Příjezd do Carnacu na první MS RS aero byl v nevlídném, deštivém a ufoukaném počasí mírně demotivující. Po tom, co jsem uviděla stav moře (Biscay nikdy nezklame), tak jsem zahlásila, že pokud se to nezlepší, tak do toho nejdu a provedla jsem moje obligátní předstartovní manévry (modří vědí). Přívalové deště ustaly jen na tu chvilku, než jsme postavili stan (v jinak velmi luxusním tříhvězdičkovém kempu Camping Le DOLMEN). Pak to začalo nanovo a po chvilce jsme měli ve stanu soukromé malé cvičiště na probírání taktiky a strategie (já tedy nechtěla Petrovi říkat, ale moje strategie byla přežít a taktika - co nejmíň se cvakat a zaostávat
). Udělala jsem si bojky a lodičky, jedna se ale furt cvakala. Asi nápověda na další dny ...V neděli se jel oficiální tzv. Practice race - cvičná, tréninková rozjížďka. Kluci to vynechali, ale já jela. Měla jsem pocit, že pokud do toho vjedu, třeba se pak v zítřejších ostrých přestanu bát, že uvolním ten šílený stres, a taky jsem si chtěla vyzkoušet jízdu na vlnách. Kdo mohl tušit, že počasí bylo vypršené a nejmírnější za celé MS? Večer proběhlo oficiální zahájení, ceremonie se povedla, večírek pak taky.
První závodní den se nám příliš nepovedl. Foukalo na nás docela dost, 20-23 uzlů stabilně, takže vlny v kombinaci se silnějším větrem nás dostaly. Na start jsme dorazili o jednoho míň, Petr Bříza při výjezdu z přístavu po pár cvakačkách malinko trhnul plachtu, takže bude večerní kurz šití
Petr Bryx startoval v nejpočetnějším poli 7 plachet (přes 50 lodí), start se mu celkem povedl (z mého pohledu), ale v druhém kole ho dostala nepříjemná cvakačka, postavit loď ve vlnách stojí něco času, tak rozjížďku vzdal a jel šetřit síly na břeh.
Já jsem už předešlý večer dostala od Petra Bartona nabídku na zápůjčku jeho osobní 5 plachty. Ráno jsem nabídku využila. Prostě mě dostalo, jak se den předem všichni, po tom, co si mě přeměřili, podivovali, že pojedu na 7 plachtě. Takže jsem na start vyrazila s 5 plachtou s číslem 2893, sice bez CZE, ale zato s českou vlajkou. Ovšem taky se mi nevedlo tak, jak bych si představovala. Bylo toho na mne docela dost, odjela jsem první kolo a na bójce, kde se točila halza, jsem chtěla sice udělat kraváka (obrat po směru, ne halza), ale nechtěla jsem dělat ostudu. Měla jsem jít do ní! Cvakla jsem se v letu, ani nevím jak se to povedlo
... Než jsem jí postavila, tak jsem napočítala dalších 10 letících cvakaček, akorát ti kluci byli mnohem rychlejší v nastupování. Někteří chytřejší točili obrat po směru a halzu rovnou odpískali. Ti zdatní, co jezdí pořád na moři a závodí, to v závodním poli dávali snad s výrazem rozkoše (uvidíme, co ukážou fotky). Mám jen písmenka, ach jo. Pro naší malou útěchu - vzdalo to asi 20 lodí (včetně lodí z Anglie!), organizátoři a jachtaři nás uklidňovali, že to bylo opravdu výživné a pokud člověk není zvyklý na vlny, tak se prostě dnes trochu potrápil. Těšíme se na další den, Carnac je velká škola!
Doporučuji si rozkliknout a zvětšit na maximum tuto fotku od Steva Greenwooda https://www.flickr.com/photos/16831924@N07/36248236626/ zábavný detail, který v náhledu není vidět, dokazuje "veselé" podmínky na závodech, tři lodě ve vodě a dvě na vodě, dobré skóre, pobavilo mě to
kurz šití
dohled nad kurzem šití
Druhý závodní den. Po předchozím dnu jsme si s Petrem Bryxem polepšili, povedly se nám odjet 2 rozjížďky ze tří, já jela RS aero 5 (číslo 2893), Petr Bryx RS aero 7. Umístění nebylo slavné, výsledky nás nepotěšili. I když já tedy měla ukrutnou radost, že nemám písmenka, ale už čísla. Opět nás dostávaly vlny se sílícím větrem. Petr Bříza to pojal tréninkově a opatrně nacvičoval obraty u břehu.
