Heilingenhafen 15.-22.7.2017
Další část dovolené byl přesun ze Stockholmu, intermezzo s návštěvou Kodaně, Roskildu, dnešní kolébka vikingských longship a dalších pár míst mezi Dánskem a Fehmarnem, třeba krásné písečné pláže, kde jste ale spokojení s rybou, pivem a bundou. 14. července přicházím s Míšou do Heilingenhafenu, věděl jsem, že je to veliký přístav s plachetnicemi, tak jsme se cestou od východu stavěli v první větší marínce. Byla klubová a tak jsme šli dál, prošli jsme městečko s poutí a narazili na správnou marínu, která má 12 mol, obejít ji trvá asi půl hodiny a má přes tisíc míst. Předtím jsem vytelefonoval molo, na kterém bude loď, to bylo všechno. Loď jsme našli, slušelo jí to, ladný tvar sportovního Dehleru 37 z devadesátých let, ale v perfektním stavu. Plachty i kokpit měla zabalené, snažil jsem se asi půl hodiny sehnat někoho k předání, ale vzpomněl jsem si, že mi říkali v telefonu, že vše bude připraveno pro nás. Tak jsem tedy nesměle rozepnul kokpit, vlezl dovnitř a našel vzkaz, německy, něco ve stylu „Pěkné odpoledne, loď je připravená, lednice zapnutá, přijdu ráno v sobotu v 11.“ To bylo příjemné překvapení. Dali jsme si věci na loď, prohlídli město, večer dorazili 4 kamarádi jako zbytek posádky, dali jsme večeři, pivo a šli spát. Ráno půl lidí jelo na nákup a já se zbytkem přebral loď od německého jachtaře v důchodovém věku, se kterým se ale hezky anglicky povídalo a předání byla vlastně diskuze o tom, jak se na té lodi plachtí a kam si máme zajet.
Po rozklizení věcí, obědu a přípravě plavby se školením a rozdělením funkcí startujeme, poprvé v životě vyjíždím ze stání na kůlech, ale ve větru kolem 6 uzlů zezadu to je brnkačka. Uklízí se fendry a vyplouváme užší vybojkovanou drahou na západ z maríny asi 1,5 NM dlouhým zálivem. Svítí slunce a je to na opalovačku, všichni se rozhlížejí okolo, když mě najednou přijde, že nějak přestává táhnout motor. Ubral jsem tedy plyn, zas přidal a udusilo se to. Zkoušíme znovu startovat a chytlo to jen na sekundu. Okamžitě následuje povel vytáhnout genu, což posádka zvládla dobře a my se posunujeme rychlostí asi 1 uzle dál plavební drahou. Dobře je, že máme ovladatelnou loď, špatně, že nemáme motor. Zkoušíme kontrolovat všechno, co nás napadá, ale nikde nic není zavřené a startér točí, podle zvuku je motor na suchu. Vyhodnocujeme to jako poruchu, kterou nevyřešíme sami na moři, a řešit to v jiném přístavu by bylo jen složitější. Vítr máme ale v plavební dráze bohužel zadobok. No jediná šance je to zkusit zpátky, snad to půjde, skoro nefouká, tak více méně nehrozí žádná větší škoda, než že sedneme kýlem do bahna. Taháme hlavasku, utahujeme ji na stoupačku, otáčím loď zpět směrem k molům a plynule nás to snese do bahna. Vítr byl slabý a loď se ani nerozjela. Tak rychle plachty dolů, ať se nedře kýl a znova chci zkontrolovat co můžu, ale hned přijede Němec s větším gumovým motorákem, že nás odtáhne. Nebráníme se, hážu lano ze zadního vazáku, pak kluci zepředu a odtáhl nás půl kilometru zpět k vedlejšímu molu, vybral jsem molo ve tvaru T, abychom mohli podélně přistát. Němec dostal