Plachetnička ale vypadá atleticky a když člověk nastoupí na její palubu z mola okolo vantů, ochotně se zhoupne, takže máš pocit, že je lehoučká…
Každopádně byl majitel ochotný a profesionální, a nejen, že mi poslal spoustu rad dopředu emailem (jako stáhnout si aplikaci zagluj.pl pro iOS, no jó, kdybych ale znal můj Apple ID…), ale věnoval mi při předávání lodě více než dvě hodiny péče, a to včetně toho, že jsme spolu ve dvou vypluli, vyzkoušeli motor s ochranou proti rostlinstvu, plachty, a taky jsme položili a zase vztyčili stěžeň. Dostal jsem od něj za úkol přistát stylem muring–molo, a to za silnějšího větru vanoucího šikmo směrem k molu, když kolem nebyly žádné lodě, o které by se dalo opřít.
Tak jsem to udělal jako v Chorvatsku na lodi s vestavěným motorem: Poměrně velkou rychlostí (aby mi vítr nestrhl příď na stranu) jsem se rozjel přesně na správné místo správným kurzem na zpátečku, pak jsem dal na chvíli neutrál (asi), a pak jsem asi 2 metry od mola prudce motorem brzdil – a nebo ne??? Dodnes nevím, co se stalo, motor řval, já jsem skoro dostal infarkt – loď vůbec, ale vůbec nezpomaluje a už narážíme! Na poslední chvíli jsem vystrčil proti molu obě nohy, ale rám motoru už naráží do mola, majitel asi vyskočil na molo a brzdil z mola (to jsem neviděl, když se člověk hluboce sklání dozadu dolů dozadu na bok za tím zpropadeným motorem, tak ztratí přehled o situaci), motor vyskakuje z vody, řve, majitel se snaží co nejklidnějším hlasem volat „nejdříve zdechni motor“, a ten ne a ne zdechnout, jak se to vlastně dělá?… no katastrofa. Nakonec se mi podařilo motor zdechnout (nějakou dobu jel na vysoké obrátky bez chlazení), loď vytáhnout z polohy bokem k molu, jak se mezitím otočila, na jednom muringu špicí správným směrem a druhým muringem se vyvázat… kupodivu škody žádné, ale málem jsem umřel od vysokého tlaku a ostudy … a majitel jen rychle odchází a roztřeseným hlasem přeje mi a zbytku posádky (která vše zkoprněle jako solný sloup sledovala z mola – kromě manželky – prvního důstojníka – která se prý jediná vrhala naproti lodi a málem spadla mezi loď a molo – asi ano, ale neviděl jsem, byl jsem úplně mimo) „šťastnou plavbu“! Bylo mi jej líto… a sebe taky … do čeho jsem se to zase nechal zatáhnout?
Až poslední den plavby jsem si přečetl, já blbec, že loď má prázdná skoro 3 tuny a že 800 kilo balastu je vnitřní balast (jen 100 kg ploutev), a má na šířku celých 290 cm, takže se ochotně naklání, když člověk stoupne na nejširší místo paluby u vantu, takže klame tělem a zdá se lehká…
Navíc jsem motor neměl v nejnižší poloze, měl jen 6 koníků (nikde to na něm nebylo napsané), ten ochranný prstenec snižující účinnost vrtule … a spalovací přívěsný motor jsem obsluhoval snad jen kdysi jednou před šesti lety na Orlíku! (když charterujeme ve Středozemí, tak gumák používáme jen s vesly, abychom nemuseli tu příšernou řvoucí věc, která se tváří, že se každou chvíli rozpadne na tisíc kousků, používat…). Jó když se člověk musí pekelně soustředit už jen na to, na kterou stranu se přidává a na kterou se ubírá plyn…
Pokračování příště, už to ale nebude taková komedie, a budou tam také nějaké praktické informace, slibuju

Kotviště na jezeře Bełdany - východní břeh, asi 500 metrů jižně od mariny Wierzba - pod kýlem je o něco méně než stopa vody, kotva drží super, lano je dost dlouhé a kotva dost velká, prostě jasme zakotvili asi 35 m od břehu, pak vytáhli nahoru kormidelní list a motor a počkali jsme, až nás poryv snese na správnou stranu, a pak jsem vystoupit s lanem - a místo toho, abych musel plavat, mi tam bylo asi po kolena.