Osobní poznatek - bolavé tělo = chyby. V první rozjížďce v prvním kole jsem se cvakala už na stoupačce, co obrat, to cvakačka, ale bylo to suchou nohou, takže 2x loď do vody, ale velmi rychle zpátky na vodě. Halza mě samým vysílením a pomyšlením na nechtěnou koupačku docela šla, prostě jsem jí tam švihla a snažila se to přežít. Rychlosti, které ze jezdíme na raumu jsou neskutečné, takhle skvěle si u nás člověk celou délku nezajezdí. Já z toho měla nejdřív infarktové situace, pak nadšení a pomalu extázi a pak strach z rychle se přibližující bojky na halzu. V druhé rozjížďce jsem se přestala koupat na stoupačce, ale halza mě v druhém kole poslala vysokým obloukem a velkou rychlostí mimo loď. Dvakrát jsem ji stavěla a vlny a vítr nebyly úplně nápomocny při nástupu do lodě. Oceňuji přístup JURY a záchranářů, když viděli, jak jsem se dostala pod loď a ta letěla na mne, tak přijeli a do lodě jsem nalezla už pod dohledem, ale bez pomoci (to už snad z čité naštvanosti na sebe) a mohla jsem dojet rozjížďku. Třetí rozjížďku jsme s Petrem Bryxem už nedali, vítr sílil a nám sil naopak hodně ubylo.
Třetí závodní den (středa) - únava se podepsala na výkonech, zvládli jsme s Petrem Bryxem odjet jen jednu rozjížďku. Petr Bříza si vybral den na psychickou přípravu na čtvrteční pokus o start. Vítr celý týden neustává, foukalo nám opět kolem 20 uzlů až 25 uzlů v nárazech.
Povedlo se mi odjet celou rozjížďku bez cvaknutí, takže kromě velké radosti, že jsem se netrápila ve vodě, jsem dostala na večerním vyhlášení cenu za první čistě odjetou rozjížďku. Ceny se udělují každý den nejen za první místa ve třídách (RS aero 5,7,9), ale i ceny za poslední místo ve třídě, za posledního, který protnul cíl, za něco mimořádného, nebo osobní posuny u lidí. Velmi sympatické a motivující.
Každý den se startuje ve 13h, na vodu vyrážíme se začínajícím přílivem, vzdálenost na start je kolem 1,5 - 2NM. Zatím nám každý den cestou na start foukal bočák, takže dojezd byl v rychlosti a plném soustředění na boční vlny. Vždy po 15. hodině vítr zesiluje a zvedají se vlny. Dost nás to trápí, bolí nás z toho celé tělo. Člověk si musí pošetřit síly na návrat.
I když zde musíme ocenit práci JURY a záchranářů - nejen, že pokud vidí, že se loď vzdaluje od pole, tak přijedou a zeptají se na důvod, ale pokud člověk ukáže, že má dost a jede na břeh, tak vysílačkou zahlásí na břeh odpadlíka a na břehu je hned provedena kontrola, zda doplul. Případně klidně udělají doprovod.
Po závodech je na břehu připravená první pomoc v podobě piva a těstovin, takže se člověk podepíše na příjezdové listině a hned dostane napít a něco teplého do bříška.
Čtvrtý závodní den - poprvé na start dorazil i Petr Bříza a dojel celou rozjížďku. Foukalo nám zatím nejmíň z celého týdne, 13-15 uzlů, po 15h opět sílící vítr. S Petrem Bryxem odjeli kluci jednu rozjížďku, já jsem zabojovala a odjela dvě. Návrat byl opět v sílícím větru a podle slov ostatních, ta třetí rozjížďka je stála hodně sil.
Bohužel nebojujeme o umístění, ale nasbírané zkušenosti jsou k nezaplacení.
