pro ty, co mají dlouho chvíli a čas si trochu počíst, jsem připravil výpis z lodního deníku z 8. - 14.8. 2020. Poprvé jsem měl na palubě (Dufour 360 grand large) členy posádky z jiné, než své rodiny; švagra s manželkou a dvěma malými dcerami. A musím říct, že soužití proběhlo hladce a skladba posádky i absolvovaná trasa byly mimořádně vydařené. Přitom vydržet týden v 7 lidech na malém prostoru jachty není úplně jednoduché. Zasvěcení vědí o čem mluvím..
Inspirací k uvedené cestě nám byl záznam z webu Standy Kubíčka https://kubicek-sail.cz/chorvatsko/. Až na změnu v “českém kempu” Mandarino seděly údaje na chlup. Celá trasa se dá v pohodě stihnout i v 6 dnech. Ještě jednou chci tímto za celou naši posádku Standovi za zdařilý tip poděkovat.
Do Chorvatska jezdíme vždy zásadně mimo sezónu, ale tentokrát jsme s ohledem na dětskou část posádky zvolili začátek srpna. Díky koronaviru jsme však byli ušetřeni největšího návalu. Ze zprávy chorvatského ministerstva byla v období přelomu července a srpna návštěvnost “charter visitors” kvůli koronaviru cca o 50 % nižší ve srovnání s předchozím rokem. Podíl návštěvníků se mění s odlehlostí; Severní Dalmácie je na tom podstatně lépe, než například Dubrovnik, kam míří turisté převážně letecky, a který zažívá až 70% odliv turistů.
A tady je už přepsaný záznam z lodního deníku:
Den 1. Plachtění Rivajnským kanálem
Brzy dopoledne vyplouváme z mariny v Sukošanu SZ směrem Zadarskim kanálem - na motor za téměř naprostého bezvětří. Včerejší slibná 5 Bft během noci utichla.
Kotvíme na koupání u ostrůvku Idula při SZ cípu ostrova Ugljan. Po obědě se protáhneme mezi ostrovy Ugljan a Rivanj a pokračujeme SZ Rivajnskim kanálem. V průlivu slušně fouká SZ dýza, chvíli křižujeme a ve 3-4 Bft máme při halze dokonce mírný náklon(..!)
Za ostrůvkem Kamenjak se vzhledem k přetrvávajícímu SZ větru rozhodujeme změnit plán a místo v zátoze Jazi kotvíme nakonec na 5m hloubce u zátoky Sabuša spolu s dalšími 5 jachtami, 1 katamaranem a 1 Jet-streamem. Při kotvení mi nějak nefunguje odhad, správné místo najdu až napotřetí
Jedeme na dinghy prozkoumat pobřeží; zátoka je mělká a písčitá, zanesená mořskou trávou. Na vybíhajícím kamenném molu si dvě rodinky, které se dopravily čluny, připravují grilování, jinak je to tu opuštěné. V houštinách pravděpodobně vede cesta do městečka Molat, ale to tentokrát nezkoušíme.
Při návratu máme potíže nastartovat motůrek dinghy, s nastalou tmou musíme zpátky k lodi dopádlovat. Humorný nadhled, s jakým část posádky tuto nepříjemnost přijímá, mě naplňuje optimismem do budoucna
Den 2. Koupání v zátoce Južna Slatina
Vyplouváme kolem SV cípu ostrova Molat a pokračujeme na SZ kolem zátoky Jazi, kde jsme původně chtěli spát. V zátoce je stále dost lodí a také u ostrova Tovarnjak kotví velká výletní loď, takže jsme docela rádi, že jsme strávili klidnou noc, protože tady mohlo být večer živo.
Před zátokou Južna Slatina na ostrově Olib poprvé zkoušíme paddleboard zapojený za jachtou jako surfové prkno a hlavně subglider - prkno na potápění. Děti, ale i dospělí se na zapůjčených hračkách (http://www.yachting.com) opravdu vyřádí!
Po obědě na kotvě v zátoce spolu s dalšími asi 15 plavidly vyrážíme na dinghy ke břehu. Jsme okouzleni opravdu úžasnými podmínkami ke koupání. Mělká, tyrkysově modrá zátoka s bílou pláží,vyplněná jemným pískem navozuje atmosféru Karibiku. Chybí jen palmy kolem. Jsme tu téměř sami a tak dovádíme s dětmi při hře na honěnou.
Odpoledne míříme mezi ostrovy Olib a Silba SZ k ostrovu Ilovik. V protivětru stále rekreačně plachtíme až do rychlosti 6,5 kt.
Těsně před úžinou mezi ostrovy Ilovik a Sv. Petar, již při zapadajícím slunci, přidáváme při ubývajícím větru k plachtám motor a takto “nečistými prostředky” doháníme pěkně vytrimovanou plachetnici, která s námi možná chtěla závodit
V úžině jsou večer všechny bóje již obsazeny, nakonec zůstáváme na kotvě v řadě lodí u vých. ústí. Při kotvení se zlepšuji, podaří se napodruhé(!) Autorita “protřelého skippera” trochu trpí, ale snad zítra bude lépe. Asi by to ani tolik nevadilo, ale kotevní vrátek vždy vybere baterku a mě pak chytá šetřící stihomam s elektřinou.