české pivo, to ani nečekal a odjel. S motorem baterka točila, ale nestartoval. Ventil od nádrže je 1, kvůli požáru, ovládá se provázkem v batystě, který je tam tak nějak povytažený od předávání a tak ho neřeším. Pak už se mi jeví přívod nafty a všechno ostatní bez zjevné poruchy, než to řešit sami, dojdu pro lidi od charteru. Po hodině přišli s technikem, tomu trvalo další hodinu, než zjistil, že je to ten nouzový ventil. Provázek při předání byl ale již povytažený, my za něj mohli ještě něčím zavadit a ventil uškrtit úplně, bohužel nesepisujeme žádný protokol a to nás později dost mrzí. Na téhle lodi je z praktického hlediska víc věcí špatně, ale zavírat naftu provázkem s kovovým kroužkem na konci dovedeným hned k vlezu do batysty opravdu není dobrá věc, cokoliv dáte dovnitř, může zavřít naftu. Rozcházíme se s tím, že nikdo za nic nemůže. Já následně izolačkou přilepím a oblepím provázek s očkem tak, že by následně určitě rychle použít nešel. Po svačině trochu rozladěni vyplouváme podruhé, teď již úspěšně, s cílem Orth. Cestou si posádka zkouší manévrovat s lodí na motor, zkouší se FOB (fendr over board) a vytahujeme plachty. Po necelých dvou hodinách a 6,3 NM doplouváme téměř v bezvětří do malého městečka Orth, kde následuje naše první přistání na kůly. Poslal jsem to mezi ně, Ríša s Karim (přezdívka) na úrovni stěžně kůly nahodí a jdou si dotáhnout lana na vazáky, ve předu Vlastovi na břeh podají lano na uvázání přídě, vše jako zkušení. Ještě aby ne, za bezvětří. Dáme si večeři, obejdeme městečko, docela hezká zastávka, a hlavně jsem se zastavil u mnoha nádherných lodí. Večer porada a jdeme spát, bude dlouhá plavba.
Po čtvrté máme budíček, v klidu posnídáme a vyplujeme po páté. Po klidném vyplutí a motorování plavební drahou na jih měníme kurz na 270° s jihozápadní 4 Bft, což je ideální vítr na celou plavbu kolem Fehmarnu. Vítr ale sílí a kolem půl sedmé už máme větší vlny a slušnou 5 Bft. Na lodi byla založena sázková kancelář Blejtek a syn, nejvyšší sázky padají na Miloše s Vlastou. Posílá nás to na sever rychlostí okolo 6 uzlů, chvíli máme na zadobok uvázanou genu na pni, ale při rušení pně je s tím snad větší práce, než užitek. Dehler má příď velmi mokrou, hází to s ní, tak je sundání pně takový tanec pro dva. Jsem rád za offshore oblečení od Gillu a zateplený gumáky, ostatní venku rychleji nebo pomaleji moknou i pod bundama. Mezi osmou a devátou vítr přidal, refovali jsme hlavní a pak Miloš krmil ryby. To už ale nějakou dobu máme SZ kurz, k desáté vítr zas trochu poleví, tak jde prádlo ven, dokonce máme během mé služby rychlost jen 5 uzlů. Služby jsem vyhlásil po 1,5 hodině ve dvojicích, přijde mi to jako rozumný čas, kdy jde vydržet nahoře i v horším počasí a dobře se plavbě věnovat. V 11:05 měníme kurz na 130°, nechceme se motat v plavebních drahách, ale provoz není veliký, ani nemusíme moc upravovat kurz vůči nákladním lodím. Vítr opět sílí a sázky v kanceláři opět rostou. Kormidluje Míša, pak se jde ohřát, refujeme hlavní a beru to na hodinu já. Potom přestává loď být zvladatelná, dáme G1/1, H1/3, loď má malou genu a překvapivě