Oblast Vir, Pag, Rab, Cres, Lošinj, Silba, Olib, Molat

[Lucifer]

Chystáme se do výše uvedené oblasti a přivítala bych tipy na pěkná místa, kotvení, zajímavosti i na břehu, zkušenosti apod. Prozkoumala jsem co se dalo, nějaké tipy mám od Libora, ale moc toho není.
Co pěkného jste tam kdo navštívil?

[Ozzie]

Niečo o Rabe, presnejšie o okolí Supetarskej Dragy, čo som mohol ponavštevovať s gumákom nájdeš tu:
modules.php?name=Forums&file=viewtopic&t=6234

[MalyBob]

Kdy a na čem jedete, Luciferko?

Byl jsem akorát 1 x v zátoce Brgulje na Molatu, vždy na bóji, cenu si nepamatuju, ale nějaký místní standard. Na pevnině byly 2-3 kavárny, malý obchod, chleba jsme objednávali den předem.

Chystám se tam první týden v červenci, chtěl bych se točit (samozřejmě dle počasí, bo proti větru a na motor ne ) na Lošinji, pokud jedeš později, hodím sem info.

[Lucifer]

Jedeme teď v sobotu na dva týdny. Tak asi spíš pak dám informace já tobě...
Jak to, že je tak zmapovaný střed a jih a tato oblast skoro ne? Myslím samozřejmě ne oficiální mapy a průvodce. Ale mne teď až tak nezajímají informace typu "malé rybářské molo většinou obsazeno" , ale spíš typu krásná zátoka s pláží a pěšky se dá dojít do městečka, kde mají skvělé víno a sýr...

[MalyBob]

To budeš hodná, po usilovném hledání jsem došel k témuž názoru, nikde ani čárka. Kombinoval jsem Liborovy popisky, google earth - tam většinou pokud je fotka ze zátoky, tak je tam vidět loďka/y a odstín modré. Při zkombinování těchto info se 777 si člověk udělá nějaký názor, ale osobní zkušenost to není.

edit - každopádně pozor na bóru pod velebitem, resp. pod svetim rokem to fouká myslím furt a silně, ale pro tak zkušené jachtaře....

[ficcus]

Silba - přístav na východní straně městečka - někde je tam "jachtařská" hospoda (klubové vlajky na zdech atd.) - to byla moje první plavba na moři - nezapomenu.

Susak - písečný ostrov - hezké - snídali jsme v baru na nábřeží po noční plavbě

Cres - za hezkého počasí zakotvit v zátoce (z pevniny málo přístupná nádherná oblázková pláž) západně od Lubenice a dát si výšlap do vsi - necelá hodina do kopce:-) Lubenice - hezká starobylá vesnička - oběd v "zadní" rest. (ne na začátku u parkoviště)

Osor - teoreticky byste se mohli nechat odvézt 10 km do vesničky Belej, kde hned na kraji v domku o silnice bydlí majitel/průvodce podzemních jeskyní (Spilja Ovčarica). Málokdo o tom ví. Jde se tam z Belej necelé 3 km přes pastviny. Jeskyně jsou větší, než byste čekali, nasvícené, neopakovatelné. A na závěr možná vytáhne z batohu něco jako dudy a zahraje Vám ty jejich (jezdí hrát na Triglav:-). Vstupné dobrovolné ( v CRO nevídané), ale nasypete mu rádi. Je to OK samorost. Pozdravujte od motorkářů z Čech (květen 2012;-)

Ahoj

[Martin88]

Sejra neporadím z mého pohledu pár komentářů

Olib - mooringy z přední i zadní strany mola nebo na boji,nejvíc malotraktorů na obyvatele
jinak nic, vůbec nic zajímavého
Silba,Papranica - zajímavá jako Olib,kotva drží
Ist - predni molo mooring z přední strany,ze zadní trajekt, v nouzi zadní molo,ale dno rychle stoupá na 2m
2 obchody, pěkná procházka ze zátoky Siroka do z.Kosiraca, tam by se dalo u trajekt.mola dobře vyvázat,
ale je dost vysoké/kvůli vantům při vlnění/ nebo pochod na kopec,švagr si pochvaloval
Molat,Brgulje - na molu vlnění od trajektu,ospalá vesnice

Když to po sobě čtu,tak bych tam už nejel ale tato oblast mě nenadchla,

Rab - krásné městečko,krásné hospůdky,bude-li přístupná zvonice, určitě vylézt až nahoru,bacha při zvonění
sem bych zase jel
Odkud vyplouváte?my tam totiž s Mirínkem budeme také

[Libor]

Že jste to vy tak jsem otevřel google maps a jen tak letmo co si vzpomínám kde bylo pěkně...

