Soloplavba kolem Rujány

[jendys68]

Dlouho ve mně doutnalo pokušení a touha zažít plavbu na plachetnici sám, osamocen, jen s mořem a větrem. Tahle touha zažít pocity, které zažívali zkušení námořníci jako náš Richard Konkolski. Přemýšlel jsem, co mě k tomu vede, co mě na tom láká, a myslím, že je to ten návrat k maximální zodpovědnosti, vnitřní pocit vědomí, že každý krok, byť jednoduchý musí být proveden důkladně a zodpovědně neb moře neodpouští a nebývá šance na nápravu chyb. Pak je to samozřejmě ten úžasný pocit svobody, kdy rozhoduji jen já a jen za sebe. Kam popluji, kdy a jak. (a nikdo mi do toho nekecá)
Vzhledem k tomu, že se nepovažuji za zkušeného jachtaře, ale pomalými krůčky nabývám zkušenosti teprve pět let a to jen několikrát za rok , zvolil jsem první soloplavbu na prodloužený víkend na blízkém Baltském moři. Volba padla na druhý květnový víkend . Po nalezení vhodného charteru ve Stralsundu, jsem si dal za cíl obeplout za ty čtyři dny nám všem dobře známý ostrov Ruegen , v překladu Rujánu včetně Hiddensee. Loď jsem pronajmul od Stephana Baumgarta , který provozuje se třemi loděmi malý charter. Jedná se o švédské lodě Albin z již zaniklé loděnice, které nakoupil ve Švédsku a zrenovoval. Charter začínal v sobotu 6.5. ,ale dohodl jsem se se Stephanem, že mohu přijet už večer v pátek a přespat.
Vyrážím z Děčína v pátek časně odpoledne a po bezproblémové cestě jsem po 18 v Citymarině ve Stralsundu. Stephan už na mne čeká, celkem sympatický chlapík mého věku, ošlehaný severními větry mě vítá s úsměvem a dobře srozumitelnou němčinou oznamuje, že dolaďuje loď. Tedy spíš lodičku. Albin 79 s veselým jménem Wuseltante (pro mě už pak jen Tetka) je, jak označení napovídá 7,9 metrů dlouhá loďka z roku 1978. Výbava není nijak luxusní a celá kajuta se salonem dohromady působí trochu spartánsky. Chybí lednice, což v těchto zeměpisných šířkách není až takový problém a pivo z bakisty chutná jak ze sedmého schodu. Není ani ohřev vody, ranní oplach bude dobrou vzpruhou. WC naštěstí standartní. Chodit na kýbl by se mi přece jen moc nechtělo. Navigační plotter a další elektronika jsou, ale ve výborném stavu, stejně tak vysílačka a veškeré záchranné prostředky. Co víc si přát. Ve 20 hodin máme předáno. Odvážím auto z městské mariny o pár ulic dál a razím na večeři. Nahlédnu do profláklé Hafenkneipy „Zur Fähre“ http://www.zurfaehre-kneipe.de/ , kde je dobrá zahulená atmosféra ,ale k jídlu zde nic nedostanu. Pokračuji na molo do rybí restaurace, kde si dávám oblíbeného Dorsche. No na poprvé to nebyl žádný zázrak. Na lodi je už pěkná zima. Webasto však chlad rychle vyhání a já ulehám ve 23 hodin s očekáváním první soloplavby.
Den 1. Ráno, po klidné noci , kontroluji ještě veškeré lanoví a po rychlé snídani vyplouvám bez problémů ze Stralsundského městského přístavu. Jen si musím zase zvyknout na pínu. Že nebude příliš foukat jsem věděl, ale přeci jen námořník tajně doufá v alespoň trocha vánku, který by malou lehkou loďku mohl vpřed posunout. Však doufání je jedna věc a skutečnosti bývají jiné. Spatříce svou tvář v odrazu mořské hladiny jsem veškeré naděje zahodil a obrátil nevýhodu bezvětří ve výhodu. Přeci jen jsem poprvé na lodi zcela sám a jakožto soloplavec – začátečník jsem si zcela v klidu mohl nacvičit vytažení plachet, uspořádání lan, přípravu na kotvení , přípravu stravy na celý den (jak se pak 3. den osvědčilo!!), a další detaily , důležité pro bezpečnou plavbu. Důležitou komplikací pak bylo ,že Tetka neměla autopilota, tak jsem ještě ladil systém gumicuků, abych si mohl občas od píny odskočit. Hladina jak zrcadlo na ní opar a s ním splývající nízko ležící mraky. Na severu a pocit jak v prádelně. Motoruji, směr západní strana Hiddensee. Ani na otevřeném moři však nefoukne. Bude –li takto nevětrno i další dny, tak mám obavu o dostatek nafty. Nádrž je zde malá cca 23 litrů. Obeplouvám krásný podlouhlý ostrov, oblíbené to místo výletníků i rekreantů. V tomto ročním období však pláže ještě zcela prázdné. A už vidím můj oblíbený maják Dornbusch, který mě už párkrát vítal při návratu z dánských vod. Po té už vplouvám mezi bojky do vybagrovaného kanálu směřujícího do mě známého přístavu Vitte. Prázdný přístav je mezi rákosím na dvoumetrové hloubce. Tak první solopřistání. Pojd na to!!! Namířím si to přímo mezi kůly, zadní nahodím na smyk. Mám obavu , aby volné lano nesklouzlo do vody, tak ho trochu přitáhnu a to byla ta chybka. Doběhnu na příď a chybí necelý metřík. Skákat to nehodlám a tak se vracím povolit zadní lano. Mezitím mi špička utekla doprava a tak se rozhodnu celý manévr zopakovat znovu a lépe. Podruhé už to vychází lépe, chytám špic a zbytek je hračka. A to vše za bezvětří. No každý začátek je těžký . Chyběl odhad na délku a setrvačnost lodě. Po celodenní zamračené obloze se v podvečer krásně vyjasnilo . Po úklidu lodě vyrážím do rybářského přístavu. Procházím se , dávám kafe, přejdu ostrov na z východního břehu na západní, kde jsou krásné duny a pláže. Vracím se na loď dávám pivko a nenechám si kazit romantický večer uřvanými posádkami dvou německých lodí, které před chvíli dopluly. Po osmé večer jdu na večeři do rybařské hospůdky. Není nad čerstvou rybu!! Po té už ještě zkontroluji vyvázání lodě, počasí na noc a zítřek. Měla by už foukat 3jka, tak uvidíme.

