Posádka ...... psycho na lodi

[windward]

Není nic lepšího než zkušenosti, znalosti, komunikativnost, schopnost kombinačního myšlení v krizových situacích , z čehož plyne přirozená autorita... Jestli to někdo řeší tak, že celou dobu přemýšlí jak a co na někoho platí, když má nesourodou posádku, tak nechci být v jeho kůži. Ať je to placený kapitán nebo jem dobrovolník.

Ahoj, Berty.

To co rikas, je jiste pravda. Zde nelze vubec nic namitnou. Dovolim si tvou myslenku doplnit.

Neni pochyb, ze pro kapitana jsou zkusenosti a znalosti prvorade. Vetsina lidi si pod tim predstavuje navigaci, trimovani, atd. Nic mene jeden z nejdulezitejsich oboru se zcela opomii. Timto oborem je psychologie, konkretne psychologie skupin.

Nikdo neni pojisten proti krizim v posadce, at uz se jedna o posadku peclive vybranou, anebo nahodnou. Neni nic horsiho, nez navigaci naducany kapitan, ktery nevi, jak spravne resit zejmena pripadne konflikty v posadce, nebo jak jim predchazet. Neni nic horsiho, nez kapitan, ktery nezna lidi, nevi, jak ten ktery clen posadky na veci reaguje, a sam neumi na podnety reagovat spravne. Ktery nevi, jak spravne organizovat posadku pro nejlepsi odsazeni stanoveneho cile, kterym je vykonat plavbu a zustat pri tom podle moznosti prateli.



Ve svem prispevku poukazujes na to, co od kapitana dale ocekavas; jsou to komunikativnost a schopnost kombinacniho mysleni. Myslim, ze s klidnym svedomim to muzeme shrnout do jednoho oboru - psychologie.

Bezesporu, aby nekdo mulh zastavat funkci kapitana, musi k tomu mit nadani. Rizeni lodi je nejenom remeslo, ale i velky dil umeni. Stejne, jako naprikald umeni malire. Kdyz je nekdo bohem polibeny a ma nadani k malovani, coz pak - nejde snad do skoly, aby svoje nadani rozvinul a vytribil? Nevidime snad budouci malire, jak sedi na ulicich a do umoru portretuji? Delaji to po dlouha leta prave proto, aby si svoje umeni vytribili.

Nebo vezmeme spisovatele. Kazdy se snad ve sve dobe zacetl do Londonoveho dila. Na jeho dile je fascinujici naprikald prace s textem. Jeho vypraveni je slovne naprosto dokonale. Je mu vlastni opravdu vytribena rec, ktera zasahuje do hloube duse. Malokdo vsak vi, ze London dlouha-predlouha leta vedl slovni a frazeologickoku kartoteku. Neustale u sebe nosil papir a tuzku, kde poznamenaval vsechna slova nebo slovni obraty, ktere slysel nebo vymyslel. Doma pak to vse prepisoval na zvlastni karticky, ktere mel dle abeceny a oboru zarazene v normalni kartotece. Kdyz pak vytvarel novy text, neustale se ke sve kartotece obrace a vybiral z ni svoje lingvisticke poklady.

Tazeme se tedy, proc by kapitan nemel mimo znalosti v navigaci vytribit take svoje znalosti v oboru psychologie?

Ve svem prispevku nadale poukazujes na dobre psychology a urcujes proc jsou dobri - protoze "s psychologickym rozborem pracuji na urovni podvedomi". Muzeme ale souhlasit s takovym vykladem? Domnivam se, ze ne. Nemuzeme. S takovym vykladem nelze souhlasit v zadnem pripade.

Je to prece jednoduche. Jde-li nekdo uchazet se o praci psychologa, staci mu snad "pracovat s psychologickym rozborem na urovni podvedomi"? Jiste, ze ne! Potrebuje znalosti. Ne podvedomou imaginaci, ale tvrde znalosti podporene praxi.

Casto slychavame se nekoho rozplyvat nad tim, jak je pry vse skvele organizovane v RYA.

RYA, RYA, RYA, bla, bla, bla...