Osor - hned u průplavu je restaurace kde jsme s platem různých ryb byli moc spokojeni. Samotný Osor je pěkný. Od kamaráda mám doporučený výšlap na nejvyšší horu v okolí Televrina, něco přes 589 m. Moc pěkný výhled


Pěkný je samotný jih Cresu, spousta zátok a zákoutí pro kotvení. Byla tam teplá voda.

Líbilo se nám i v městečku Mali a Veli Lošinj.

Rab stojí za jednodenní výlet taky. Stáli jsme u městského mola zdarma, jen je potřeba hlídat čas a odplout než se vrátí výletní parník...

Sever Rabu má několik mělkých písčitých zátok, vhodné na koupání a kotvení, ale přes den bude asi plno.

Za den návštěvy stojí také Susac.

A více než den rezervuj na Pulu, mnoho památek..

[Lucifer]

Martin88: No přece z Biogradu - my už to asi odjinud neumíme...
A odkud vy?

Libor: Pulu nezvládneme, jedeme sice na dva týdny ale po týdnu točíme posádky opět v Biogradu.

[Martin88]

No přece z Biogradu - my už to asi odjinud neumíme...
A odkud vy?

Šibenik,Zaton

[pik]

Ahoj,
já už v Chorv. nebyl 5 let, ale tenkrát mě zaujala přírodní liduprázdná pláž s bílým pískem. Bylo to myslím na jihu Olibu, nikde jinde sem něco podobného v chorvatsku neviděl, opravdu písek a opravdu bílý. Bacha na hloubku, na zdejší poměry je tam mělko poměrně daleko od břehu, na té pláži. Pag je taková měsíční krajina, v Osoru bývaly v létě nějaké koncerty, potom je tady zapomenutej o. Susak-hromada písku v moři kde rostlo akorát něco mezi rákosem a bambusem a jedna palma na návsi. Kempy a vše v téhle oblasti bývaly plné němců, nevím jak teď. A jak už tady někdo psal, bacha na bóru, čím blíž k pobřeží, tím větší zážitek. Opravdu dokáže přijít rychle a překvapit

[Lucifer]

Na boru myslíme pořád. Jednou to holt musí přijít...

Tu zátoku na jihu Olibu jsem objevila také, vypadá nádherně, jen jsem se někde dočetla. že se tam vyskytuje vzácná ryba, co se zahrabává mělce do písku a má jedovaté ostny. Asi bysme na ni neměli šlápnout.

[pik]

No my to nevěděli, takže sme byli v klidu

[kanic]

To se možná mineme ve vašem 2.týdnu.
Jazi na Molatu, Mljake na Istu, Papranici na Silbě, Paržine- Ilovik, Punta Križa-Cres, Matovica, Sv.Mara-Rab, Punat, Osor, Vognišča-Unije.

[Jardasu]

Chystáme se do výše uvedené oblasti .
Co pěkného jste tam kdo navštívil?

Ahoj Luciferko,
na Olibu jsme strávili před cca 3 lety v září necelé dva dny, kdy byla silná bora. Zajímavostí jsou četné kamenné zídky ve "vnitrozemí", u kterých rostly nádherné hřiby - asi nějaká verze hřibu kováře. Nasbírali jsme jich dva koše, místní jenom nechápavě kroutili hlavami. Pokus o smaženici dopadl tak, že jsme v místní samošce vykoupili veškerá dostupná vejce, celkem 1 kus, slovy jedno vajíčko, krčící se v chlaďáku.

Mooring byl asi za 15 Euro a večer tam vždy kotvil nějaký trajekt. Záchod byl v místní kavárničce. Ty malotraktory jsou celkem logické, uličky mezi kamennými zídkami jsou tak úzké, že jiné vozidlo by se tam nevešlo.

