Jeden příběh, jedna přeprava, pár problémů.

[Matulee]

Asi před 2 lety jsem byl spolu s mým otcem požádán o přepravu MAHÉ, jedná se o kýlovou plachetnici délky cca 6,5 metru a šířky 2,4 metru. Dva roky se nic nedělo. Hlavním problémem byl transportní vozík. Loď stála na podstavci o třech kolech, nikdo nevěděl jak je podstavec velký ani kde má loď na podstavci těžiště. I přes to všechno jsme podle 1 fotografie určili, přibližně rozměry podstavce a sehnal jsem přiměřený vozík na auta. Myslel jsem si, že bude dobré když půjčím takový na kterém mohu na místě provést určitě úpravy aby tam loď lépe vlezla. Podařilo se mi takový sehnat. Super vozík máme a můžeme začít s plánováním. Loď byla v Pakoštane, určení cesty bylo jednoznačné nechceme se s lodí tahat přes Rakouské A Slovinské Hory, takže volíme cestu Bratislava>Budapešť>Zadar>Pakoštane. Pro nás výhodná cesta, cca 40km do Nemšové (SK) jedeme pořád po dálnici. Lehce bych se zmínil, o dálničních poplatcích, které nás tak trochu překvapily. Na SK je potřeba 2 dálniční známky (pro auto do 3,5 a pro jakékoliv přípojné vozidlo) Obě po 7 E na týden. V Maďarsku nás naprosto zaskočili přijeli jsme tam asi 22:30 a chtěli jsme jednodenní známku. A pán v butce nám říká, že platí jen 1,5 hodiny. Takže jsme museli koupit 4 denní abych ušetřili aspoň 6E. V Chorvatsku to pak probíhalo bez problému a podle plánu). Vyjížděli jsme ve středu v 18:00 byli jsme dva řidiči, takže při pravidelném střídání a vyřešení malého problému jsme v 9:00 ráno vyklízeli loď a připravovali ji k transportu. Tím problémem byl uvolněný vrut ve světle. Ten spadl mezi kostru s plus a pálil nám jednu pojistku za druhou. Po cca 15 minutách jsem na to přišel a jelo se dál. Jeřáb se sehnal na místě (bylo to auto s rukou vybavené pro zvedání lodí. V 13:00 přijel jeřáb cca v 15:00 nasedáme do auta a odjíždíme pryč. Všechno proběhlo tak hladce, až to bylo podezřelé. Naložená loď byla vyvážená naprosto špičkovým způsobem, na tažném bylo odhadem kolem 50-70 kg. Loď se ani při vyšších rychlostech nehoupala a absolutně nesmýkala s autem. Jelo se jako by jsme žádnou loď neměli. Na maďarských rovinkách místy pelášila i 110. Ale jinak stabilní rychlost se pohybovala kolem 80-90 km. Cesta probíhala bez problémů, až do cca 4 hodiny ranní v Gÿoru. Kde se při otáčení ozvala rána. S autem to nezakolébalo. Tak jsme pokračovali k nejbližší benzínce dál. Tam se ukázal problém. Praskla nám náprava na vozíku. Kolo bylo vyvrácené A samozřejmě rozedřené o vozík. Vyzkoušeli jsme vyměnit kolo ale po cca 100m to bylo na stejno. Rozhodli jsme se dál pokračovat na třech, což nebyl takový problém jak se z prvu zdálo. S autem to neházelo ani nic podobného nevyvádělo. Pokračujeme 50km/h rychlostí směr Bratislava. Při průjezdu Bratislavou na nás blikají, lehkomyslně si říkáme, jasně mi víme že jedeme po třech, no po malé chvilce nám to nedá a přeci sjedeme do centra a tam kontrolujeme kolo. Zdá se ve stavu nezměněném. Tak skáčeme do auta pokračujeme dál, s tím rozdílem že tentokrát vynecháme dálnici. No trvalo to asi 5 minut. Kvikot honem se dívám do zrcátka nic nevidím (mlha) urychleně na první odbočce (asi po 30 metrech) zastavuji a jdu kontrolovat přívěs. To co jsem řekl, se nedá zde presentovat Druhá náprava povolila taky. (ostatně to se dalo čekat, ale lepší Bratislava než Gÿor). Tak po odpojení vozíků vyrážíme směrem na Senec sehnat jeřáb a domů pro vozík, cestou nás napadne vypůjčení vozíku tady v Bratislavě. Jak jeřáb tak vozík v Bratislavě (Spíše na Senci) nacházíme. Asi v ve 12:00 (cca po 6 hodinách) přijíždí jeřáb byla to Tatra s 20t. jeřábem. Tak tak, tam vlezla hned vedle byly troleje a na druhé straně stromy. Nicméně trvalo to asi 20 minut a loď byla přeložena. Rychle zakurtovat a vyráží se. No jo, ale co s se zničeným vozíkem. Volal jsem majiteli, a že prej si nepřeje ho tam nechat bez dozoru. Tak dobrá, obětoval jsem se a téměř 3 dny nemitý, ve špinavých montérkách a vaťáku s kapucí na halvě a přiraženou čepicí vyčkávám střídavě v kauflandu (který byl přes cestu) a střídavě u vozíku. Přičemž si chodím ohřívat ruce na sušák ruk na záchod Kauflandu. Po 6 hodinách se pro mne vrátili s prázdným vozíkem, abychom odvezli tem původní, museli se vzít nějaké palety (vozíky byly oba stejně široké a museli se podložit) No jo ale jak dostat 500 kg těžký vozík na 1,2m vysoko. Nezbývalo nic jiného než na nejbližší strom uvázat kladku a navijákem na autě ho zvednout a položit na druhý vozík. Vše proběhlo na jedničku po cca hodině vyklízíme poslední věci z místa činu a kolem 22:00 už doma pijeme jedno zasloužené. Za celou dobu si nás v Bratislavě nikdo nevšiml ani nezeptal co tam děláme. Jinak to byla poměrně zdařilá cesta, loď se povedla dovést v pořádku teď ji čeká rekonstrukce. A vozík se také opraví. Tahání zdar

