ŠVÉDSKO

[pik]

Ahoj,
neprozřetelně jsem v jiném vlákně slíbil, že sesmolím něco o Göta kanálu a švédských jezerech, které jsme propluli v r.2010 s naší 18 ft plachetnicí SPARROW (Vrabčák) typ micro 18. Tady je tedy 1. část


SPARROW 2010 –Švédsko 1. díl
Když jsme plánovali dovolenou na rok 2010, věděli jsme že na ni budeme mít asi měsíc, ale bohužel v termínu červenec-srpen. A jelikož všichni v tuto dobu míří na jih, padlo rozhodnutí jet tentokrát někam na sever. Dalším omezením byla velikost a typ naší plachetnice. 18 stop není na drsnější severské podmínky zrovna moc, sklápění stěžně nepatří mezi naši oblíbenou činnost, a tak jsme nakonec došli k rozhodnutí, že opatrně vyzkoušíme kousek východního pobřeží Švédska a pak budeme pokračovat Göta kanálem až do jezera Vänern.
Je 5.7. večer, a my ve čtyřech odjíždíme do pro nás neznámé země drsných vikingů. Celá dovolená by měla probíhat v poklidném tempu, a proto jsme zvolili cestu přes mosty, aby nás neomezoval čas odjezdu trajektu, a také by tato varianta měla být o něco levnější. Po prvních 400 km parkujeme na německém dálničním odpočívadle a jdeme spát do lodi.
Ráno pokračujeme rekreačním tempem na Magdeburg a navečer už přejíždíme dánské mosty. Platíme je VISA kartou, celkem asi 3000,- kč, což byl jediný poplatek za celou cestu tam, a jsme ve Švédsku. A také přichází první úsměvná příhoda. Že jsou věci, které tady nejdou zaplatit jinak než kartou jsme věděli, ale že nebudeme umět natankovat . Přijíždíme na opuštěnou nonstop automatickou benzinku. Nikde nikdo, návod pouze v pro nás neznámých jazycích a tak volím metodu pokus omyl. Nakonec zjistíme, že je třeba vložit kartu a ta, asi po zkontrolování kreditu, vyjede. Pak můžete teprve natankovat, znovu vložíte kartu, zaplatíte a je hotovo. Potěšeni tímto malým vítězstvím nad technikou a 1400 km, které byly bez problémů za námi, odjíždíme hledat místo k přespání.

PILÍŘE JEDNOHO Z MOSTŮ

Naše první švédské ráno bylo chladné a nádherné. Všechny barvy nám připadaly nějak sytější. Obloha byla modřejší, zeleň zelenější, těžko popsat, to se musí vidět. Pokračujeme dál podél východního pobřeží. Odpoledne po celkem asi 1800 km přijíždíme do Valdemarsviku, zastavujeme vedle přístavu a zažíváme další příhodu, která je pro zdejší kraj typická a po zkušenostech z krajů jižních poněkud neuvěřitelná.
Zastavuje vedle nás starší pán ve starém volvu, a hned na nás anglicky, že kouká že nejsme zdejší a jestli může poradit nebo pomoct. Já: že koukám, jestli by se dala někde spustit loď a nechat pár dní někde auto s přívěsem. On: tak pojeďte za mnou. V té chvíli se mě vybavila podobná scéna z filmu Vesničko má středisková, a začínal jsem tušit, že tady se nám bude líbit. Pán nás zavedl asi 1 km na druhou stranu zátoky, kde byl skluz, zeptal se jestli nám to vyhovuje, a že auto s přívěsem můžeme zaparkovat vedle. Všechno bylo fajn a tak se ptám co to bude stát. On: no přece nic. Já: OK, slip je teda zadarmo, ale já potřebuju ještě to parkování, to tady to auto můžu jen tak nechat? On: jó, bez obav, tady se nekrade. Vůbec nechápal, že chci platit za takové věci jako parkování nebo veřejný slip. Ještě si chvíli příjemně povídáme, já mu věnoval pár plechovek plzně, on že to je dobré pivo, že ho u nich prodávají v marketu, a tak se s úsměvem loučíme, pán odjíždí a my jdeme chystat loď ke spuštění. Potom ještě vše připravit na zítřejší vyplutí, potom večeře a s příletem prvních komárů jdeme spát.