[lynx]

Ahoj, paráda!
Myslím, že sis pro první mořskou sólovou plavbu vybral loď správné velikosti. Později můžeš klidně pár stop přidat.
Taky je příjemné první plavbu podniknout ve známé oblasti.
Těším se na pokračování.

[jendys68]

Díky za uznalou reakci. Revír je mi blízký a na velikosti záleží že:-))

Den 2.: Ráno. Po včerejší večeři „Gebratene Scholle“ se neusínalo lehce. Vůbec celá noc byla doprovázena jakousi duc duc technoparty, zřejmě z nafukovací haly kina v obci. Navštívili ho zřejmě i mý sousedi a svým ranním návratem mi zkrátili spánek. Vstávám tedy brzy , celý rozlámaný a vychutnávám rozbřesk. Rychlá snídaně, příprava na vyplutí a bravurní vycouvání levotočivým šroubem zádí doprava a už motoruji kanálem přímo na sever. Fouká trojka NE. Vytahuji obě plachty, krásně svištím přes 5 uzlů . Potřebuji na Arkonu, tam mě však vítr nepouští, tak si najíždím dále na sever a pak réčkuji. Jenže mě vítr zrazuje a pomalu lehá. U Arkony už musím nahodit motor, který pak střídavě vypínám a snažím se chytat vítr do plachet. Kochám se pohledy na Jasmund a jeho křídové útesy a stáčím se tak už kolem nich na jih. Vítr si se mnou opět hraje a tak jak ráno foukal proti z NE tak teď pro změnu fouká proti od S. V očekávání plovoucího mola, ke kterému v Sassnitz přirazím bokem, rozvěsím fendry. Překvápkem je , že molo plovoucí je,ale proti němu jsou zatlučeny kůly. A ne ledajaké. Pevné, železné a ani baskeťák by na ně nedosáhl. Tak rychle změna strategie a už mířím mezi ty giganty. Nepodařilo se mi na vršek sloupu nahodit připravené oko a tak jsem špičkou orazítkoval molo. A to potvrdilo 3.Newtonův zákon a odrazilo mě zpět ke kůlu, kde už jsem v klidu lano nahodil. Háčkem přitáhl špičku a vyvázal. Trochu bum bum systém, ale stopy na Tetce ani molu to nenechalo. Uklidím loď, Hafemeister už je pryč a tak kód od WC získávám od kolegy jachtaře z Anglie. V neděli večer je většina restaurací zavřena. Sezóna ještě holt nezačala. Jediná Italská má otevřeno a tak dávám nudle s plody moře. Mezitím přemýšlím, jak ráno zajistím naftu , když benzínka je zavřena a funguje snad jen na telefon a ještě k tomu v sezóně .