Po včerejším předávání cen si mě ostatní zapamatovali a když večer na rautu a v hospodě zjistili, že zkouším jezdit zatím jen dva roky a jsem poprvé na moři, tak vyjádřili skoro obdiv za to, že do těch podmínek jdu. Ráno na startu mě zdravili jménem a starostlivě se ptali, jak se mám a jestli jdu do opět do toho. Milé
Pátý závodní den - dnes se startovalo už v 11h (pár lidí to po večírku stíhalo jen taktak) a první rozjížďka slibovala trochu mírnější povětrnostní podmínky. Ovšem po vyjetí bylo vše při starém, sílící vítr a náročné vlny, na které my nejsme zvyklí (Angličané si na ně ale také stěžovali
, byly krátké a vysoké, velmi nepříjemné), nás nenechali na pochybách, že to bude náročné. Jela se trať Q (kvadrát), stoupačka byla náročná a trvala proti vlnám dlouho, zato první raum byl ve skluzu a neskutečně rychlý. Zaďák byl zážitek sám o sobě, o přímém směru nemohla být žádná řeč, vlny se musely vyjíždět a bylo výhodné jet na zadoboční směry s halzami. Další raumová délka byla opět v šíleně rychlém skluzu, ovšem tentokrát vlny nakopávaly z jiného úhlu a tak to bylo spíše o tom se na lodi udržet a necvaknout.Já a Petr Bříza jsme startovali 13. rozjížďku (první v ten den) ve skupině RS aero 5. Stoupačka mě bolela, přeci jen byl člověk za celý týden už dost unavený, a na raumové délce jsem cvakla. Koukala jsem totiž po Marcovi Jacobim, co že to na kormidle má za vylepšení a soustředění bylo v ... Marc měl na tyči namontovanou kameru a zaznamenal celou rozjížďku, která je v nezkrácené délce k vidění zde a je důkazem náročnosti každé rozjížďky. https://www.youtube.com/watch?v=EHFiMxGWJ_4
Po dojezdu jsem marně vyhlížela Petra Břízu, ale jak se později ukázalo, vzdal to v těch podmínkách na první stoupačce.
Petr Bryx startoval ve své, velmi početné, skupině RS aero 7. Dojel celou rozjížďku a na rozdíl ode mne se i snažil závodit se soupeři, ne jen sám se sebou jako já
Na druhém startu jsem marně vyhlížela kluky. Objížděla jsem početné pole cca 90 lodí, ale nikde jsem je nezahlídla. Tak jsem si řekla, že kašlu na to, že to bolí, že to prostě dnes v těch vlnách a větru odjedu, ať to stojí co to stojí, nehledě na modřiny a pálící svaly. Taky jsem si řekla, že kašlu na to, kolikrát se cvaknu, pokud se vyškrábu na loď, tak prostě budu jezdit a pak snad nějak dojedu i do přístavu (bylo nutné si pošetřit trochu sil na dojezd, taky nebyl úplně jednoduchý). Hecla jsem se a všechny rozjížďky jsem dojela, sice poslední a s cvaknutím v každé z nich, ale dojela. Mé nadšení při posledním dojezdu do cíle ocenily holky z cílového rozhodčího člunu nejen fandícími úsměvy od ucha k uchu a máváním, ale mi i zatroubily místo jen zaznamenání průjezdu. To mě neskutečně potěšilo.
Mé úsilí ocenili i při předávání cen. Dostala jsem cenu za vytrvalost a odhodlání to vše dojet v podmínkách velmi odlišných od vnitrozemských vod.
Petr mi pomáhá nahoru na břeh, hladina slušně lítala o cca 3,5 - 3,7m
předávání cen, já si šla pro cenu za "vytrvalost, dojetí všech rozjížděk a tím i pokrok v jachtění"
Sice jsem si celý týden připadala jak legendární Kokosy na sněhu, ale fandili mi snad všichni. Ovšem největší radost jsem měla při dojezdu do přístavu (skoro celý čas ve skluzu, abych si to naposled užila), kdy mě Petr Bryx pomohl na břeh a Petr Bříza se zeptal: "To jsi je odjela všechny? Máš můj upřímný obdiv, to se dnes nedalo". To člověka potěší.
Závěrem. Všichni jsme si to náramně užili! Získali jsme nové zkušenosti v podmínkách, které bychom u nás těžce hledali. Odjelo se 15 rozjížděk a jedna cvičná tréninková, škrtaly se tři.