Dobra tedy, obratme se ke skvele a nenapodobitelne RAY. Vezmene pro priklad oficialni publikaci cislo G-27 "RYA Instructors handbook". Nahodne si otevreme stranu 14 a hodime oko, co tam asi tak stoji.

Kapitola "STRESS MANAGEMENT" (doslova "rizeni stressu").

Tato kapitola pojednava o tom jak se ma behem zkousky chovat zkusebni komisar. Dovolim uvest zbezny preklad teto kapitoly.

"Schopnost uchazece o prukaz cinit rozhodnuti pod tlakem je nedilnou soucasti zkousky. Komisar si musi byt jist, ze zdrojem tohoto tlaku jsou specificke podminky dane situace, nikoliv osobne komisar.

Zkouseni reaguji na situace souvisejici se zkouskou ruznym zpusobem a komisar musi predem stanovit, jak dalece ma zkouskova nervozita zasahovat do prubehu zkousky, aby zkouska probehla spravne. Komisar je povinen, a to svym vystupovanim, uvest kandidaty do pohody a byt si jist, ze v zadnem okamziku se zkouska nezvrtne do osobni konfrontace.

Komisar bezdecne zpusobuje stres mnoha zpusoby. On je povinen obzvlast peclive predchazet:

- vsem poznamkam, ktere kandidat sim uze vylozit jako bezduvodne hanici
- okatemu tajnustkareni ohledne toho, jak se kandidatovi na zkousce vede
- zbytecne dlouhym periodam, kdy se komisar nijak neprojevuje
- nahlym expresivnim otazkam
- irelevantnim otazkam, kdyz kandidat se snazi hodne soustredit na svou momentalni ulohu

Stres muze byt snizen takto:

1. Zadavejte srozumitelne prakticke ulohy a pouzivejte uprimne "velmi dobre" na jejich konci (za predpokladu, ze byla uloha uspesne splnena).
2. Projevujte o osobu kandidata zajem a komunikujte s nim nekonfliktnim zpusobem.
3. Projevujte smysl pro humor, ale neucinte z kandidata terc posmechu a vyvarujte se sarkazmu."

Kapitola sice pojednava o tom, jak ma komisar behem zkousky si pocinat z hlediska psychologie, ale klidne muze poslouzit navodem i pro jakehokoliv kapitana.

Kpaitola je cenna tim, ze nejenom vytycuje, jakych psychologickych chyb se ma komisar vyvarovat, ale i dava navod, jak konkretne se to ma provadet. Je to takova mini-prirucka z psychologie.

No, a kdyz prekrasna a svatozarna RYA povazuje psychologii za dulezitou, pak nezbyva, nez se psychologii zacit dukladne zabyvat. Aspon stejne dukladne, jako navigacii, meteorologii ci plavebni naukou.

A nespolehal bych prilis na intuici. Mame hlavu na ramenou, jsme rozumne bytosti, mame tudiz podle toho jednat, tj.

jednani kapitana musi byt vedome.

Psychologije - pouze obor znalosti, stejne primitivni, jako navigace. Kazdy muze sve znalosti v tomto oboru rozsirit, a timto postoupit na pomyslnem kapitanskem mustku o dalsi stupinek vys.

Hodne uspechu ve studiu psychologii skupin preje
windward

[Renda]

Winwarde -
a RYA má v rámci zkoušek obor psychologie vydělen? (extra zkouška, extra scripta) nebo tato věda prolíná ostatními zkouškami?

[Anonym]

Podle toho co Windward napsal bych řekl že "bé" je správně.

Hezky jsi to napsal Windwarde a já s tím plně souhlasím. Cítil jsem to už při čtení Bertyho příspěvku, ale nějak jsem to nedokázal formulovat. Já měl na mysli odpovědět jen jednou větou: Ano, intuitivně lze, ale musí to být podloženo teoretickými znalostmi.

Také pro odlehčení. Při své úsměvné snaze o stvoření ideálního kapitána nezapomeňte na chorvatské rychlokvašky

[windward]

Winwarde -
a RYA má v rámci zkoušek obor psychologie vydělen? (extra zkouška, extra scripta) nebo tato věda prolíná ostatními zkouškami?

Rendo,

to ja bohuzel nevim, protoze touto otazkou jsem se specialne nezabyval. Domnivam se, ze nejspise ne (vychazim z toho, ze psychologije jako obor je u jachtaru obecne opomijena).