Den 3.: Ráno myšlenky na tankování rozptýlí bušení velkých kapek husté intenzity do střechy kajuty. Přechází fronta. Hm. Jdu za Hafenmeisterem zaplatit a zmíním se mu o potřebě nafty. Hned volá ono číslo na tankovačce a po chvilce mi sděluje , že chlapík zrovna doplňuje nádrže. Pak mi ukazuje děsivou předpověď hustého deště na celý den a vítr 6. Nechápe , že i tak hodlám vyplout. Nevýhoda nás zaměstnaných. V té slotě však nehodlám přejíždět a manévrovat do druhého bazénu k tankovačce. Rychlejší varianta je čapnout kanystr a za chvíli je natankováno a já mám s touto rezervou klid na duši. Leje a leje, nebo tak nějak že? Nuž, není na co čekat. Opět bezdotykové vyplutí a hurá do vodních živlů . Vlny odhaduji na 2,5 m a s Tetkou házejí jak ze skořápkou. Přicházejí ze zadoboku spolu s větrem. Jedu jen na zrefovanou genu a letím 6 uzlů. Voda zhora, voda i zespoda ,když se trefím do vlny. Kompletní výbava od Jindry Lojda je ovšem vynikající a uvnitř cítím teplíčko. Horší je to ,když bych chtěl na záchod. Celý se svlékat , nechat loď bez dozoru , raději to řeším tak, že piji minimálně a držím bobříka. Přechod fronty trval 5 hodin a to bylo tak akorát, když jsem přistával v rybářském přístavu v Thiessow. Přistání bez problémů bokem. Jen trochu přitáhnout záď rukou po té co utekla, než jsem chytil špičku. Zaplatím 11,5€, dávám pivko a po krátkém odpočinku procházím rybářský přístav, který je evidentně plně funkční o čemž svědčí spousta sítí a praporků uložených všude možně. Moc pěkné jsou i historické fotografie přístavu před jeho modernizací. Důležitou součástí je i rybářská hospůdka. Vyžaduji rybu ,která ještě dnes ráno plavala. Dostávám speciální nabídku na rybky se zelenými kůstky i páteří. Na jídelníčku není a tak jsem opravdu zvědav. Na talíři vypadá skvěle a svým kruhovitým tvarem připomíná úhoře. Kůstky jsou opravdu fosforově zelené. Maso pevné a chutné. Po gůglení zjišťuji, že se jedná o Jehlici rohozobou. Po sklence dobrého červeného jdu brzy spát. Ráno chci vyplout časně do posledního dne.

Den 4.: Probouzím se do nejchladnějšího rána. V kajutě 10 °C. Ze spacáku se vylézt nechce. Je 5 20. Naštěstí už se za chvíli klube sluníčko a slibuje jasný den. Vylezu ven, navštívím umývárky a jen odstrčím loď od mola. Po projetí kanálem hned tahám plachty. V 6 ráno na moři ani noha za to krásné čerstvé povětří plné slunce. Energie do mě proudí ze všech stran. Pluji 4 uzle a počítám, zdali stihnu Klappbruecke ve Stralsundu. V polovině greifswaldského zálivu se mi za za zádí objeví zvláštní tmavá silueta ,kdy si zprvu myslím, že je to snad ponorka. Kukadlem zjistím, že se jedná o sestavu vojneský člun+pracovní loď. No škoda, ponorka by byla zajímavější. Po přeplutí zálivu se dotávám do úžiny,kde vítr fouká přímo proti. Na křižování není čas . Stahuji plachty a motoruji vedle plavební dráhy. Zvědavě prohlížím kukadle přístaviště a jachtařské kluby při břehu, když najednou zařve hloubkový alarma a už sedíme. Na hloubce pěti metrů najednou vyrostl kopec a já ho nabral. Na plotteru ani není, Navionic ho registruje. Podaří se mi loď stočit a strhnout zpět. Ještěže jsou tu všude jen písky. No i tak to nebyl dobrý závěr. Dál už pluji raději plavební dráhou a za chvíli už 20 min čekám před mostem. Dojíždím do přístavu, přistání u prstového mola trochu razantnější, ale bylo nutné díky zesilujícímu větru kolem 25 uzlů. Zabalím dojdu pro auto , přijíždí Stephan. Předání ok. Stephan mi ještě ukazuje jeho další dva Albiny, které jsou o trošku větší než Tetka. Pak už se rozloučím , nakoupím na cestu čerstvě vyuzeného halibuta a jedu domu.