je v tomhle uspořádání plachet dobře ovladatelná, je potřeba akorát dorovnávat rozhozenou příď vlnami. Pak řídí hodinu Kari, tomu to vždycky šlo, tak se většině posádky plavba ve vlnách líbí. Zbytek spí. Celou dobu bychom měli vidět pole větrných elektráren, ale zahlédli jsme je pouze jednou, zbytek byl v mlze, chvílemi pršelo. Bohužel to byla další loď bez funkčního anemometru (zbytek plně funkční), v deníku mám něco mezi 6-7 Bft a podle nalezené historie počasí by to tak nějak odpovídalo. Plavba pěkná, rychlost stále 7 uzlů, ale hodnotil jsem to jako poslední pohodlný stav počasí. S tímhle uspořádáním plachet dojedeme do plavební dráhy, po čtvrté zkasáme plachty před gastmarinou a všichni připraveni koukáme, kde se uvážeme. Nabízelo se vyvázat se ve vnitřním přístavu hned bokem k molu, ale pro pohodlné stání jsem zvolil zaplutí mezi kůly. Foukalo z jihu, bokem k molům, já si naplul dopředu, pak couvnul a chtěl si podeplout molo B. Jenže v silném větru mi to začalo snášet loď bokem k molu C. S lodí nešlo nic moc dělat, vlastně akorát couvat a jet dopředu, protože při krátkém rozjetí kormidlo nereagovalo a vítr hnal loď bokem. Když jsem si to už ve stresu vyzkoušel, zjistil jsem, že do mola nenarazíme, od něj se dalo couvnout a Vlasta se ve předu připravil odrážet (ale stejně by tam k ničemu nebyl, navíc loď měla dobrou bortlajsnu, takže by se nic nemělo stát při opření boku o kůl), kormidlo vzadu o kamenité molo taky nerozbijem, protože se dá popojet dopředu. Chvíli jsme tedy splouvali a zavelel jsem, že to dáme k tomuhle molu, ale musíme to dát napoprvé. Jak příď míjela kůly k uvázání, dal jsem plný plyn a naštěstí v řadě jeden kůl chyběl, to široké místo se lépe trefovalo (rozuměj bez odření), Kari obhodil kůl na pravoboku, který byl návětrnější, a přídí proti větru jsem to cpal k molu. Bohužel se to Ríšovi nějak proklouzlo na vazáku a už zase hrozila další horká chvíle, ale povolil jsem plyn, Ríša obhodil lépe vazák, s Karim to drželi, znovu jsem přidal a pak naše hozené přídové lano chytil cizí jachtař, který nám pomohl uvázat příď. Následovala akorát chvilka uvazovaní a bylo po všem. Další to řešili buď přímo zaplutím na první volné podélné stání, nebo se uvazovali k molu B, většinou s větrem v zádech. Kluci viděli novějšího Dehlera zaplout k molu B proti větru, ale prý měli výkonější motor (což by pomohlo, ale vždycky může foukat víc), ale hlavně to vyřešili elegantně tak, že pluli popředu dozadu až k molu C, tam si ve vysoké rychlosti napluli, otočili to jednoduchým couvnutím a naplno to rozjeli popředu k molu B, kde už to bylo v pohodě. Bylo dobré sledovat ostatní a učit se od nich, po takové situaci je každý generál, že se mi loď při vystavení boku větru stane neříditelná i s možností se 20 m rozjet jsem opravdu nečekal, ale teď bych to už dokázal řešit. To, že to loď snášelo bokem si vysvětluji klasickým tvarem trupu, loď byla vyvážená a nebyla závětrná ani návětrná, není to takový ten bakelitový karavan se stěžněm. Nicméně jsme tak zakončili mou nejdelší kapitánskou plavbu v kuse, 58 NM s průměrnou rychlostí 5,6 uzle.