[Matulee]

http://imageshack.us/g/213/fotografie00681.jpg/


Viděl jsem, že se tu hodně řeší tažné auta. Tak sem dám udaje o tom našem. Jedná se Toyota Land Cruiser HJ61 r.v. 1987 4.0 TD 6 válců max výkon 100 kw. Pohotovostní váha auta 2400 kg. Kroutící moment něco kolem 350Nm. Je to stařenka ale má nalítáno přes 450000 a pořád jezdí jako zamlada. A když bych měl vybrat nějaké modernější auto na tahání tak bych 100% volil opět Toyotu a to Land Cruiser 100 pohotovostní má přes 2500 tuny a 3litrový výkonný dieselový motor. Váha zaručí dobrou stabilitu i s těžkou lodí. A výkon motoru je naprosto dostačující.

[kedar]

Ahoj,
Dobře že se povedlo. Líbí se mi Tvuj přístup se ulomí kolo potom druhý potom jeřáb a vlek přez strom na vlek..... A jinak pohoda jinej by si rval vlasy. Ať se vede dál i s rekonstrukcí i na vodě. Radek

[Denis]

Ešte že si napísal čo to máš za auto, "ani nás to nesmýkalo, cez Maďarsko 110" no to sa to jede. Ale ako som čítal že navijákom na aute, už som začal niečo šípiť. Z utrhnutou nápravou išiel domov z Rumunska aj Miloš.
Čo sa týka dialničných nálepiek na Slovensku, tak myslím že u vás je to rovnako, resp. naši to odkukali u vás. Súprava do 3,5 tony platí len jednu nálepku a aj to je myslím u vás rovnaké. Ale čo je to proti Chorvatsku, že?