Bylo tam celkem 96 lodí.
22 lodí RS aero 5 ( za celý závod - 59 DNC; 31 DNF; 1 DNS; 1 DSQ; 1 OCS; 1 RDG; 1 RET; 4 SCP; 1 UFD), já jsem skončila na 19. místě, Petr Bříza na 22.
54 lodí RS aero 7, původně bylo přihlášených 62, ale někteří během závodu vyměnili plachty za menší (125 DNC; 91 DNF; 6 DNS; 2 DSQ; 2 RDG; 1 RET; 12 SCP; 7 UFD). Petr Bryx v této skupině získal 52. místo a měl z nás tří rozhodně nejtěžší soupeře a nepočetnější pole na startech.
20 lodí RS aero 9, z původně přihlášených 21 (51 DNC; 42 DNF; 1 DNS; 1 DPI; 1 DSQ; 4 SCP; 1 UFD).
Bylo umožněno jednou za závod změnit velikost plachty, což pár lidí využilo. Já se rovnou první den přihlásila s menší, půjčenou plachtou.
Každý den se odjely tři náročné rozjížďky, startovalo se postupně, nejdřív 5, pak 7 a nakonec 9 plachty. RS aero 5 měli buď zkrácené tratě o stejném počtu tří kol, nebo stejné tratě a jen dvě kola. Tratě byly buď T (triangl, S-1-2-3-1-3-1-2-3-F), TS (zkrácená, S-1-2-3-1-3-F), nebo Q2 nebo 3 (kvadrát S-1-2-3-4 x počet kol 2/3 - F). Každý start byl rovnou s vlajkou U, což pár závodníků stálo rozjížďku. Výsledky všech tříd zde http://www.yccarnac.com/files/Documents ... -5-7-9.htm
Počas celých závodů se o nás staral početný tým záchranářů (každý den jsem viděla, jak někoho táhnou na laně do přístavu
) a systém kontroly (případně doprovodu) dojezdů odpadlíků během závodů na břehu byl velmi pečlivý. Asi dobře vědí, co moře umí s unaveným jachtařem. Po ukončení rozjížděk doprovodili pole lodí do přístavu, kde na utahané jachtaře čekalo občerstvení v podobě piva a těstovin. Jako první pomoc to bylo úžasné.Každý den večer se vyhlašovaly výsledky za ten den, bylo to velmi motivující. Oceňovali se nejen nejlepší, ale i ti nejvytrvalejší v boji s lodí a sami se sebou. Po večerech jsem se potkávali v předem domluvených hospodách (tedy my jen 2x, únava byla neskutečná).
Kluci si pořídili novou povolenou vychytávku - http://www.rssailingstore.com/Catalogue ... et-Upgrade - já to vzdala, moc peněz za věc, která by mě asi řádně koupala
Petr Bříza si pořídil novou plachtu 5, od teď může beze strachu vyrazit i do hodně krušných podmínek
Petr Bryx si střihnul svého prvního eskymáka suchou nohou (tsss, já to dělám běžně
a po tom, co jsem viděla v hospodě vystavený místní úlovek - čelisti menšího žraloka, se mi do vody fakt nechtělo ) Já si pořídila pár supermodřin a odřenin na nepochopitelných místech, nevyčíslitelné množství zkušeností, nový poznatek o vlastních hranicích a schopnosti se kousnout a hecnout, kontakty na jachtaře a kluby v okolních zemích.
PS: Když jsme jeden den pomalu pajdali ke stanům z hospody - "palačinkárny", tak Břízákova manželka Světlana zahlásila: "... cítím se jako mezi svými, s tou chůzí s bolavou kyčlí celkem zapadám ..." - tak asi tak jsme vypadali každý večer
fotky z Carnacu https://www.flickr.com/search/?text=RS%20aero%20Carnac
Další fotky, tentokrát pelmel přímo na stránkách místního jachtklubu http://www.yccarnac.com/rs-aero-world-c ... sults.html
PS: ani jsem netušila, s jakými legendami okruhového jachtingu jsem popojížděla na startech (o závodění se nedá mluvit, to mě vždy nechali během pár minut daleko za sebou). Bylo úžasné pozorovat jejich styl a zkušenosti, leckdy získané za víc let na vodě, než já jsem pomalu na světě