PŘÍPRAVA KE SPUŠTĚNÍ-VALDEMARSVIK

Čtvrtek 8.7. Probouzíme se do krásného rána, svítí sluníčko a fouká od jihozápadu asi 5m/s. Teplota by se měla vyšplhat až na 24 °C. Zjišťujeme, že voda je tady jen minimálně slaná a kromě mořských ryb zde žijí i sladkovodní okoun a štika. Vše je připraveno a tak těsně po 10 hod. odplouváme dlouhým fjordem na moře a potom k ostrůvku s majákem Häradskär, kde se před 16 hod. vyvazujeme v malém přístavu pro pár lodí. Po prvním dni je nám jasné, že naše představa toulání se mezi spoustou ostrůvků a šutrů bez GPS s mapovým podkladem, je úplná pitomost, a že další dny budeme pokračovat po vyznačených trasách, což tady dělají téměř všichni. Večer po prohlídce ostrova ještě trochu rybaříme. Chytli jsme pár asi sleďů, snadno se čistili, ale chuťově nic moc.

OSTRŮVEK STANGSKÄR S MAJÁKEM HÄRADSKÄR

Další den pokračujeme za stejného počasí na sever do mariny Monroat. Všude okolo nás jsou různě velké žulové ostrůvky, většinou porostlé borovicemi. Skoro to tu vypadá, jako by to ani nebylo moře, ale nějaká přehrada. Večer opět rybaříme, tentokrát berou i o něco chutnější okouni. Spát jdeme až před půlnocí a uvědomujeme si, že vlastně ještě pořád není uplná tma.

MARINA MONROAT


I TOHLE JE JEŠTĚ BALT

Sobota 10.7. vstáváme až kolem 9 hod. a po snídani odplouváme do Memu. Cestou se ještě zastavujeme na zřícenině hradu Stegeborg. Hned za ní je také přívoz. Čekáme až přirazí ke břehu, spustí lano na dno a potom proplouváme. V 16 hod. už jsme v Memu před první z 58 komor, které nás čekají. S jejich pomocí vystoupáme 92 m na jezero Viken a potom sklesáme o 50 m na jezero Vänern. Do této chvíle jsme kromě připlouvání a odplouvání z přístavů motor nepotřebovali, ale teď to bude jiné. Mám trochu obavy, jak si náš 2 taktní, 5hp Mercury s 200 km kanálem poradí.

Jdu koupit mapu kanálu a jednosměrnou vinětu na celý kanál až do jezera Vänern. Viněta stála tenkrát 4200,- SEK. V ceně viněty byly komory a třídenní stání v každé z 21 kanálových marin. K vinětě jsme dostali 2 magnetické karty, které otevíraly veškeré vybavení všech marin. Letos už to bylo 4600,-SEK ale s možností pětidenního stání. Za tuto cenu zde tedy teoreticky můžete strávit celé léto. Můžete si také koupit obousměrnou vinětu, nebo levnější vinětu na část kanálu mezi jezery Vättern a Vänern, kde je k dispozici asi 10 marin. Jednosměrná vyjde na asi 1800,-SEK. Aktuální info je zde http://www.gotakanal.se/en/Gota-Canal/Fritidsbatar-Eng/ Najdete tu vše co potřebujete vědět pro plavbu po kanálu, včetně skluzů, doporučené délky vyvazovacích lan atd. Pozor-platit šlo pouze platební kartou.
Příští díl-plujeme do kopce

[cechura]

Mimo jistě moc pěknýho zážitku to máš parádně napsaný.
Těším se na další díl. j.c.

[dedko]

pik

Pekne napísané a fotky tiež super.
Tiež sa teším na pokračovanie. Na rok máme v pláne... Holandsko určite, ak vyjde tak aj Fínsko a možno i Švédsko. Aspoň
to budeme mať lachšie, ak napíšeš ako to všetko funguje.
Dedko.

[Anonym]

Nadpis dobrý, povídání vynikající!
A nešetři nás, Podjmě dál...

[Pefry2012]

super!

[andrej]

Je to paráda
Daj ďalší diel.

[Finn]

Konečně moc pěkný počtení na tomto webu a fota parádní. Už aby bylo pokračování.

[sucri]

Bezvadné čtení,nádherná plavba,krásné fotky,moc se těším na pokračování.Čte se to jedním dechem,super,to by chtělo prožít,je to inspirace pro další plavby.

zdraví Mirek

[vilma]

moc se mi to líbí, díky

[indianajones]

[ficcus]

... a jak to bylo dál?

Dík

[pik]

Díky všem za pochvalu, 2. díl by mohl být do konce týdne

[miras]

Krásný čtení, inspirující! Těším se na pokračování. Mirek

[aTrej]

Balzam na dusu. Tesim sa na dvojku.

[kanic]

Jo ! Taky se na ni těším.