Poté zmírnění bory následovala cesta na západní pobřeží Malého Lošinje. Moc hezký ostrov, porostlý bujnou vegetací a obývaný mnoha ovcemi a kozami. Kotvili jsme v moc hezké zátoce Krivica, chráněné před borou, cca 1 km severozápadně od zátoky Balvanida, kde je malá restauračka. Nemají tam elektřinu a tak tam večer vrčel agregát. Dali jsme si dobré víno a ryby, cena za ryby místně obvyklá, tedy docela balík. Na procházku jsme šli přes hřeben kopce do městečka Veli Lošinj. Městečko Veli Lošinj je na SV straně ostrova, vystavené bóře a docela tam funělo. Mali Lošinj je moc hezký ostrov a je velmi odlišný od ostrovů ve střední části Dalmácie.

Přeji hezkou cestu.

Jarda

[gyro]

Okrem vyssie uvedenych krasnych lokalit este odporucam navstivit prieliv medzi ostrovmi Ilovik a Sv. Petar (juzne od Losinja),
a ostat napr. aj na noc. Je tam mooring asi pre 20 (tento rok maju aj uplne nove molo), a v sezone tam byva aj okolo 50 boji.
Na brehu su asi 4 restauracie a nejake kaviarnicky, na ostrove Sv. Petar staci vyjst par metrov okolo zrucaniny klastora a odtial
sa da odfotit cely prieliv.

Ilovik - foto

A este odporucam krasnu pieskovu plaz Sakarun na severnom konci Dugeho Otoka (cca 4 mile juhovychodne od mysu Veli Rat),
v lete tam tiez boli posledne 3 roky aj bojky, na brehu je lounge bar a jeden bufet. Stale tam byva malo ludi vzhladom na kvalitu plaze,
s velmi mierne klesajucou hlbkou - tepla voda. Akurat ked fuka jugo, tak su tam neprijemne vlny.

Sakarun 1
Sakarun 2

[RACEK]

V roce 2011 jsme tam stravili měsíc, popojížděním mezi ostrovy.

MOLAT
- kotvení v zátoce Jazi, do města Molat, celkem pěkné, asi 10 minut pěšky, restaurace v přístavu, tedy na druhé straně města.
- kotvení v zátoce Podgarbe, do města Molat není cesta, chce to jet na zodiaku s motorem. Ze severozápadního konce zátoky vede široká cesta do města Brgulje, ale je to jen pár baráků.

IST
- stání na boji nebo v přístavu. Město celkem pěkné.

PREMUDA
- kotvení v zátoce Dobra, je ale hodně úzká, takže to chce raději lany ke břehu
- kotvení v zátoce Premuda je dobré
- od bojek v Krijalu je do Premudy pěkný kopec, ale je to jen pár baráků.

OLIB
- kotvení Južna Slatina - ten úžasný písek je jen ve vodě, na břehu jsou kopce vyplavené mořské trávy, jinak normální oblázky
- kotvení Banve - jsou tam rybářské čluny, do města Olib vede cesta

SILBA
-stát se dá v přístavu Luka, město je celkem pěkné, hezčí než Olib

ILOVIK
- kotvení v zátoce Paržine, celkem hezká písečná zátoka, písek i na břehu, ale taky ta tráva. Do města Ilovik vede cesta, po které se chodí koupat lidi z Iloviku.
- v Iloviku jsou boje, město pěkné

SUSAK
- před písečnou pláží tisíc bojí a tisíc člunů, pláž malá totálně přelidněná, před městem zákaz kotvení, město celkem pěkné, ale na noc jsme raději jeli do klidu zátoky Porat.

UNIJE
- v zátoce Maračol jsou boje, ale je to tam hrozně přecpané, tak jsme jeli do Podkujni. Do zátoky Mračol jsme jeli zodiacem s motorem a do města Unije pěšky přes kopec. Podkujni i Vognišča krásné a teplé.

LOŠINJ
- Osor - na severní straně se dá kotvit před kempem. Při otevření mostu se po obouch stranách kanálu schromáždí lidi, někteří i s pivem a židličkami. Na proplouvající lodě čumí jak na kino. Na jižní straně města je molo s muringy, taková malá marina.
Město je pěkné historické, restaurací spousta ceny celkem dobré.
- kotvení v Sonte, ale nic okouzlujícího
- Nerezine - levný přístav, myslím že cena byla 8 kuna/m. Městečko celkem hezké.
- Martinščica - nevábně vypadající - bahnitá
- kotvení v Baldarka - pěšky se dá dojít do Mali i Veli Lošinj. Do Veli Lošinj vůbec s lodí nezajíždět není tam žádné místo. Vše obsazeno místníma člunama. Obě města jsou pěkné.