- Marina Gedser
- Gedser.jpg (40.32 KiB) Zobrazeno 8090 x
Večer byla krátká prohlídka městečka Gedser, které veliký dojem nezanechalo, káva a posezení na lodi. Ráno je bez budíku, ještě dost fouká, ale je to výrazně lepší než večer a vítr slábne. Směr větru stejný jako včera, od mola, tak si při vyplutí pomoct kůlem a když bude větší snos při proplouvání kolem mola na boční vítr, tak odcouvat až úplně dopředu, kde se se zadním větrem rozjet ven. Mělo by mi to při větším snosu umožnit mít dobře ovladatelnou loď a vyplout. Během snídaně ale vítr ještě slábne, ostatním posádkám jde vše bez problému, tak po snídani vycouvám jen ke konci mola, otočím se a popředu se zamáváním ostatním opouštíme bazén přístavu pro rekreační lodě. Na motor opouštíme plavební drahou Gedser a na úrovni rybářského přístavu v klidu vytahujeme plachty. Kurz máme ještě chvíli plavební drahou 220°, pak ji opustíme (je už vybójkovaná hlavně pro opravdu veliké lodě, všude už jsou dobré hloubky) a máme dalších 6 hodin kurz okolo 160° na Wardemunde. Celý den fouká asi 4 Bft ze západu, takže vlastně ideální plachtění na bočák, plné plachty a průměrná rychlost 5,5 uzle za celý den celkem. Opět je aktivní sázková kancelář, ale dnes to nikdo nevyhrál (nevyhodil). V 14:19 jsme mezi 5 a 6 bójí, už se držíme plavební dráhy, v klidu uklízíme plachty a palubu a projíždíme dlouhou plavební drahou k Rostocku. Míjíme velikou výletní loď, která má dole otevřený bok, který je vlastně malé molo. Nakonec ani není extra provoz, nejdříve dlouho míjíme jen průmyslovou oblast, která se prolíná s Rostockem a jeho starým městem. V pět mám zápisek o vyvázání v Rostock-Stadthafen, platí se v obchodě a za naší loď chtěl na noc 18 euro. Jdeme na výlet po městě, asi jim tu průmysl v minulosti jel jinak než u nás v Krkonoších. Staré cihlové sýpky v přístavu mají veliké asi jako Katedrálu Sv. Víta a jejich katedrály ve městě jsou mnohem větší stavby. I na nás působily jako něco ohromného, tak se nedivím, že to bylo pro člověka 19. století něco nadpozemského. Celý Rostock si dost užíváme, město stojí za návštěvu, v Německu totiž umí sladit architekturu minulosti s dnešním světem, i když stojí Mc Donald mezi domy 200 let starými, nevypadá to zle. A to je dobrá cesta, nemůžeme mít město jen pro historii a naopak. Rozdělíme se v jedné uličce na večeři, je skupina nudlí a burgerů, které měli v jednom okně výborné. Celé to bylo stylizované do New Yorského stylu, akorát neobsluhoval umaštěný černoch, ale blonďatá Němka. Dal jsem si Mathattan a stál za to, po 32 NM dobrá odměna.
Ráno se unaveně vstává, dáváme si sprchu a já s Míšou a Karim si dáváme Fisch mit Brotchen, s pivem to je výborné. Bistro je přímo na lodi kousek od sprch a má ho Němec, kterej nám vysvětloval, že za komunismu se naše národy měly líp. No nevím. Můj táta rozhodně nepůjčil jachtu a nejel na ní na kafe do Dánska. V poledne vyplouváme zpět přístavem na moře. Máme pozdější výjezdy hlavně kvůli tomu, že chci mít při vyplutí připravenou svačinu nebo oběd, termosku s horkým nápojem a všechno sklizeno, kdyby to na moři už nešlo. Přiznávám, že vyjíždíme většinou později, ale připravení. Je opalovací počasí, poflakujeme se, po druhé u 11 bóje vytahujeme plachty a plujeme podél pobřeží. Začíná to severozápádní 3 Bft, které ale postupně slábne, až se jen plížíme rychlostí přes uzel. Na plachty se přiblížíme k velmi pozvolna sestupujícímu břehu a po uplutých 20 NM na pozici 54°08,85‘ N 19°49,41‘ E spouštíme na laně asi dvacetikilovou danforthku a vytáhneme kouli na stěžeň. Je teplo, svítí, loď se houpe na malinkých vlnkách, s klukama si otvíráme pivo a skáčeme do vody. Kafíčko to není, ale na zaplavání paráda. Pak je večere a posezení za západu slunce. V noci dělám věc, která se mi stala poprvé. Kotevní lano částečně plavalo, předtím jsem ho radši dal víc, ale před spaním a v noci jsem to kontroloval a většinu jsem ho vytáhnul. Kotva totiž držela asi jen jako závaží, loď v bezvětří stála a motala se kolem, tak aby se lano nemotalo kolem kýlu, kormida a propeleru, vytáhl jsem většinu na palubu.