Na druhe strane zvladnuti zkousky z psychologickeho hlediska, doslova "prokazani schopnosti cinit rozhodnuti pod tlakem", je nezbytne.

Mozna by Achlamarin mohl na tvou otazku odovedet.

[windward]

Zkusme neco malo nahlendout do podstaty psychologicke prace kapitana.

Sousta lidi se domniva, ze psychicke jevy – jsou to nejake nepolapitelne, malem chymericke, projevy lidskeho jedince. Nic méně je tomu prave naopak. Systém, jakym funguje lidska psychika, ma z odborneho hlediska téměř matematickou presnost a dojem „nepolapitelnosti“ psychyckych jevu je zalozen jedine na tom, ze jsou toliko rozmanite, jak se každý jedinec odlisuje od ostatnich.

Opravdu, na stejne podnety každý clovek reaguje jak se rika po svém. Nic mene cele mnozstvi reakci kazdeho jedince lze roztridit, seskupit dle jejich podstaty.

Jako priklad si vezmeme reakci jedince na ohrozeni a zkusime se na to podivat jen z pohledu psychyky bez navaznosti na fysicke projevy.

Jak se tedy jedinec projevuje ve stavu ohrozeni? Muzeme zde pozorovat například nasledujici projevy (nebudeme je pojmenovavat odborne):

- vnitrni stuhlost
- plac
- agrese
- nadmirna aktivita
- silenstvi
- atd.

Ve stavu ohrozezeni jeden jedinec se rozplace, jiny zacne zurit, další zas zacne silet. Jsou všechny tyto projevy sice ruznorode a na první pohled odlisne, nic méně všechny mají stejny jmenovatel, kterym je strach. Jsou to vsechno psychycke projevy o stejne podstate. Abychom se s tim nemuseli slozite mucit, dohodneme se, ze slovem strach budeme oznacovat nejen strach ze ztraty zivota nebo strach z urazu, ale i obycejnou lidskou obavu, jako například obavu vypadat za vola, obavu z neschopnosti něco dokazat, atd.

Nyní se pokusime prave uvedene teoreticke poznatky prevest do roviny prakticke. Tj. ukazat na priklade, jak muze kapitan pracovat s jedincem po strance psychicke v pripade, ze zpozoruje u jedince jeden z projevu strachu.

Predstavme si beznou situaci: někdo z posadky jedna zbrkle, nervozne a ohrozuje tim sve okoli. Jak na to bude reagovat okoli? Okoli se bude branit tim, ze vuci takovemu jedinci zaujme negativni postoj. Je to prirozene jednani skupiny, která se diky zbrklemu jednani daneho jedince citi byt v ohrozeni, tj. ze strany zkupiny je to prirozena obranna reakce.

A uz je zadelano na poradny konflikt. Jedinec, který jedna zbrkle, je pod tlakem sam od sebe. Tento tlak ještě vice stupnuje, protože skupina zaujala negativni postoj. Jedinec se snazi tomu predejit, najit pro sebe trochu „volneho vzduchu k dychani“ a jeho první reakci byvava ještě vetsi snaha, tj. ještě vetsi zbrklost, ještě vetsi nebezpeci pro skupinu, která na svou „socialni obranu“ pouziva jiz verbalniho natlaku, jako například „ty jsi fakt nebezpecny“, „mas ruce narostle opacnym koncem“, „ to jsi fakt takovy magor, ze neumis ani uvazat uzel?“. Ja to pochopitelne ponekud zvelicuji s cilem poukazat na problem.

V jistem okamziku zbrkly jedinec vycerpava veskerou svou dusevni inspiraci a místo pasivni snahy o vlastní napravu (zvysena snaha o to udelat věci dobře), zaujima obranu aktivni. Jako první rezignuje na skupinu a mlcky, vytrvale pokracuje delat to, co skupina povazuje za spatne („ja jsem proste takovy“), coz je první priznak agrese. V další fazi to v nem vybuchuje a dochazi k verbalnim projevum agresivity, coz po nejakych pokusech konci mnohdy slovy „ale, polibte mi vsichni prdel, ja zde delat vola nehodlam“.