RAB
- u nábřeží v Rabu se dá stát po odjetí výletních lodí tedy asi od 11 do 16 hodin. ACI marina - nevím. Sv. Fumija má dvě malé západní zátoky, ze kterých jezdí lodní taxi do města Rabu. Město je pěkné, historické.
Všechny zátoky na Rabu jsou přes den plné člunů.

PAG
- Novalja - možnost kotvení v přístavu, ale je to moderní město samé diskotéky.

VIR
- samé letní apartmány, několik malých mol obsazených čluny. Kotvili jsme před zříceninou v SZ koutě zátoky.


Tak nějak tedy stručný přehled, GPS pozice kotvení nemám, protože nemám tu GPS.
Pěknou plavbu všem, RACEK

[Lucifer]

Díky Rackovi a všem ostatním, už si to jdu puntíkovat a popisovat do mapy. .

[RACEK]

Kdyby jsi měla trochu konkrétnější otázku na nějaké místo, rád odpovím.
Ahoj RACEK

[Namor]

Ahoj.
Jezdili jsme často na Rab a tak ti mohu dát pár tipů na pěkné místo.Jedno je na ostrově Sv.Grgur ze severní strany.A druhé na východní straně Rabu.Je možné je navštívit jen ,když není Bora.Proto tam nikdo skoro nejezdí.Ale stojí to za návštěvu.Byl jsem tam před dvěma rokama s plachetkou a super.Pokusím se vložit mapu a označit ti místa.Letos jestli počasí dovolí se chci opět podívat na Rab a okolí.Namor

[Namor]

Ještě foto z ostrova Sv.Grgur.

[RACEK]

Tady je nábřeží v Rabu, po odjetí výletních lodí se tam dalo do jejich návratu stát zadarmo. Město za návštěvu stojí.


ttp://imageshack.us/photo/my-images/152/img7890v.jpg/





Uploaded with ImageShack.us

[Lucifer]

Děkuji moc všem za tipy.
Vrátili jsme se po dvou týdnech, oba dva jsme se vydali z Biogradu na sever. Sice moc nefoukalo, ale zjistili jsme, že je to tam moc pěkné. Prozkoumali jsme oblast Molat - Ilovik - Silba - Olib - Lošinj - Cres (oblast Punta Križa) - Pag - Maun - Vir a našli spoustu pěkných míst. Oba dva týdny bylo v této oblasti překvapivě málo lodí, místa jsme vždy v pohodě našli i večer (oproti jihu, kde na konci září to byla honička o místo na nocleh...). Jedinou výjimku tvořil průplav Ilovik - Sv. Petar, kde ve 4 hod byly obsazené všechny bóje (a že jich tam je!) a my brali poslední.
Snad se mi podaří dát dohromady malý cestopis a dát ho sem.

[Lucifer]

Děkuji moc všem za tipy.
Vrátili jsme se po dvou týdnech, oba dva jsme se vydali z Biogradu na sever. Sice moc nefoukalo, ale zjistili jsme, že je to tam moc pěkné. Prozkoumali jsme oblast Molat - Ilovik - Silba - Olib - Lošinj - Cres (oblast Punta Križa) - Pag - Maun - Vir a našli spoustu pěkných míst. Oba dva týdny bylo v této oblasti překvapivě málo lodí, místa jsme vždy v pohodě našli i večer (oproti jihu, kde na konci září to byla honička o místo na nocleh...). Jedinou výjimku tvořil průplav Ilovik - Sv. Petar, kde ve 4 hod byly obsazené všechny bóje (a že jich tam je!) a my brali poslední.
Snad se mi podaří dát dohromady malý cestopis a dát ho sem.

[JardaF]

Tak ještě jednou díky všem, kdo Luciferce napsali své rady, poznatky a místa týkající se Severní Dalmacie. Na oplátku snad přijmete možnost si přečíst reportáž z naší cesty, kterou jsme s Luciferkou (Skipřenkou) v červnu podnikli.

Severní Dalmácií
Flotilová plavba se Skipřenkou – já Sun Odyssey 35, Skipřenka Elan 333.

Protože se loni osvědčila flotilová plavba, kdy jak já, tak Skipřenka jsme měli každý vlastní loď a vlastní posádku, rozhodli jsme se to letos zopakovat.
A tak nás sobota 16.6. dopoledne zastihla oba v marině Biograd na moru. Skipřenku v tradiční marině Kornati West, mě v maríně Kornati. Měli jsme to k sobě pěkně daleko – než člověk přejde z jedné části maríny do druhé, projde se po nábřeží Biogradu hezkých deset minut.