[pik]

2. díl
Plujeme do kopce
Ještě nikdy jsme se neproplavovali komorou, zato jsem ale někde četl, že Göta kanálu se také říká kanál rozvodů . Slečna v kanceláři mě ale ujišťuje, že vše se děje pomalu a že nahoru je to snadné. Stačí najet mezi bílé čáry, které jsou namalovány na kamenné zdi komory, smyčku na konci lana dát okolo vyvazovacího kruhu a ten pak překlopit směrem od lodi. Jednoduché a spolehlivé. Potom už jen dobírat lana jak loď stoupá. Slečna byla tuze pohledná, a tak jsem jí uvěřil.
Lepíme vinětu na stěžeň, dolaďujeme fendry a chystáme vyvazovací lana. Ty jsme provlékli vazákem a udělali na jednom konci velké oko a na druhém konci uzel, aby se nevyvlíklo. Vrata jsou otevřená, a tak trochu napjatí vplouváme do naší první komory. Synci jdou vedle nás po břehu, v ruce drží konce lan s oky, a když jsme namístě, hodí oko na kruh. Já na lodi dotáhnu lana a Vrabčák se usazuje do fendrů. Zadní vrata se zavírají, komora se začíná napouštět a my, světe div se, pomalu stoupáme vzhůru. Slečna nekecala, vše šlo jako po másle.
Jakmile se otevřela přední vrata, startujeme motor, vyplouváme z komory a po pár metrech se vyvazujeme v marině Mem. Zjišťujeme, že kromě toalet a sprch je zde i vybavená kuchyňka. Karta funguje a tak toho manželka využívá a jde uvařit něco k večeři. Já studuju zakoupené mapy a plánuju zítřek. Kanál je otevřen od 9 do 18 hod. a max. rychlost je 5 kt.
Neděle 11.7. Rozhodli jsme se, že dneska poplujeme jen asi 6 km do Söderköpingu. Něco po deváté odplouváme a kocháme se krajinou. Míjíme stádo pasoucích se krav, což vypadá poeticky, ale jen do chvíle, než se místní ovádi rozhodli změnit jídelníček a vyměnit krev kravskou za tu naši.



Přidáváme otáčky a po pár minutách se jich zbavujeme. Cesta nám zabrala 1,5 hodiny a samotné proplavení komorou zabere asi 10 min. V Söderköpingu jdeme na větší nákup, a protože odtud jede autobus do Valdemarsviku, tak také zjistit možnost parkování pro auto. V infocentru se dozvídám, kde je parkoviště, na kterém můžeme několik dní parkovat a dokonce je to zdarma. Mají to tu časově rozdělené, v centru jsou značky, že zde můžete stát třeba 20 min. Tam co nás poslali, bylo myslím možné stát týden. Odpoledne jdeme do skvělé cukrárny, která je hned vedle mariny.
V pondělí ráno jdu na autobus a přichází další příhoda. V autobusu pěkně pozdravím, a že bych chtěl do Valdemarsviku. Řidič že jo, ale že peníze nebere, a tak se dozvídám, že normálně se to dělá tak, že si třeba na informacích koupím magnetickou kartu společnosti, kterou si dle potřeby nabiju nějakou částkou, a tou pak v autobuse zaplatím. Dá se zaplatit také platební kartou, ale má to prý zrovna nějaký pokažený. Potom se zeptal, jestli pojedu i zpátky. Já že né, že tam jedu pro auto. Mávl rukou a prý ať si sednu.
Auto i s přívěsem jsem našel tak jak jsem ho zanechal. Při odjezdu se ještě zastavuju v marketu, jestli tam skutečně mají tu plzeň. Nekecal, mají i staropramen a dokonce i starobrno. Beru pár plzní a k tomu pár Guinessů na doplnění lodních zásob a odjíždím přeparkovat do Söderköpingu.
V úterý vstáváme už kolem 8 hod., abychom včas vypluli a nemuseli stát ve frontě na komory. Stejný nápad ale mělo i dalších asi 10 lodí, a tak se řadíme do konvoje, který čeká na 9 hodinu, kdy se zvedne silniční most. Hned za marinou jsme si všimli bronzových králíků. Na jednom břehu jakoby skáčou do kanálu, a na protějším břehu si vzájemně pomáhají při vylézání z vody. Moc se nám to líbilo, bohužel jsme to nestihli vyfotit.



