úprava 13.11 - vložen text sepsaný Oskarem (Otokarem Randákem) a Amateurem (Jiřím Holdem), převzato z Kapitánské pošty 1/2010
Od dřevěné pramice k pramici P550
Pramice provází vodní skauty v jejich historii více jak sedmdesát let. Požadavky na skautskou standardní loď jsou stále stejné: loď pro vícečlennou posádku – skautskou družinu s kormidelníkem, která bude vhodná pro základní vodácký výcvik a plavbu na hladké i náročnější tekoucí vodě.
Třicátým létům dvacátého století, kdy se český vodní skauting začal více rozvíjet, vévodila dřevěná pramice. Byla mimořádnou lodí. Její plavební vlastnosti, robustnost a možnost amatérské stavby z ní vytvořily výjimečný prvek výchovného programu. Stavba pramice, při které každý účastník získával zručnost lodního tesaře, vytvořila zvláštní vztah posádky k vlastní lodi. Pramice se často stavěly i na letních táborech. A v době, kdy tábory trvaly celý měsíc, pokračoval někdy letní program oddílu ještě několikadenní plavbou na pramicích. Pramice se postupně staly nejužívanějšími loděmi pro vodácký výcvik a turistiku mládeže v řadě sportovních organizací. Byly vyráběny i profesionálně a konaly se na nich různé soutěže a závody.V třicátých létech se nejznámějším závodem, který vodní skauti pořádají dodnes, stal závod „Přes tři jezy – napříč Prahou.“
Pro závodní pramice jsou v Závodních pravidlech kanoistiky předepsány rozměry:
největší délka - 580 cm
nejmenší šířka dna (měřeno uvnitř) - 80 cm
nejmenší šířka přídě - 50 cm
nejmenší šířka zádě - 50 cm
sklon každého boku - 15 cm
Pramice je dvoupodhonová, zhotovená z prken síly 25 mm.
Zadní čelo pramice je opatřeno otvorem s kováním, do něhož se zasazuje havlinka kotrče (dlouhé dřevěné veslo). Údaje byly převzaty z knížky Kanoistika mládeže STN – 1966. V období druhé světové války byla oficiální činnost skautské organizace zakázána. Po skončení války v roce 1945, zůstala dřevěná pramice nadále standardní lodí vodních skautů. Zlom nastal až po dalším částečném obnovení skautské činnosti v roce 1968, kdy se řada oddílů skryla ve sportovních a turistických oddílech. V tomto období se objevily sklolaminátové skořepiny. Tento nový materiál se začal používat jak při profesionální, tak amatérské výrobě lodí. Od nymburského oddílu jsem dostal požadavek: Vytvořit lehkou pramici alespoň pro pětičlennou posádku, kterou by bylo možno převážet na střešním nosiči osobního auta!
Vznikla pramice P 450 - pracovní název Aligátor:
polosamonosná sklolaminátová skořepina s vestavěnou dřevěnou kostrou
délka lodě - 450 cm
šířka lodě - 110 cm
výška boku uprostřed - 30 cm
váha - do 50 kg
dvoupodhonová pramice s předním i záďovým krytem.
Pro výrobu sklolaminátové skořepiny bylo postaveno kopyto z nehoblovaných latí a prken vyložené sololitem, napuštěným fermeží a vyleštěno separační pastou.
Byly vyrobeny tři pramice. Dvě putovaly okamžitě na letní tábor u Mutyněvsi 1971.
Osvědčily se, dík svým malým rozměrům i váze, jak při dopravě, tak při hemžení dorostu na vodě.
Třetí pramice byla ponechána pro experimentování s ploutvovou skříní. Podařilo se a pramice byla vybavena ploutví, kormidlem, stěžněm, nejprve lugrovou plachtou a potom kosatkou a vratiplachtou. Tím byla úspěšně ukončena příprava na vytvoření nové pramice vodních skautů.
LISTOPAD 1 9 8 9 otevřel dveře i do nového života vodních skautů.
Byla to výzva zkonstruovat moderní pramici pro sedmičlennou posádku pro širší vodácký program, to jest mimo kanoistiky také jachting. Po několikaletém provozu malé pramice P450 a odzkoušení nové moderní velké celolaminátové svazarmovské pramice pro branné vodáctví na putovním táboře turistického oddílu po jihočeských řekách v roce 1981 a 1982 byl dostatek zkušeností pro návrh nové lodě.