16.6. Sobota
Já jsem na svou Jeanneau Sun Odyssey 35 „SILBA“ nalodil svého kamaráda Lukáše i s rodinou, Skipřenka našeho taktéž společného kamaráda, také s rodinou. Já jsem si na vizuální stránku své posádky nemohl stěžovat. Kromě mého kamarády Lukáše jsem nalodil jeho šarmantní ženu Hanku, dceru Veroniku (20 let) a jejich stínovou snachu Zuzanu (22 let). Slunce svítilo, moře bylo teplé, co víc si přát?
Hned po převzetí lodě jsme vypluli a protože foukalo, vytáhli jsme plachty a příjemnou plavbou dopluli k mostu mezi Pašmanem a Ugljanem, do průlivu Ždrelac. Pod mostem nás prohnal jeden velký rybářký trawler a pak jsme už na motor, dopluli do zátoky Vodenjak, kde už stála Skipřenka i se svou Elan 333 SOL, na ostrově Iž. Chytili jsme bójku a úplně hotoví jsme padli do kajut. Ještě předtím se jako výběrčí ukázala krásná slečna, takže jsme jí těch 150 lasiček dali docela rádi.

17.6. Neděle
V půl sedmé jsem vzhůru a v sedm si jdu zaplavat k druhé flotilové lodi. Samozřejmě spali a tak jsem Skipřenku nejdříve ťukáním, pak boucháním, snažil upozornit na svou přítomnost. Posádce SOL se moje návštěva moc nelíbila, lezli z pelechů tváříce se zavile. Ale co jsem mohl dělat, když nevědí, co se sluší a patří, když přijde na návštěvu kapitán?
V devět jsme opustili kotviště a po jedenácté jsme zakotvili v zátoce Dumbočica na Sestrunji. Tedy zakotvila jenom Skipřenka, já jsem se zbaběle vyvázal na její bok. Koupání, pohoda.
Mezitím se zvedá vítr a tak po vyplutí křižujeme na sever kanálem mezi Sestrunji a Veli Tunem. Náklony slušné. Dál na sever se moře otevírá a přidávají se i trochu vlny. Na narefované plachty plujeme ostře na vítr, cílem je průliv Zapuntel. Snažím se Zapuntelu dosáhnut na dvě re, a tak se vydávám poměrně daleko na severovýchod. Až moc, protože nakonec je Skipřenka, která vyplouvala až po nás, v cíli dříve. Volila cestu blíže k pobřeží a vyplatilo se jí to.
Posádka plavbu statečně zvládla, i když něktěří byli mírně pobledlí… V Zapuntelu chytáme bójky, každá stojí 140kun a trávíme tam klidnou noc. Zítřejší cíl je Mali Lošinj.