[Matulee]

No jo v Chorvatsku jsou dálnice pekelně drahé tuším že jeden průjezd kolem 70E ale to bych kecal, musel bych najít lístečky. V Maďarsku stála 4 denní cca 36E. A u nás se bere váha vozidla pokud je vozidlo do 3,5 tuny jedeš normálně na jednu známku. A pokud máš soupravu na nad 3,5t ale tažné vozidlo je do 3,5t tak zase máš jen jednu známku do 3,5t. Stejně tak je i v Rakousku. Na vozík u nás známka neexistuje.

[MARIS]

Tak je vidět,že máte "štěstí"na tahání lodí.Nějak před 13ti roky mě táhl tvuj otec mou loď na jadran a na 76km za Vídní vylágroval motor.Myslím,že to bylo to auto o kterém píšeš.Posádka jela v mojí Felícii kombi,tak se přepřáhlo a dotáhli jsme to až na Krk.

[Matulee]

Nene, auto tentokrát bylo správné A otec něco ve smyslu já už lodě netahám vyslovil hned jak jsme dojeli

[kanic]

Jo Mahé je bestie těžká, váží 2 T .
Kamarádovi pod ní zase střílely gumy, jak pouťové balónky.
A ta 3 kola je Hi-Tech.

[Libor]

Nebyla to loď Albína Bílka?

[Matulee]

Ano byla to jeho loď.

A údajně měla mít něco kolem 1300 kg.

[martin64]

Nazdar.
Tak to si si cestu teda pekne užil.
Mám podobnú skúsenosť. Pred cca mesiacom som viezol so synom kajutovku z Lodzi na Slovensko. Po Czenstochovu cesta prebiehala v pohode. V Czenstochovej zozadu od prívesu počujeme pískanie. Na najbližšom mieste zastavujeme a kontrolujeme náboje kolies. Samozrejme jeden hicuje. Opatrne prejdeme cca 3 km k najbližšej pumpe. Po odstránení krytky náboja zisťujem že vonkajšie ložisko sa javí celé a z vazelíny je hnedá hmota s viskozitou šmirgelpapiera. Idem na pumpu (SHELL) a od obsluhy (mladý chalan s copom) si pýtam vazelínu. Vraj takýto tovar nevedú. Fasa, hlavne že tam má kozmetiky a všeliakých pi.... plné regály. Na parkovisku stoja tri kamióny z Litvy (alebo Lotyšska?) (LT:). Po skúške z lámanej angliny pozbieram ruské slovíčka a keďže "smazku" v piksli nemali, stiahol som si z točny ťahača. Po zúfalom premazaní sme pokračovali domov.
Jasné že to moc nepomohlo. Kúsok za pumpou je servis DAF. Keďže bol piatok podvečer, ani sme nedúfali že ešte budú fachčiť. Mali otvorené. Sympaťák s dizajnom severana nám nepomohol ale poradil cestu k súkromnej autodielni. No točiť sa z vlekom na štvorprúdovke do protismeru nie je bohviečo. Ešte že tam majú tie križovatky so semafórmi. Po príchode do dielne nám chalan hovorí že už nikoho v práci nemá. Nepomohol ani ponúknutý slušný bakšiš. (V POĽSKU??) Keďže sa stmievalo a zozimilo, neverejné hlasovanie rozhodlo - koleso dole (vlek Niewiadow 610 1 -osý, poľským majiteľom upravený pridaním druhej nápravy).
Tak, a čaká nás cca 400 km s tromi kolesami. Ideme na II max III rýchl. stupeň a so značne stiahnutým zadkom. Vlek bol troch nahnutý ale inak v pohode. Keď sa mi podarilo vpáliť do poriadnej jamy a celé to vydržalo, svaly v istej časti tela sa mi trochu povolili. Ale zas nie moc. Pomaličky sme prešli Poľko a hodne po polnoci Česko v podstate bez problémov. Samozrejme asi 2 km za tunelom v Čadci modročervená majáky. Pri zastavovaní som sa opatrne tlačil ku krajnici - sú tam také betónové dielce a dúfal som že policajtovi sa tam nebude chcieť pchať (to koleso nebolo na pravej strane). Policajtovi sa tam skutočne nechcelo ale spéroval nás za tú pruhovanú bielo - červenú tabuľu čo sme tam nemali. Našťastie som na sťažeň ešte v Lodzi zavesil výstražnú vestu z auta. Po úpornom presvedčovaní že v Poľsku také cedule nikde nemali nás pustil s tým, že na najbližšej pumpe si to máme kúpiť a zavesiť (čo sa naozaj stalo pri najbližšej príležitosti)
Pokračovali sme do Žiliny a potom po starej ceste na Trenčín. V Považskej Bystrici míňame hliadku a v spätnom zrkadle vidím ako vyráža za nami. Okamžite opakujem manéver Čadca, a zapínam výstražné smerovky. Našťastie hliadka bola iba zvedavá a po pár otázkach odchádza. Ja so preventívne vyliezol a tváril som sa že chladím neexistujúce koleso vodou. (hliadke som o.i. povedal že máme problém s ložiskom vleku.)
UFFF. Trenčín - v blízkosti OD Max dvojitá hliadka - našťastie zízali na loď a chýbajúce koleso si nevšimli. UFFF. Trenčín - pred mostom - hliadka. Detto. UFFF. Už to s nervami nevydržíme a smejeme sa na celé kolo. Domov to už máme cca 40 km, snáď sa nič neprihodí. Jasné, pred Brunovcami v diaľke modré majáky!! Už to nevydržím a manéver Čadca. Za mnou zastavuje kamión a tiež stojí. Asi sa mu tiež bohvieako nechce. Znovu chladím náboj s neexistujúcim kolesom. Kamionista to vzdal a my vyrážame takticky hneď za ním. Ovšem jednalo sa o dopravnú nehodu a polícia iba riadila dopravu. UFFF.
Nadránom sme došli domov a strožok ostal nedotknutý. Ovšem vlasový porast na mojej hlave asi utrpel. Tak a to je všetko. Vnútorné ložisko bolo na kašu, tak sme vymenili obe a vlek sme vrátili majiteľovi do Lodzi. Lodičku mám zazimovanú v hangári a neskutočne sa teším na jar.
VW Sharan 1,9 TDI, vlek Niewiadow 610 upravený, loď Corveette600 cca 1050kg.
Maťo