Na dinghy dojíždíme napříč ke skalnatému břehu a pěšinou docházíme do městečka Ilovik. Procházíme malebnými uličkami, všude je spousta květů, kupujeme v krámě ovoce, v restauraci zmrzlinu a pivo.
Den 3. Procházka k majáku na ostrově Sušak
Ráno vyplouváme na motor SZ ústím průlivu (Ilovička vrata) spolu s konvojem motorových člunů a jachet, které naštěstí zahýbají sev. podél pobřeží ostrova Ilovik, takže po chvíli jsme na moři opět sami.
Telefonujeme do mariny (Priveziště Runjica na ostrově Mali Lošinj) a domlouváme rezervaci na mooring - pošlou dotazník, vyplní se údaje o lodi a z platební karty a je to. Nabídnutou částku 425,- HRK ani neblokují, data chtějí pouze kvůli ověření.
Na SZ obzoru se vynořuje cíl naší cesty, ostrov Sušak. O rozloze 3,8 kilometrů čtverečních je jedním z nejpodivuhodnějších ostrovů jadranského souostroví, a to především geologickou stavbou. Je to jediný písečný ostrov v Jadranu. Nánosy a usazeniny spraše na vápencovém podloží, tu dosahuje až sto metrů. Okraje, ale i nitro ostrova jsou porostlé rákosím – bez něho by ostrov už dávno roznesly větry. Obeplouváme ostrůvek ze záp. strany a kotvíme v zátoce Porat na oběd a koupání.
Dokončujeme okruh, kotvíme u městečka v zátoce Uvala Bok, spolu s houfem dalších lodí. Zde poprvé platíme poplatek 100,- HRK sympatickému mladíkovi, který nám vypráví, že se jeho sestra provdala za českého jachtaře, který sem přijel “na návštěvu”.
Jdeme se pak projít krásným historickým městečkem, směrem nahoru rákosovými háji a písečnými přesypy až k majáku, odkud je skutečně fantastický výhled.
Odpoledne vyplouváme SV k ostrovu Mali Lošinj na motor a genu (5,5 kt). Za zádí naší plachetnice pozorujeme 5 dovádějících delfínů, kteří nás lhostejně zakřižovali. Takhle blízko jsem v moři tato nádherná zvířata ještě neviděl
V 19:00 mooringujeme u betonového mola mezi benzinkou a zvedacím mostem. Míst je tu nakonec dost, ale rezervace tu byla i tak vyznačena. Podaří se mi zajet k molu z ostrého úhlu tak, že si vysloužíme uznalé gesto dvou přístavních hochů, takže prestiž je snad zase trochu v normálu.
Již za šera jdeme na večeři do města. Volba restaurace Bistro Orhideja se ukázala jako dobrý tah. Všichni jsme si pochutnali, obsluha byla fajn a celkem příznivé ceny (800,- HRK za 7 lidí). Dva velké plátky tuňáka s blitvou byly vynikající!
Den 4. Večer v přístavní restauraci na ostrově Silba
Ráno ani nepočítám s proplutím kanálu Privlaka pod otočným mostem, který se otvírá v 9:00 a 18:00 hod. Za běžných okolností bychom vyplouvali mnohem dříve, ale nechci rušit pohodovou, rekreační atmosféru na lodi. Jako obvykle tedy až kolem desáté vyplouváme nazpět SZ ze zálivu Uvala M. Lošinj, úžinou Prolaz Most a pokračujeme JV zpět k ostrovu Ilovik. V zátoce Pažine kotvíme (opět nadvakrát!), obědváme a dovádíme s paddleboardem a subgliderem.
Pokračujeme JV směrem a po nějaké době opět vytahujeme plachty (SZ, 3 Bft).
V 17:30 připlouváme do zátoky Sv. Ante na ostrovu Silba, kde jsou všechny bóje již obsazeny. Kotvíme mezi nimi na JV pobřeží, vítr se má v noci změnit ze SZ na JV.
V 19:30 vyrážíme na dobrodružnou cestu nitrem ostrova do městečka Silba (cca 45 min).
Na místním tržišti stihneme ještě za nastávajícího šera koupit velmi levné ovoce a pak pokračujeme až k pobřeží ke stylové, přístavní restauraci Silba, jejíž majitel je prý “trochu divnej, ale má vynikající ryby”. Nejprve si zde chceme dát, jen něco k pití, ale pohled k sousednímu stolu, kde si dávají ohromnou rybu, nás nutí změnit úmysly, i když jsme již po večeři. “Divnej majitel”, sporý šlachovitý rybář s šedivou bradkou a ohromnýma rukama, nám přednáší v němčině o přednostech nabízené krmě tak, že se nám začínají sbíhat sliny. Objednáváme tedy rybu “Umbrina cirrosa” pro 6 lidí, kterou nám servíruje sám majitel. Zkušenými pohyby porcuje a vykosťuje rybu, zároveň neustále vychvaluje způsob přípravy, kdy si maso ponechává svoji šťávu a výjimečnou chuť.