18.6. Pondělí
V 6:30 vstáváme, je krásné ráno. V osm pak vyplouváme směrem na Molat, Silbu a pak dál na Lošinj. V poledne se stavujeme na Olibu, vykoupat se na Južné Slatině. Pěkné místo, hlavně nikde nikdo, úplná samota.
Pak už bereme kurs Lošinj. Cestou trochu zafoukalo a tak jsme vytáhli plachty a ke vstupu do zátoky Lošinju jsme dopluli na plachty. Když jsme pak chtěli nastartovat motor, ani škytnutí. Bližší zkoumání problému odhalilo, že nejde elektřina v ovládacím panelu motoru. Různě s tím cvičíme a když několikrát vypneme a zapneme hlavní odpojovače, začne elektřina chodit normálně a motor normálně nastartuje.
V 16:45 jsme mezi majáky a plujeme do hlouby zálivu, kde se krčí Mali Lošinj. A dobrodružství nekončí. Městská marina v Malém Lošinju se předělává. Mola, jak si je pamatujeme z předloňska, zmizela a na pravé straně zálivu se stojí jen u břehu nebo na zbylém kamenném molu. Na pokyny molomajstra, který na nás mává, zamířím nejdříve tam. Zastavujeme bokem a jen se vyvážeme, je u nás chlapík s účtem a chce abychom zaplatili. Ok. Jen tak ze zvyku se ptám - voda, elektřina OK? Ne, povídá chlapík a vyplňuje účet. Jak ne? povídám já – na mole jsou stojany. Ještě není, říká on a chce peníze. Jenže my chceme vodu a elektřinu. Chlapík mi navrhuje, že vodu můžeme vzít naproti na břehu, kde prý ji mají. Nad elektřinou krčí rameny. A chce svých 190 kun. Jenže já mu je už nechci dát – kdybych se nezeptal, zjistili bychom až po zaplacení, že není voda a proud.
Velím odvázat loď a jedeme naproti zkusit štěstí. Tam už jsou všechny mooringy plné, ale chlapík od mola nás naviguje vyvázat se bokem na velkou výletní loď, která vozí výletníky za delfíny. OK, proč ne. Voda i proud na břehu jsou a tak se vážeme na „Veselého delfína“. Asi za hodinku připlouvá i Skipřenka a váže se na nás. A tak stojíme v balíku a nic nám nechybí. Jen sprchy a záchody nefungují a po dotazu chlapík od mola krčí rameny a ukazuje do vody. No co se dá dělat, koupat se tu snad nebudeme (to jsem netušil, že přesně za týden se tady v té vodě, plné kdečeho z lodí, koupat budu muset).
Malého intermezza jsme se ale přeci jen nevyvarovali. Společně se Skipřenkou přijíždí i velký motorový člun, asi 40 stop. Skipřenka vytahuje kabel od elektřiny a připojuje se do stojánku, kde je poslední volné místo. Asi po hodině koukám, že Skipřenky kabel už nevede k tomu stojánku, kdy byl původně a kde jej máme i my, ale k jinému, který není funkční. Na ty funkční už její kabel nedosáhne, loď stojí v balíku jako třetí. Ptám se Skipřenky jestli jí jde proud – a nejde. Tak koukám co se děje a vyšlo najevo, že posádka motoráku, který přijel stejně jako ona, její kabel vyhodila a napojila do stojanu svůj.
Tak jdu se Skipřenkou protestovat. Není s nimi vůbec řeč, neustále tvrdí, že oni připluli dřív a že mají právo mít ten kabel tam, co mají. Na argument, že Skipřenky loď je bez proudu, krčí rameny. Chvílemi se stává debata dost emotivní, zejména, když jsem, mluvíce anglicky, zamíchal do řeči pár německých sprostých slov. To trochu koukali. Nakonec jsme to spolu s chlapíkem od mola vyřešili tak, že jejich motorák se o metr posunul dozadu a tím jejich kabel dosáhl k dalšímu stojánku. A Skipřenka se mohla napojit na proud a ampéry byly zachráněny.
Protože nemám rád vypjaté situace na molu, vzal jsem pak dvě česká piva a donesl je na motorák. Tím jsme se nakonec skamarádili a klid v evropské unii byl zachráněn.
Večer jsme zaskočili do naší již z předloňska vytipované restaurace, kde jsme se za velice rozumné peníze 240kun na dvě osoby, dosyta najedli ryb a mušlí a popili vína.
Celý Mali Lošinj ten den seděl na nábřeží v kavárnách a konobách a v instalovaných televizích sledoval fotbal Chorvatsko – Německo. No prohráli. Takže se nějaké oslavy moc nekonaly a my se krásně vyspali.

19.6. úterý
Budíček je v 7:00. V 8:30 odplouváme, abychom stihli otevření otočného mostu v 9:00. Krátce po deváté tak proplouváme průplavem a obě lodě míří v absolutním bezvětří na Cres.
Cestou potkáváme skákající delfíny, kteří tu mají rezervaci. Krásné divadlo. Protože je vedro,zakotvili jsme na Cresu v zátoce Baldurin, kde se koupeme. Pozdě odpoledně se přesouváme do zátoky Kolorat, na bóji, která nás stojí 120 lasiček. Vedro nepolevuje a tak se koupeme a s Lukášem provádíme výsadek na břeh, trochu si protáhnout nohy.
Nocuju v kokpitu, nebe je plné hvězd a tvoří mi tak nad hlavou neuvěřitelné divadlo. Ale asi ve tři ráno se přesunuju do kajuty. Přeci jen je ten kokpit dost tvrdý.

20.6. středa
Asi v devět dopoledne odplouváme směr Pag, marina Šimunji. Posádka už se těší na sladkou vodu. Vítr chvílemi fouká-nefouká, a tak se plazíme směrem k Pagu docela pomalu. Odpoledne to fouká lépe a tak k Šimunji přijíždíme na plachty. A pak hurá do maríny. Sprcha, zmrzlina, procházka po ostrově, vynikající pažský sýr. Večer lehce konoba, jen tak na vínko.
Jen voda je v marině trochu mělká a po kormidlem, které má poctivý 1,50m, nemáme moc vody.