[Milos]

Tak, prívesná trojkolka do tretice ...

Z utrhnutou nápravou išiel domov z Rumunska aj Miloš.

... ale odtrhli sme "iba" koleso kompletne aj s nábojom a bubnom.

Stalo sa to takto:

Pri návrate z rybárskej expedičnej plavby loďou MacGregor26M po delte Dunaja sa nám tiež podarilo si parádne dodať adrenalín na dlhú štreku domov. Pri prejazde centrom Bukurešti sme najprv pri ostrom zabočení v križovatke chytili vysoký obrubník. Loď nadskočila, z poškodeného ráfku pri jazde začal v rytme otáčania odfukovať vzduch. Miesto v centre, kde sme so súpravou zastavili zaručovalo okrem okamžitého záujmu uniforiem aj to, že po dvoch-troch cykloch semaforov spôsobíme dopravný kolaps v celej Bukurešti, takže bleskovú opravu v priebehu mŕtveho cyklu v križovatke zabezpečilo zopár dobre mierených úderov na vyhnutý ráfik opakom táborníckej sekerky.
Oprava vyzerala OK, vzduch sme dohustili, neunikal a príves nevibroval ... a tak sme s dobrým pocitom hrdinsky ťahali dalej do blížiacej sa večernej búrky, dilemu či poškodené koleso pre istotu vymeniť, sme odsunuli na neskôr do suchších podmienok.
Búrka sa strhla strašná, stierače nestíhali, vidieť sa dali vpredu iba červené machule svetiel áut pred nami, vzadu nebolo vidieť ani ťahanú loď. Každá búrka raz skončí, mi sme to urýchlili tým, že sme jej išli oproti. Po prekonaní fronty lejak prestal, avšak v údoliach zostalo na ceste množstvo vody nestíhajúcej odtiecť ... a tak sa stalo, že pri svižnom prejazde (bola už hlboká noc a pomalšia jazda cez akúsi usadlosť sa nezdala zmyselná) cez nemalú kaluž sa jazda najprv nakrátko zmenila na plavbu a následne nečakane na krátkodobý let.
V strede kaluže bol zatopený nechutný retardér, ktorý našu súpravu katapultoval. Normálne bol tak na max 20 km/h, mi sme ho dali asi v 70. V Jeepe pri dopade praskla pollitrovka plechovka, takže sme zastavili rýchlo minimalizovať škody zo striekajúceho piva.
No a po obhliadke prívesu vyplynulo, že dilema kolesa zanikla. Definitívne. Aj s nábojom, bubnom a kusiskom plastu z blatníka.
Hodinu sme prečesávali s baterkami okolie, ale koleso sme nenašli. A keby aj, bolo by nám na nič lebo liatinové puzdro náboja bolo prasknuté, časť z neho zostala na oske ...