Trochu jsem doufal, že proběhne změna počasí rychleji a bude foukat už v noci předpovídaný jižní vítr. Vyplouváme ale po snídani v 9:30 nejdřív severně, bohužel nám nejde sundat koule ze stěžně. Když jsem ji vytahoval, říkal jsem si, uvaž si na spodek provázek, nepůjde stáhnout. No nechám se tahat výtahem na vrchol stěžně, je to trochu houpačka, ale podařilo se. Dál od břehu už máme jihovýchod 3 Bft, okolo poledne máme rychlost 4 uzle a později přes 5 uzlů. Ve dvě jsme u bóje Wismar, museli jsme si dost naplout kvůli vojenskému prostoru. Pak obeplouváme ostrov Poel, držíme se blízko plavební dráhy, ale plno menších plachetnic plachtí všude okolo, vítr zas trochu slábne a všichni si užívají výjimečně hezké počasí. Dráhu tu mají hezky vybójkovanou, když se blížíme k Wismaru, ukazuji všem, jak se naviguje na náměrníky, a fotíme bóje, co mají jako vrcholový znak velikou hlavu asi nějakého vojáka. Ve Wismaru si Vlasta zapluje bokem k dlouhému molu, je z toho dost nervózní, no ale aby se mu to na 100 metrech nepovedlo. Město je ještě hezčí než Rostock, není tak moderní. V přístavu také bylo naváto hrozně moc medůz, přístavní bazén jich byl plný. Máme za sebou 37 NM s průměrnou rychlostí 5,2 uzle a jdeme dřív spát, chceme vyplout už v noci.
Přes noc pršelo, vstali jsme před čtvrtou, mají službu Ríša s Karim. Ríša se chválí, že vstal na budík, i když já byl několikrát hlídat počasí, oblečou se, vezmou si vesty a vyběhnou oba na břeh s otázkou, co mají rozvazovat, že jedeme. Já s rozvážností dědy Lebedy mezi tím obul holínky, vzal si mikinu, vylezl do hlavní lukny a ptal se, jestli vědí, kudy vyjet. Trochu posmutněli, že to není taková akce, ale vrátili se k mapě. Za čtvrt hodiny máme hotový plán, jsme připravení, Ríšovi nechám kormidlo, vysvětlím mu, jak se odtáhne springem, Kari odvazuje a já pomáhám s kormidlováním. Otočíme se ještě v přístavním bazénu a míříme k plavební dráze. Když ještě není moc světlo a je i trochu menší viditelnost (ale pořád je aspoň na kilometr vidět), uznali, že v takové zpleti bójí by se bez připraveného plánu plavby nevyznali. Po páté vytáhneme hlavní, je jižní 2 Bft, jede nám to mezi bójemi 3,5 uzle. O půl šesté přeberu službu s Milošem, dáváme všichni snídani a klidná plavba pokračuje. V sedm se opět mění služba na Míšu s Vlastou, dostanou kormidlo s plnými plachtami, loď jela 5 uzlů přímo 350° směrem na přístav Burg a jdu spát. Když se po hodině vzbudím, plácáme se ani ne 3 uzly, ptám se, proč se tak vláčí, prej přestalo foukat. A tak to je až do Burgu, rychlostí mezi 2 a 4 uzly se dostaneme k přístavním bójím před dvanáctou. Plachty dolů, fendry dolů a zkouší si zajet v slabém jižním větru Vlasta do prstového stání. Nejdříve si všimneme místa mezi menšími loděmi, tak mu pomůžu to tam trefit, uvážeme, ale pak vidíme lepší místa u vedlejšího