ještě dost daleko před zátokou Budikovac jsem seběhl dolu, abych se mrknul do mapy a do pilota. Koukam, koukam a říkam si. Aha bacha, musíš tam zajet od jihu, protože mezi tím ostruvkem a ostrovm Budikovac tam nezajedeš. Kouknul jsem ještě jednou do mapy a do pilota a letím nahoru s myšlenkou kotvení a možná i koupání. Někdo předci říkal, že vté zatoce je teplá voda již brzy od jara
No blížíme se k zátoce a Tatíneček s větou jdu se natáhnout odchází do kajuty, kde si chce nechát zdát sen o kapitánech nekuřácích
Na palubě jsme zustali myslím 3 nebo 4, ale kčemu víc lidí na kotvení. Jednoho člena posílám ke kotvě a druhého si nechávám u sebe, a přeji si aby mi po každém metru hlásil hloubku. ,, Káca, budem kotvit tak na 4 metrech, tam by ta voda měla být teplá. V polovině toho ostruvku se otočím a vyhodíme kotvu ´´ Takže si to suneme pomalu zátokou Budikovac, po levé ruce mám ten ostruvek mezi kterým se nedá projet, člen na přídi je připraven spustit kotvu a káca hlásí: ,,5 metrů, 5 metrů, 5 metrů....4 metry´´ oka otáčíme, za chvíli vyhodíš kotvu křičím. Přeruší mě zvuky, které nevím k čemu přirovnat, drhnutí kýlu o dno a divné pohyby lodi. Kouknu na kácu a on na mě a pronese,, dva´´
Tatíneček, kterému zrovna přicházel ten sen o nekuřáckém kapitánovi je hned nahoře a ukazuje se jeho praxe. Bere hned kormidlo a zkouší vycouvat. Nejde to. Nakonec se mu podaří díky bustralu lod otočit a dostat na hlubší vodu, kte kotvíme. Okamžitě běžíme kouknout pod přepážky, zda do lodi neteče. Neteče. Ted přichází na řadu ta horší část. V dubnu se potopit ke kýlu a zkontrolovat ho. No moc se mi nechce, ale musím. Voda je ledová, ale zjištuji že to díky malé rychlosti odnesla vlastně jen barva. To zapíjíme panáčkem. V pátek po příjezdu do mariny, ihned potápěč odhaluje nehodu, ale potvrzuje má slova, že to odnesla ,,jen,, barva :hmm
V sobotu při předání sepisujeme protokol pro pojištovnu a díky pojištění kauce přicházím vlastně jen o 100 eur. A vlastně ani oně, protože posádka se rozhodla těch 100 eur vidělit 8 a podělili se se mnou o škodu kterou jsem zavinil já.
A kde byla chyba? Do map i do pilota jsem se podíval správně, ale dá se říct že v rychlosti. A když jsem koukal dvakrát, nevšiml jsem si v osmičkách odkazu na zvědčený obrázek zátoky u ostrova Budikovac, kde je jasně vidět, že kotvit se dá tak do 1/3 toho ostruvku mezi kterým se nedá projet.
Poučení? Nekoukat v rychlosti a študovat mapy a piloty dukladně. Jo a používat GPS
nad kterou není
Tak takhle jsem přejel s lodí železniční přejezd v Kostelci pane učiteli. Ted už přežijete všechno
O zaháknutí sněžněm v námořním bungru příště 