21.6. čtvrtek
V 6:15 ráno se mnou někdo cloumá. Skipřenka. Mžourám na ní, co se děje – má být na své lodi asi o 50metrů dále. „Vstávej“ povídá, „je odliv“. Vystřelil jsem z kajuty. No jasně, jsme na severu, tady je odliv a příliv už znát! Ne jako na středním Jadranu. Moje kormidlo je asi pět centimetrů nad skalnatým dnem. Okamžitě se Skipřenkou povolujeme vyvazovací lana a popouštíme loď dál od mola, na hlubší vodu. Uf. Skipřenka je zlato. Pak ještě popustíme Sipřenky loď, i když ta nemá kormidlo tak dlouhé.
A když už je ráno, rozhoduju se, že si jdu zaběhat. Vzhledem k tomu, že Veronika (20) zrovna vstává, říká že jde taky. A tak bylo ranní Šimunji obohaceno o běžící lehkonohou krásku a za ní funící a dusající individuum. Výrazy obličejů dvou německých turistek procházejících se po nábřeží hovořili jasně. „No fuj, maine Frau. Starej kozel tady hopsá za mladou fräulein, ještě si užene herzšlak.“. Tak asi tak.
Pak vyplouváme. Protože se nám nechce přímo do Zadarského kanálu, bereme kurs do bunkru Dumboka na Dugim otoku. Zpočátku nefouká. Objevují se delfíni a přinášejí vítr, protože jen zmizí, začne foukat a plavba na Dumboku je velice příjemná. V zátuce u bunkru stojí dvě plachetnice, ale v bunkru je volno. Vyvazujeme se uvnitř a trávíme tu klidnou noc.

22.6. pátek
Poslední den na moři. Je vedro, ploužíme se směrem do zátoky na Ravě, kde se chceme vykoupat. Když chceme nastartovat motor, nejde to. Zase elektřina. Až dosud se tahle závada objevila asi třikrát a vždycky se povedlo nějak proud přemluvit, aby začal chodit. Máme podezření, že je tam špatně seřízená tepelná pojistka, která nenechá motor za horka nastartovat. Ale v tomhle případě naše teorie a veškerá snaha nezabírají. Nezbývá než zavolat charterovku. Telefon vzal někdo hned po druhém zazvonění. Anglicky pomalu vysvětlím problém. Chvíli se bavíme a pak technik povídá – Sun Odyssey mají problémy s ovládacím panelem motoru. Dole pod motorem je schované emergency tlačítko, které startuje motor bez použití klíče na panelu.
A tak podle jeho pokynů nalézám tlačítko – je přístupné z kajuty bočním průlezem do motorového prostoru a motor v klidu nastaruje. Hurá, je po problému.
A tak se ještě naposledy na Ravě vykoupeme a pak plujeme na Ždrelac, most, který jsme podplouvali skoro před týdnem. Cestou fouká krásný pravidelný bočák a Silba jede sedm uzlů! Pak se protáhneme pod mostem a zanedlouho jsme v Biogradu. Směřujeme k benzínce pro naftu.
Jenže u benzínky je masakr. Značný vítr komplikuje situaci u benzínky, kde se na vlnách a v poryvech větru houpe asi dvacet plachetnic, z nichž každá hlídá své místo a někteří e snaží předbíhat. Je to velmi nepříjemné a když přijede trajekt a houkáním hejno lodí rozežene, je to ještě horší. Nakonec se Skipřenkce i nám nějak povede natankovat, aniž bychom se s někým srazili a konečně zaplujeme do maríny. První týden je u konce, posádka se balí a ještě po večeři vyráží na Prahu. Já zůstávám na lodi sám. Skipřenka nocuje ještě na své lodi i s posádkou. Zítra loď vrátím a společně se Skipřenkou počkáme na další posádku. Čeká nás další týden na Jadranu, tentokrát už na společné lodi, na Bavarii 40 jménem Fenix. Kapitánem zůstala Skipřenka, já jsem obdržel funkci prvního důstojníka.

O té velké flautě
Vzhledem k tomu, že náš další jadranský týden jsme vypluli na stejnou trasu, nebudu zde unavovat čtenáře líčením prakticky stejné plavby. Navíc bylo méně delfínů a také daleké méně větru, takže jsme, kromě prvního a druhé dne, prakticky pořád motorovali. Vzhledem k tomu, že posádku tvořili námořníci dříve narození, vůbec to nevadilo.