Možnosť servisu anglickej lokálnej verzie nápravy KNOTT cez víkend v Rumunských horách neskýtala veľkú nádej, tak som začal improvizovať. Všetko ťažké do auta. Všetko čo v lodi zostalo (a bola toho hrozná spústa rybárskych harabúrd) napchať do špice a na opačnú stranu lode. Jeden 120AH gelový akumlátor (z troch) sa do auta nevošiel, tak sme ho darovali čašníkovi z motorestu ...
Vahadlo nájazdovej brzdy som dotiahol na doraz, moc to však nepomohlo, brzda kvôli chýbajúcemu bubnu skoro vôbec nebrzdila
Plán bol nasledovný:
pomalou opatrnnou jazdou dospieť do civilizácie, kde sa vyhľadá servis. Na loď som adjustoval oranžový blikací majáčik a po krátkej modlitbe som ustálil rýchlosť 30km/h. Po hodinke som si zvykol na 40-50, a keď s brieždením začala premávka hustnúť, začal som zase pridávať ... postupne sme si na asymetrickú trojkolku zvykali a rástla nádej že dorazíme až do "technicky civilizovanejšieho" Maďarska.
Síce sme nepredpokladali že s chýbajúcim kolesom prerazíme cez hranice, ale aj tak sme cestou plánovali scenár a rozdelovali herecké úlohy pre rôzne varianty. Najčernejšia bola, že naše koleso niekoho v osade zabilo, a na hraniciach už na nás čakajú.
No a nastal ten okamih - opona sa otvára - prichádzame na colnicu. Budky sú vľavo, ufff. Ťahám do pásu úplnne doprava lebo vpravo nám to koleso chýba, natlačím príves až ku sprava stojacemu kamiónu. Početné uniformy sa začínajú so záujmom otáčať naším smerom. Všetky.
Zastanem.
Kamión okamžite odchádza.
Posádka opúšťa Jeep a zaujíma strategické pozície.
Jeden zasadne na blatník nad chýbajúcim kolesom. Blatník je plastový a prasknutý, takže hrdinsky "sedí" vo vzduchu. A nie na krátko.
Daľší ide za loď, tretí pred loď, ja s úsmevom vyrážam v ústrety uniformám a hneď pacifikujem tuším "La revedére ..." a "jó napot... ", snáď niečo zaberie...
Vyhrnuli sa na nás akurát štyria, rumun a 3 madari, našťastie idú všetci zľava. Snažím sa ich všetkých zamestnať, vyťahujem papiere od Jeepu, lode a štyroch stiahnutých ... krkov.
Tým ich moc nezabavím, hrnú sa k lodi. Asi sú tiež vodáci, zaujíma ich plavba deltou aj rybačka. Jeden začne obchádzať loď že chce pozrieť dnu - rýchlo mu predvádzam, že najlepšie sa lezie na loď cez špicu. Keď po odšupnutí deklu zbadal ten neskutočný bordell v lodi, padla mu sánka. Po výhovorke (veľmi nespravodlivej) na rumunské cestynecesty maďar kontrolu ukončil a z lode zliezol.
Opona padá, mizneme bez klaňania ... tlieskame si ale sami.
Prešli sme colnicou plnou uniforiem, nikto si nič nevšimol.
Na diaľnicu sme ale už guráž ísť nemali, čo bola ale obrovská chyba - okresné cesty boli doslova príšerné. Zlatučké rumunské cesty...
Že sme nakoniec došli až do Bratislavy s mnohohodinovým meškaním, bolo veľkým šťastím. Preťažená pneu na poškodenej strane dosť hriala, pomohlo prehustenie na 6atm. Viac nikde na pumpe kompresor nedal.