U první komory se pak rozdělujeme na skupinky většinou po 4 lodích. V té naší jsou před námi dvě asi 10m plachetnice. Posádky obou tvoří starší manželské páry. Jedna z těchto lodí je trošku neposlušná a tak v její posádce dochází k menší výměně názorů. Po 13 hod. vplouváme na jezero Asplangen, fouká příznivý vítr, takže vytahujeme hlavní plachtu a spinakr, aby si motor odpočnul. Voda vypadá dobře, a tak se postupně koupeme vlečeni za lodí. Ostatní lodě ze skupiny to pobavilo, a jedna dokonce vytahuje záchrannou podkovu, jestli prý manželka nepotřebuje pomoc. Na konci jezera se nám bohužel při balení plachet podařilo protrhnout ochranou stříšku nad kokpitem. Kolem půl čtvrté připlouváme do Norsholmu. Je zde plno, a tak se vracíme asi 100m k čekacímu molu u silničního mostu. Dneska jsme upluli 22 km s 12 komorami. Jdu do mariny, jestli by se někde nedala sehnat páska na opravu naší roztržené stříšky, a čeká mě další neuvěřitelná příhoda.



Paní v kavárně mě posílá do jakéhosi areálu, že tam by něco mohli mít. V domnění, že jdu do vesnického obchodu se vším, vcházím dovnitř, a zjišťuji, že jsem v nějaké malé firmě s pár obráběcími stroji. Koukám jako vrána, ale to už se mě nějaká paní, co tu asi dělá administrativu ptá, co potřebuji. Já ji popsal co se mě stalo, a že se omlouvám, ale že mě poslali sem. Ona že to je fajn a že zavolá šéfa, ten pochopil přesně co potřebuju a že by tam někde ta stříbrná páska měla být. Po 5 min. marného hledání říká, ať mu dám 10 min., usedá do svého auta a někam odjíždí. Za chvíli je zpátky a podává mě přesně tu pásku co jsem mu popsal a o které vím, že není zrovna levná. Chci ji zaplatit, ale pán nechce ani slyšet. Mám prý si to opravit a jestli chci, zbytek mu můžu vrátit. S díky souhlasím a po opravě posílám rychlou spojku se zbytkem pásky a dvěma plechovkama plzně. Co k tomu dodat.


OPRAVA STŘÍŠKY A PŘÍPRAVA VEČEŘE - NORSHOLM

Středa. Dneska pokračujeme přes jezero Roxen do Bergu. Je chladno a tak konečně vytahujeme teplé oblečení a střídáme se u kormidla. Zbytek je zbaběle schován v kajutě. Jde plout na plachty a tak toho využíváme. Chvíli po 13 hod. připlouváme pod Bergs Slussar, což je několik komor hned za sebou.



Čekáme 1,5 hodiny, než na nás přijde řada. Už je zase hezky a vedle komor se sluní mladé švédky. Po proplutí, které trvalo další hodinu a půl, se vyvazujeme v horní marině Berg. Dneska to bylo asi 30 km.

..........

Další den pokračujeme přes jezero Boren a pár dalších komor do Motaly, kam připlouváme za hustého deště. Jsme už vlastně na jezeře Vättern. Za ním, ve Forsviku, už zbývá poslední komora nahoru na jezera Nässjön a Viken, a potom už poplujeme z kopce na jezero Vänern. O tom všem zas až v 3. Dílu



Příloha - šikovný průvodce, kde jsou shrnuty ty nejdůležitější věci pro plavbu kanálem http://np.netpublicator.com/netpublication/n35391477

[Pefry2012]

[cechura]

Luckcucní fotoreport. j.c.

[sucri]

Pěkné,pěkné,pěkné čtení i pokoukání,je to takový větší a modernější Baťův kanál. Musela to být hezká plavba a krásná dovča. A reportáž je super,čte se to jedním dechem,blahopřeji a dík.

S pozdravem Mirek.

[ficcus]

výborné ochutnávky

[aTrej]

Ten Bergs Slussar musela byt celkom zabava.

[miras]

Tak jsem to přečetl 2x po sobě a jdu to dát ještě jednou. Krásná reportáž z jiného světa. Už aby tu bylo pokračování. Mirek

[kapo]

úžasné,máme taky Sparka-u nás se mu říká přátelsky bachroň-nasadil jsi mi brouka do hlavy...

[pik]

Opět díky všem za odpovědi a Liborovi, geronimovi, smikemu, skipperovi, kapovi, matemu a panakovi-ml za hlas ve fotosoutěži. Já vyhrááááál . Příští týden dorazím závěrečný 3. díl

[mirus]

není co dodat-pěkný čtení i foto,jako bych tam byl -díky