mola pro jachty naší velikosti. Abychom nestáli jak Avie na parkovacím místě pro smart, Vlasta si odpluje, vypluje před mola a zaplouvá vedle. Ukázal jsem mu, jak při zadním větru může mít jen neutrál a jede mu to 2 uzle, jak si má najet, kde si hlídat místo a napodruhé na širší stání se mu to i docela povede, uvážou to Míša s Ríšou. V přístavu bylo plno zajímavých lodí, od dřevěných klasik až po závodní speciály. Třeba jeden rodinný pár tam byl na lodi typu Vindo, asi 40, to je krásný klasický ketch, má ale laminátový trup, proto s lodí není tolik práce. Paluba, veškeré obložení a stěžně byly ale ve dřevě, u té se každý zastaví. Naproti nim byla klasická těžká a široká loď s dřevěnou obšívkou, v přístavu měli zvednutý čelen, anglická klasika. Akorát na mě byla možná až moc klasická, ráno jsem viděl, jak vylévají kyblík. Burg je turistické centrum a nám se moc nelíbil. Proto jsme byli brzy na lodi, byla poslední večere a poslední večírek. Po 35 NM zasloužený.
Poslední ráno vyplouváme po snídani, ve dvě máme předávat loď. Po vyplutí z Burgu vytahujeme plachty, na severozápadní 3 Bft plujeme k vybójkované dráze pod most Fehmarnsundbrucke, který podplujeme na motor s hlavní dotaženou do osy, protože by nám to nedalo na vítr a křižovat nestíháme. Za mostem ještě jedeme kousek k přístavu na plachty, je opět slunečno, tak jsou poslední fotky, v přístavu zaplujeme k benzínce. Tam je ale fronta, tak se rozdělíme a vaří se a uklízí. Motalo se tu dost lodí a přišlo mi to dost riskantní, tak jsme přicouvali k návětrnému molu a uvázali se jen jedním zadním lanem, na kterém jsme pak jen tak viseli a nemotali se mezi ostatníma. Nápad se líbil partě mladých Němců za náma na nové Hanse, tak to zkusili taky a v pěkné rychlosti to poslali kotvou přímo do mola. No snad si nic nerozbili. Jak jsme byli na řadě, zaplul si Miloš k benzínce, natankovali jsme těch pár litrů a přepluli do našeho stání. Zaplul si Kari, bylo to bez problému. Dnes jsme upluli 11,5 NM.
Předání bylo opět s německým důchodcem. Ještě jsem mu ukázal, že se nám rozlomila lukna nad kuchyní, protože do ní naráží dveře od zadní kajuty, když se otevřou. Zapsal si to a řekl, že to bude pár euro. Pak jsem si s ním ještě chvíli povídal o lodích, o plavbě a tak. Po týdnu jsem ale dostal vyúčtování od charteru, kde bylo vyúčtované odvzdušnění motoru z prvního dne, celá událost hozena na náš vrub, za 138 euro. A k okýnku naúčtované dvě cesty technika mimo pracovní dobu s materiálem asi za 20 euro, ale celkem za 347 euro. Celkem nás teda odrbali o 585 euro z kauce, bohužel jsem s tím pak už nic nezmohl. Jak se nám dovolená na jachtě docela v Německu líbila, tak pána Clause Goekemeyera nechci vidět a od Chartershipu z Heilingenhafenu si loď nepůjčím.
- Mapa plavby
Snad se dobře četlo, Pepa
Otevřený report, včetně negativních jevů. 