Keby sme nemali dvojnápravový príves, tak si môžeme k dovolenke pridať daľší týždeň na riešenie situácie.
Nuž platí - Koniec dobrý - všetko dobré.

[martin64]

Nazdar.
S takouto prepravou sú to šoky. Ale zas je v zime na čo spomínať.
Myslím že aj takéto strasti patria k jachtingom postihnutým nadšencom.

[Matulee]

To jsem rád, že se takové věci nestávají jenom nám.

[Felix]

Teda chlapci, to se čte jak detektivka. Proti tomu je můj trapný pokus provézt přes celnici loď na vleku, jehož SPZ byla rukou napsána na rubu značky sice opravdové, leč pocházející z ukradeného auta, vyloženě směšná záležitost pro retardovanou omladinu.

[maxik1958]

Trochu se rozepiš!!! Zní to zajímavě

[Libor]

Teda vy se máte, trojkolka.. Ale co tak jet po jednom kole

V dávným dobách mé drahé paměti, první cesta k moři, když jsem ještě vozil loď na jednoosém přívěsu, odešlo jednou takhle po cestě komplet ložisko .
Kolo se točilo přímo na hřídeli. To byl adrenalin....
Nakonec zpoždění bylo jen pár hodin (slovy asi 2 ) díky šikovným ručičkám borců z pneuservisu v Novim Marofu nedaleko Čakovce.To jsme ještě předtím hledali někoho v nedaleké dědině kam nás poslali do servisu lidé z cestariny. Tam se nám povedlo jim shodit, utrhnout závoru....Tak dlouho jsme se vybavovali, že buď automat, nebo přímo oni ji pustili dolů příliš brzo a konec rélingu na lodi ji potáhl ve směru jízdy...

Zážitků na rozádávání. Zážitek nemusí být vždy kladný.....říká klasik.

Po náročné opravě, ložisko rozšmelcované na padrť a nešel ztáhnout zbytek...Do půl hodiny měli sehnané nové kvalitní ložisko ve správném rozměru, natlučené na hrídeli a místo matice na konci to přibodovali. Závit na konci odešel do věčných lovišť spolu s ložiskem.
To vše před dílnou, vlek s naloženou lodí jsme nemuseli ani odpřáhnout. Skoro jako pit stop ve formuli 1. Výměna ložiska na počkání .... si mohli napsat na reklamu. Mají tam jen velkým písmem "Technoguma".

Jeden z nich mě zavezl do města (oni sídlí na okraji, což bylo pro nás také štěstí) k bankomatu, vybral jsem 300,-Kn. To byla cena za vše. No neberto to když ještě bylo v pátek po pracovní době, téměř, pokračovali jsme cca v 18 hodin dál směrem k moři.

Následující rok šel jednoosý z domu a koupil jsem větší dvouosý, ale jak to tady čtu, moc jsem si nepomohl, z deště pod okap....

[Charlie]

No téměř po jednom kole jsem jel s vlekem taky. Vezli jsme s Orlíku motorák na vleku kola 4.00x8" vlek dlouho stál a asi po 30km se nám vysypalo ložisko, zastavili jsme, zkoukli situaci a zkusili jet dál, dalo se jet max. 20km/h pak se postižené kolo rozházelo do stran, takže cesta 20tkou pokračovala na Příbram před supermarket, koupili jsme nějakej tuk, tuším že ramu, natlačili ji do kola co nejvíc a pak pokračovali dom, opět 20tkou, dojeli jsme v pohodě, sice až potmě, ale zbylích 40km bez zastávky. Ložisko tedy na mraky, ale šlo celkem slušně sundat, vyměnili jsme (a preventivně i všechny ostatní) a vlek jezdí dodneška.