Cely vyvoj, podle osobnich dispozic jedince a dispozic skupiny (souhrn osobnich dispozic jeji jedincu), muze trvat třeba tyden, ale také i jen hodinu. Muze také probihat skryte, coz se projevuje například jako absence jiz zminovane pohody, kdy cela skupina ma dojem, ze na lod nepatri, ze je to cele vo hovnu. Co ma podniknout kapitan?

Kapitan by mel zrusit konflikt ještě drive, nez nastane. A není to zadna slozita práce. Staci trochu premyslet. Pozoruje-li kapitan nektereho jedince, ze je zbrkly, musí se zamyslet nad tim, co je podstatou této jeho psychycke reakce. Ze zkusenosti lze ric, ze je to obycejny strach, kteremu jedinec není shcopen samostatne celit. Každý kapitan v dane situaci je povinen si uvedomit, ze takovy jedinec ocekava z jeho strany okamzitou a ucinnou pomoc. Jak to provest?

Je nutne samozrejme odstranit duvod strachu. Clovek obvykle ma strach z toho, co mu nejde dobře. Proto je nutne takovemu jedinci zadat úkol, který by mohl zarucene splnit, pricemz dobře splneni ukolu musí byt zrejme cele skupine.

Kapitan proste musí svoje lidi znat. Tak například, když jedinec je zbrkly na lanech nebo na kormidle, lze predpokladat, ze mu lepe pujde mozkova práce. Zadejme mu tedy navigacni úkol, odpovidajici jeho schopnostem, a pohlidejme, aby se vyvaroval chybam. Úkol musí byt „nebezpecny“. Například v uzine stanovit polohu podle nameru, anebo spocitat cas obratu mezi sutry. Během plneni ukolu musí byt jedinec kapitanem neustale podporovan a nakonec po jeho splneni verejne odmenen. Staci jen rici „to byla dobra práce, tebe chci mit za navigatora na kazde plavbe“.

Mozna jedinec není navigator? Pak tedy je třeba v civilu barman. Tak tedy udelame malou oslavu, třeba pretnuti nejakeho poledniku, a pozadame barmana, aby namichal k této oslave napoje, které jiste všechny oceni. Udelejme takoveho jedince tercem pozitivnich reakci jeho okoli a tim posilnime jeho postaveni ve skupine, pridame jemu sebevedomi, pomuzeme mu mit dobry pocit ze sebe sama.

Když skupina pozna, ze zbrkly jedinec je vlastne dobry navigator, barman, anebo třeba vypravec, tj. je pro skupinu prinosem, uz bude mit snahu mu jeho zbrklost odpoustet a s trochou kapitanovy snahy se takovy jedinec velmi rychle nauci tahat lana a ridit kormidlo spravne a s velkou rozvahou.

hodne uspechu ve studiu psychologie preje
windward

[janekz]

Dovolím si podotknout, že windward setsakramentsky dobře ví, co píše.

Měl jsem možnost jeho metody kapitánování "ověřovat" na vlastní kůži (naštěstí jen obrazně, devítiocasou kočku jsem nezažil) téměř 2000 mil a uznávám, že jsem se zatím snad nesetkal s tak jemným a citlivým (no jo, zní to blbě, ale nevím jak to napsat líp), ale přitom nesmírně důsledným šéfem. On totiž šéfuje jen tak jakoby mimochodem, mezi vtipy a debatou o průběhu námořní bitvy u XY; přitom ale vše šlape jak má.

A teď už konečně vím, proč jsem většinou seděl nad navigačními úlohami

Souhlasím s tvrzením, že dobrým šéfem se lze stát studiem. Nicméně jsem přesvědčený, že k tomu, aby se člověk stal vynikajícím šéfem (kapitánem), musí mít ještě něco navíc "od boha", něco, co se asi úplně naučit nedá.

Těším se na další pokračování teorie od Vilmy a praxe od ostatních.

[Lakomec]

jedno z nejpovedenějších témat. Člověk se zkrátka učí celý život.