[jendys68]

První Soloplavba nebyla vůbec snadná. Nejvíce jsem postrádal autopilota, který by v nepříznivém počasí dokázal zaskočit. Počasí odpovídalo začátku května a tudíž celkem chladné. Zažil jsem bezvětří, mlhu, polojasno, polovětrno, slejvák i sluníčko. Za 4 dny mi Balt předvedl velkou škálu podmínek. Přístavy v tomto období zcela prázdné. Výborné pro manévrování, získání místa, není ovšem kdo by vám podal pomocnou ruku. Pocity jsou velmi pozitivní a určitě si sólovou plavbu zase zopáknu.

Zde pár fotek: https://opa.cig2.canon-europe.com/s/cp/B45QQGjtrkF

[lynx]

Paráda, moc hezké vyprávění.
Mám několik poznámek:
Přistání jsou na sólovém jachtingu nejtěžší – alespoň pro mě.
Kdo si neškrtnul kýlem, neplul na Baltu.
Autopilot je věc, která hodně pomůže, a na kterou se snadno vytvoří závislost.
A to nejdůležitější nakonec: K rybě se lépe hodí bílé víno.

[jendys68]

Dík. Se všemi tvými poznámkami se ztotožňuji. A připojil bych, jak důležitá je příprava každého detailu. To víno někdy volím dle počasí a momentální chuti. V jižních mořích a vedru raději bílé. Ale jelikož na moři jím jen ryby tak na to červené také někdy dojít musí:-)

[lynx]

A připojil bych, jak důležitá je příprava každého detailu.

Jj, na to jsem zapomněl. Za plavby, obzvlášť bez autopilota, je už například na dělání navigace pozdě. V jednoduché oblasti to příliš nevadí, ale trochu navigačně složitější místa jsou bez předchozí přípravy trasy riskantní.
Ovšem platí to i o ostatním.

[mikeduck]

Pěkné počteníčko,parádní počin.
Už se těším na svou první sóloplavbu,ale to až tak za dva roky.Po lepším prozkoumaní revíru.

[lynx]

Po lepším prozkoumaní revíru.

Hnědouhelného?
Sorry, teď vážněji:
Nech si pro sólovou plavby taky nějaká místa, kdes ještě nebyl. Jinak sice budeš sám na lodi, ale budeš jen opakovat už známé. Sólová plavby spočívá také (a možná hlavně) v tom, jak se vypořádáš se situacemi, které jsi ještě nezažil.
Zvolit pro první sólovou plavbu známou oblast je fajn, ale je dobré si sólově zkusit i „neznámo“. Jasně, že za dobrých podmínek, co se týká počasí.

[mikeduck]

Neměl jsem na mysli úplně totožná místa ale spíš moře jako takové.S velkou pravděpodobností balt.Trochu víc si osahat co umí,to jsem měl na mysli tim prozkoumáním revíru.

[rb]

Díky za uznalou reakci. Revír je mi blízký a na velikosti záleží že:-))
... Stahuji plachty a motoruji vedle plavební dráhy. Zvědavě prohlížím kukadle přístaviště a jachtařské kluby při břehu, když najednou zařve hloubkový alarma a už sedíme. Na hloubce pěti metrů najednou vyrostl kopec a já ho nabral...

V těchto místech to není nic neobvyklého, taky se mi to stalo. Je to dosti frustrující, když jsi v plavební dráze, kolem spousta vody a pár metrů od tebe je racek stojící po kolena ve vodě.

[Viktor_V]

Já bych pro první soloplavbu rozhodně zvolil známou lokalitu. Hrdinů jsou plné hřbitovy. Už 8 hodinové kormidlování člověka vyždíme, pak se přidá noční přistání do neznámého přístavu, protože lehne vítr. A zrovna Rujána a Hiddensee jsou krásné revíry, ale jak tady popisujete chybovost je veliká. Taky sem si tam letos sednul, na Peenemunde, s ploutvovkou - zdánlivě jednoduchá věc, ale smrdělo to ztrátou ploutve, 2 děti na palubě...

[Viktor_V]

Tak jsem si to taky dal. Dotáhl si svoji šestimetrovku, Wolgast, Peemunde, Trelleborg,Stralsund, Stalbrode. Oči jak tenisáky, ale dal jsem to.