No a když jsem vezl domů Paringu, na dvouosáku, tak jedno kolo nevydrželo, uletěl ventýlek, takže se jelo taky po třech, pak jsem doma ještě zjistil, že ložiska jsou dost volná a značně vyběhaná, a vlek celou cestu nebrzdil. Ale nebyla to žádná dálka, cca 80km.

[martin64]

Nazdar.
Je evidentné, že starostlivosť o ložiská nábojov vlekov je asi základ pohodovej prepravy lode, hlavne na väčšie vzdialenosti. Preventívna výmena v rozumnom časovom intervale asi tiež. A mazať a mazať.
Tak a teraz zháňam nejaký vlek a asi to bude dvojosák. Čuchám po nete a napichol som nejaké kontakty. Tak uvidíme...
Maťo.

[radar]

Jestli by nebylo lepší pořídit si tří- ossý vlek

[Viky_CZ]

To ja jsem to mel vlastne uplne v pohode, kdyz jsem tahnul lodicku z Mazur.

Technicke problemy nastaly za 1600km jizdy pouze dva:
1) Ve Varsave se nam na tom jejich tankodromu pretrhaly gurty a uprostred krizovatky jsme napul vysypanou lodicku prevazovali zbylejma.
2) V horach par km pred Nachodem chvili protestovala prevodovka, ale nechali jsme ji vychladnout a jezdi dotedka (i kdyz teda uz dost spatne). V mym pripade plati - dobre mazat prevodovku.

Zde foto z nakladky:



Ostatni.... jako ze na benzinkach v PL nevedou kafe.... to se da nejak prezit.

[martin64]

To radar.
Dobrý nápad. Ale murphyho zákony fungujú yždy a všade. Keď máč x - osý vlek a náprav habadej, zas sa vyse.... niečo iné. Najlepšie by sa tie lode prepravovali levitáciou alebo v Star treku majú taký premiestňovač....

[tataS]

Chápu, že se takovéto případy stávají ale chybí mě na konci příběhu poznámka, na základě těchto zkušeností vozím sebou od té doby kelímek
mazacího tuku pro ložiska, něco duší rozměru kol na vleku, případně sadu náhradních ložisek pro vlek. Osobně před delší cestou do ciziny zkontroluji
vůli ložisek, přidám něco tuku a překontroluji jestli mám v autě náhradní. A to vše po tom co můj příbuzný nechal obytný vlek s vysypaným ložiskem
stát u pumpy ve Slovinsku a jel shánět pomoc. Škoda ve vybrakovaném vleku byla opravdu ale opravdu hodně velká (včetně chybějícího člunu a
motoru) a nakonec se místo dovolené vrátil otráveně domu.

[Charlie]

No jo, poznámka chybí, páč já v autě nevozím nic na opravy, nemám tam ani šroubovák. Ono se věčinou stejně vydělá něco, co sebou mít nebudeš. Naši když jezdili na dovolenou do Bulharska, vozili sebou mraky náhradních dílů když by se něco vysypalo a beztak jim odešlo zrovna to co neměli sebou.

[Michal123]

No jo, poznámka chybí, páč já v autě nevozím nic na opravy, nemám tam ani šroubovák. Ono se věčinou stejně vydělá něco, co sebou mít nebudeš. Naši když jezdili na dovolenou do Bulharska, vozili sebou mraky náhradních dílů když by se něco vysypalo a beztak jim odešlo zrovna to co neměli sebou.

Já mám služební auto s asistenční službou nebo něco takového. Ale přesto nářadí vozím vždy, tady aspoň základní věci jako kladivo šroubovák, kleště a měřák. V některých dnešních autech bez vercajku nevyměníte ani žárovku.