[mysacek]

Mozna jedinec není navigator? Pak tedy je třeba v civilu barman. Tak tedy udelame malou oslavu, třeba pretnuti nejakeho poledniku, a pozadame barmana, aby namichal k této oslave napoje, které jiste všechny oceni. Udelejme takoveho jedince tercem pozitivnich reakci jeho okoli a tim posilnime jeho postaveni ve skupine, pridame jemu sebevedomi, pomuzeme mu mit dobry pocit ze sebe sama.

Ahoj Windwarde!
Docela jednoduchý návod, jak se v Tvé posádce stát barmanem

Ale ne, tu repliku jsem tu napsal jenom proto, aby tento topic nezapadnul a mohli si jej přečíst i nově příchozí a nebo Ti, kterým to prostě jen uniklo, dokud se to povalovalo na hlavní stránce.

Gratuluji milá Vilmičko, moc krásně jsi to sepsala

A ještě mám na Tebe jeden dotaz. Je běžné, že se skupina, sestavená z jedinců za účelem dosažení cíle více psychicky náročného než jakkoli jinak, opět po dosažení cíle rozpadá na jednotlivce?

Díky Myšáček

[windward]

Ahoj Windwarde! Docela jednoduchý návod, jak se v Tvé posádce stát barmanem

No, a co si myslis?!... V me posadce je vubec kazdy barmanem. A ja jsem mezi nima medonosna vceli kralovna.

Ahoj, kapitane!

Rad te zase vidim. Kdy vyrazis zpet?

[designer]

A ještě mám na Tebe jeden dotaz. Je běžné, že se skupina, sestavená z jedinců za účelem dosažení cíle více psychicky náročného než jakkoli jinak, opět po dosažení cíle rozpadá na jednotlivce?

Díky Myšáček

ve většině případů bych řekl, že ano.Ale, že si nezůstávají zcela lhostejní a reagují na sebe jinak, než před dosažením onoho cíle.
Čím je cíl obtížněji dosažitelný (a je dosažen bez ztrát), tím je další vazba jedinců na sebe pevnější.
Nejsem ale psycholog, takže jen můj pocit

[vilma]

Je běžné, že se skupina, sestavená z jedinců za účelem dosažení cíle více psychicky náročného než jakkoli jinak, opět po dosažení cíle rozpadá na jednotlivce?

Taky srdečně zdravím!
Ke Tvému dotazu : Je to přímo zákonité, odpověď je skryta už v konstatování : "atraktivita skupiny zvyšuje kohezi uvnitř skupiny" . To se rozšifruje podrobněji takto: při extra náročných cílech jsou ve skupině schopni spolupracovat jedinci i s odlišnou psychickou konfigurací, po dosažení cíle však hlavní motiv jejich společného činění vyhoří.
Jestliže se skupina nachází v posledním stadiu vývoje - v závěru, může vedoucí příp. motivovat další vývoj skupiny vytyčováním nových cílů.
Samozřejmě že ve skupině dochází tež ke vzniku interpersonálních vazeb mezi jednotlivci, společné zážitky dávají dobrý základ k jejich budování. Další vývoj těchto vztahů je - zcela neromanticky - závislý hodně na možnosti setkávat se v čase a prostoru /díky té je vývoj rychlejší nebo pomalejší - např. někdo se ozve za 10 let, ten vztah tudíž taky trvá, ale má malý vývoj/ a až potom třeba na "podobnosti povah".
Je samozřejmě možné, že ve skupině proběhne nějaké "setkání osudové" a vztahy se u těch lidí budou vyvíjet rychle i mimo skupinu.
Pokud se ti ostatní jedinci po dosažení cíle skupiny dále nesetkávají, není to ještě důkazem nějakých skrytých antipatií a konfliktů, jenom prostě už zmizelo to, co je spojovalo.

Tak zatím ahoj, s potěšením ve Tvé reportáži sleduju ve fotkách přerod z vymydlenýho chlapečka ve vlka mořského.

edit : ještě čtu designera a celkem s ním souhlasím, jenom u toho "dosažení beze ztrát" to se nedá jednoznačně říct, kdyby byly ztráty, třeba něčí smrt, tak jakýsi pocit viny /= přetrvávající problém/ je možná větší lepidlo vazby než vyřešený problém = dosažení cíle skupiny. Ale to už zbytečně zabředáváme.