Za zmínku stojí ovšem situace, která se stala v Malém Lošinju. Večer jsme zapluli na mooring nedaleko místa, kde jsme týden před tím stáli vyvázaní na Veselém delfínovi. Ačkoliv jsme zapluli v pořádku, už jsme neodpluli.

Druhý den ráno motor po zařazení rychlosti okamžitě chcípnul. Ač nerad, vzal jsem ploutve a masku a potopil se pod loď do špinavé vody. Na vrtuli bylo namotané tenké ovládací lano od levého mooringového lana. Nechápal jsem, jak se tam dostalo. Protože jsme stáli na dvou moorinzích, shodil jsem ten levý daleko dřív, než Skipřenka vůbec nahodila motor – asi tak půl hodiny před tím – nefoukalo a v pohodě jsme stáli na pravém mooringu. Lano se tam muselo dostat předešlého večera. Buď nám obsluha lano špatně podala a pravý mooring zvedl i ovládací lano od levého, které se zavěsilo na šroub a nenamotalo.
Motor totiž fungoval při zaplouvání normálně. Namotalo se až druhý den. A nebo ho někdo zavěsil schválně. Nemám rád takové teorie, ale jiná vysvětlení mě už nenapadla. Asi půl hodinu jsem se na nádech potápěl a snažil se lano odříznout, bylo ale pevně vtažené mezi hřídel a náboj.

Kontaktovali jsme správu přístavu – měl jsem za to, že to nemůže být naše vina. Nebylo to ale nic platné – správce přístavu to postavil jednoduše. Vy máte mooring na vrtuli, vy máte problém. Nakonec jsme, protože jsem to odříznout nedokázal, nechali za 50 EUR zavolat potápěče. Nejdřív to zkoušel taky na nádech, ale po třech pokusech si nechal dovézt dýchací přístroj a zbytky lana doloval ven skoro hodinu.
Skipřenka se mezitím stačila skamarádit s posádkou Rakušanů odvedle, kteří když viděli ženskou, co je skipper a ještě mluví německy, stali se velmi přátelští. A tak vypadala situace tak, že já se sušil na slunci, celý modrý od antifoulingu, potápeč šplouchal pod lodí a Skipřenka se nechala napájet alkoholem, co jí odvedle nosili. Prostě těžký život prvního důstojníka.
Nakonec ale potápěč lano vyprostil (zůstal tam jen malý zbytek, jak jsem si zkontroloval, který už nevadil) a mohli jsme vyplout. Promeškali jsme ale otevření mostu a tak jsme museli vynechat Cres a protože jsme Lošinj opět obeplouvali, další noc jsme poté, co jsme se vykoupali na jihu ostrova Ilovik, strávili jsme noc v průlivu Ilovik. Je tam spousta bóji a všechny byly plné. Brali jsme v pět hodin jednu z posledních.

Přišli jsme tak o cestu napříč rezervací delfínů, ale zase obohatili naše znalosti o koupání na dvuou nádherných místech – v zátoce na jihu Iloviku a v zátoce na severu ostrova Maun. Písek, slunce – jadranský Karibik.
Poslední noc jsem také netrávili v bunkru, ale na kotvě v zátoce Pavlešina na Ugljanu. Noc byla klidná, kromě opilecké oslavy asi na dvě stě metrů vzdáleném břehu, ale i ta nakonec vyšuměla v alkoholové mrákoty.

Naftu jsme tentokrát, pamětliví strkanice minulý týden, vzali hned dopoledne po cestě v marině Preko. Dobrali jsme 50litrů, což nás příjemně překvapilo. A pak jsme přes zátoku Barotul, kam nás donesl příjemný deseti uzlový vítr, kde jsme se vykoupali, dopluli do Biogradu a ukončili plavbu večeří na lodi.

Druhý den v sobotu posádka odjela a my jsme strávili krásný lenošivý den v Biogradu střídavě na pláži a střídavě v konobě až do večera do osmi hodin, kdy nám jel domů autobus – Jadranský express. Druhý den ve dvanáct jsme byli doma a naše dvoutýdenní jadranské dobrodružství skončilo.

p.s. Samozřejmě jsme charterovce celou záležitost s namotáním lana vylíčili. Místní potápěč to zkontroloval a dál nad tím mávli rukou.