Vznikla pramice P520:
Poloskořepinová loď – sklolaminátová skořepina s vestavěnou dřevěnou kostrou, stejná konstrukce lodi i kopyta pro výrobu skořepiny jako u pramice P450: délka - 520 cm, šířka - 110 cm
Bylo dodrženo tradiční zadání pro standardní loď vodních skautů včetně vhodnosti pro amatérskou výrobu
Hlavní kapitanát vodních skautů vedený ing. Zdenkem Hájkem (Jackem) odsouhlasil pramici P520 jako vhodnou loď pro vodní skauty. Její stavební výkres a popis výroby lodě, včetně kopyta, byly uveřejněny v Kapitánské poště. Bylo rozhodnuto zařadit kompletní stavbu P520 do programu kapitánské lesní školy 1992 – Během čtrnáctidenního programu byla loď úspěšně postavena.
Prakticky současně vyrobil kopyto pro P520 ostravský kapitán Unra a jeho oddíl vyrobil mimořádně kvalitní robustní pramice.
Další lodě stavěly oddíly v Třebíči, Liberci, Jablonci. Dokonce jeden řemeslník v Nymburce vyrobil deset dosti subtilních lodí na prodej. Během poměrně krátké doby byly v provozu asi dvě desítky lodí. Připravovalo se první celostátní setkání vodních skautů po sametové revoluci NAVIGAMUS. S pražským 16. odd. v. s. jsme se dohodli, že na sraz vyrazí se svými třemi P520 s oplachtěním. Pracovalo se u náplavky vedle pražských ledáren. Několik odpolední šila Jaška doma plachty, jeden rodič zámečník vyráběl závěsy pro vanty, Tomáš zajišťoval kovové listy kormidel a jejich závěsy, Myšák I. udržoval posádky v provozním stavu. V předvečer setkání byly lodě dovezeny na Velký Vír. Tomáš přivezl nářadí, potřebný materiál na kompletaci lodí a Jašku s plachtami. V místním autocampu, kde byly el. zásuvky, jsme zřídili montážní prostor.
Nedaleký les poskytl soušky na stěžně a ráhna a za soumraku vypluly tři P520!
Druhý den, kdy se sešli účastníci setkání NAVIGAMUS, se objevila řada dalších pětsetdvacítek, byla vyhlášena improvizovaná REGATA. Několik posádek si na vypůjčených oplachtěných P520 odzkoušela první plavbu pod plachtami v rozjížďkách i závěrečném finále.
Pražská šestnáctka tak přispěla k první propagaci jachetního programu vodních skautů v Československu.
Shrnuto, pramice P520 jsou v zásadě dobré, ale amatérská stavba je řemeslně i časově dosti náročná.
S vyrobením dostatečně robustní lodě pro náročný vodácký provoz se nakonec řemeslně vypořádali jen Ostraváci. Bylo dohodnuto, že se projedná a připraví profesionální výroba. Okamžitě mi bylo jasné, že to musí být jiná konstrukce lodě – SAMONOSNÁ SKOŘEPINA!
Předělal jsem projekt, ale vycházel jsem zásadně z P520. Pro výrobu makety, ze které bude sejmuto kopyto pro skořepinu nové lodě, jsem získal od Liberečáků pěkný trup P520!
Potom plzeňský Myšák (Ing. Michal Mertens) převzal komerční záležitosti do vlastních rukou. Vše projednal s plzeňskou firmou Trident. Těm jsme předali projekt a trup P550. A potom jsme s hlavním kapitánem Jackem a Myšákem občas chodili do Tridentu a sledovali, jak postupuje výstavba kopyta a následně laminování samonosné skořepiny. Tu první jsem za cenu materiálu odkoupil a odvezl ke své chatě na Orlíku. Zde jsem provedl dokompletování lodě. Prořízl jsem dno a vylaminoval ploutvovou skříň. Pro variabilní umístění dřevěných sedaček a lepší možnost uchopení lodě při přenášení jsem vestavěl vnitřní lubovou lať. Trident vyřešil vnitřní vybavení lodě vlastním způsobem. Ploutvovou skříň, její uchycení a sedačky provedl laminátové a přilepil je na vnitřní stěnu bortu.Samonosná sklolaminátová skořepina umožnila provést optimální jolovitý profil lodě. To příznivě ovlivnilo její plavební vlastnosti a torzní pevnost.
Tak vznikla pramice P550!
Oskar, Amateur