Malá Nikolka, která nemá moc ráda ryby a po nějaké době se začíná nudit, nás pobaví suchou hláškou, kdy právě když se chystáme začít jíst, pronese otráveným hláskem: ”Tati, půjdeme už..?"
Majitelovo vychválování morku rybích kostí komentuje: “Já prostě nechápu, jak může mít někdo rád cucat rybám páteř..!”
Ryba je skutečně výtečná, ale je jí tolik, že si zbytek necháváme od nechápajícího kulinářského mistra zabalit. Při placení se nám ovšem trochu protočí panenky; z celkové sumy 1800,- HRK je cena za rybu 1400,- HRK skutečně nemalá. Ale za ten zážitek to stálo! Zakončujeme jej přípitkem s majitelem fenyklovým šnapsem nezvyklé chuti.
Čeká nás ještě dobrodružná cesta lesem podél kamenitých zídek zpátky k lodi, kam za svitu pohasínajících čelovek dorážíme o půlnoci. Přeprava posádky vonící temnou nocí za svitu myriád hvězd nadvakrát pomocí dinghy na loď osvětlenou pozičním světlem je symbolickou tečkou za nádherným večerem.
Den 5. Potápění k vraku u zálivu Pantera
Opouštíme zátoku Sv. Ante a v mírném předobočním JV vánku se na plachty a motor protáhneme mezi ostrůvky Zapadni a Srednij Greben, které tu ze dna trčí jako opravdový hřbet nějaké předpotopní nestvůry, k ostrovu Škarda. Zde u zátoky Lojišče opět s dětmi provádíme vodní hrátky s nafukovacím prknem a podvodním křídlem. Sofinka je moc šikovná, dokáže se s křídlem pod vodou otočit až třikrát!
Podél menších ostrůvků míříme SZ k majáku na poloostrově Veli Rat. Vzhledem k pokročilé odpolední hodině se rozhodujeme místo zajížďky do zátoky Sakarun zakotvit rovnou u vraku italské lodi potopené/uvízlé na mělčině v r. 1984 u zálivu Pantera. Proplouvat mezi troskami nákladních prostor a zbytků kajut je unikátním zážitkem! I když si při pokusu o průlez otvorem v bývalé palubě o ostré okraje plechu rozedřu pleš.
V 17:30 zajíždíme do zátoky Soliščica na ostrově Dugi Otok, kde zakotvíme naproti kempu Mandarino (200,- HRK). S očekáváním doporučované české kuchyně a plzeňského piva míříme na břeh v dinghy. Jaké je ale naše překvapení, když zjišťujeme, že česká rodina mající v r. 2016 kemp ve správě, už zde není a pivo tu mají jen lahvové. Vyrážíme tedy na marnou procházku do vesničky Verunič, kde by měly být nějaké grill bary. Jeden je však zavřený a ve druhém nás nechtějí posadit, když si nedáme nic k jídlu. A točené pivo zde tak nemají.
Žízniví tedy dorážíme pozdě večer zpět do kempu Mandarino, kde však zavřeli už ve 20:00 hod! Zřejmě kvůli situaci s koronavirem, protože i kemp je napůl vyprázdněný.Zklamáni tedy nasedáme zpět do dinghy, podaří se mi na molu ještě rozbít dotykové sklo mobilu, takže funguje jen půlka displeje.
Večer trávíme na lodi u plechovkové Plzně. Jsem trochu frustrován nezdařeným večerem, takže jen čučím do tmy a nemám sílu se ani účastnit hovoru. Tak jsem si zvykl, že vše dosud vycházelo, že jen těžko snáším neúspěšnou akci, která měla být jedním z vrcholů výpravy.
Den 6. Návrat do mariny v Sukošanu
Ráno se nám podaří vyrazit o hodinu dříve než obvykle, abychom stihli včas doplout do mariny. Čeká nás nejdelší úsek trasy, skoro 30 mil.
Ale plujeme stále na pohodu, v půl dvanácté kotvíme v zátoce Pavlešina na ostrově Ugljan. Je tu vyhrazené koupaliště, v zátoce písek, zanedlouho se to tu plní asi 10 dalšími loděmi.
Při hrátkách u pobřeží se mi podaří došlápnout patou na nějaký ostrý výčnělek schovaný v písku, jehož zbytky vytahuji ještě po návratu domů po dalším týdnu!
V půl třetí proplouváme na motor JV Zadarskim kanálem a stavíme se ještě na poslední koupání u ostrova Ošljak. Jsou tu na pobřeží pěkné ploché skály, na kterých se dá sedět pod borovicemi.
V 17:00 připlouváme do mariny spolu s houfem dalších lodí. Manévrujeme chvíli u benzinové pumpy, než přijdeme na řadu.
Uklízíme na lodi a večer jdeme ještě na pivo a salát do místní restaurace. Jdeme brzo spát, protože Radek s rodinou odjíždí brzy ráno domů. Nás čeká ještě další, odpočinkový týden v kempu Bunculuka na ostrově Krk.