Příspěvekod sklenar_jakub » stř črc 21, 2010 4:22 pm
Námořnické tresty
---
Námořník, který napadl svého kolegu nožem a také ti co zanedbávali své zbraně a povolili, aby se pokryly rzí a na ty co potajnu kradli víno či vodu, která byla pro celou posádku čekal trest ponoření do sudu s vodou – zpravidla 3 až 4x opakovaný.
---
Když se kouření cigaret rozšířilo mezi většinu námořníků, tresty za kouření musely být opravdu tvrdé, jelikož oheň na palubě dřevěného plavidla bylo jedno z nejhorších neštěstí, které se mohlo stat. Proto námořníkovi, který byl přichycen s cigaretou po západu Slunce, hrozil rovněž trest ponoření ve vodě.
---
Námořníkovi, jehož provinění bylo velmi závažné, hrozil místo trestu ponoření do vody, trest protažení pod kýlem.
---
Byl to jeden z nejukrutnějších trestů používaných na starých plachetnicích. Byl založen na svázání končetin odsouzence a následné protožení ho pomocí lana z jednoho boku lodi na druhý pod kýlem lodi. Obměna tohoto trestu bylo protažení odsouzence od přídě k zádi pod kýlem lodi, většinou byl tento trest roven trestu smrti. Delikvent vydaný tomuto trestu nejčastěji umíral v průběhu výkonu trestu smrtí z utonutí. Jeho tělo bylo v průběhu celého trestu odíráno o ostré hrany mušlí jimiž byla porostlá celá podvodní část lodi.
---
Obecně byl tento trest často používán v obchodním námořnictvu na příkaz kapitána lodi. Trest byl také velmi často používán piráty. Zajímavostí je, že trest protažení pod kýlem mohl být několikanásobně opakován a záleželo přitom na souhlasu palubního lékaře. Trest byl používán do roku 1750 (Válečné námořnictvo Francie).
---
Disciplína na plachetnicích v 18. století byla obecně velmi tvrdě udržovaná, co do porovnání jak na středomořských veslových galeonách. Na plachetnicích 18. a 19. století se veškeré tresty většinou prováděli na palubě u hlavního stěžně za přítomnosti celé posádky. Trest nejčastěji vykonávali nejbližší kolegové provinilce.
---
Kapitán měl k dispozici širokou škálu různých trestů, které byly tak tvrdé, že egzekuovaného ohrožovali na zdraví (trvalé následky) nebo dokonce na životě. Nejtvrdší tresty byly na britských plavidlech za dezerci. Trestem bylo pověšení dezertéra na bukšprytu nebo na rei. V případě, že se dezertérovi podařilo utéct, tak se na crew-listě vedle jeho příjmení malovala šibenice. Označovalo to, že zůstal ubezprávněn. Velmi tvrdě se v obchodních flotilách trestaly krádeže. Zloději byla vyholena před celou posádkou hlava a následně byla polévána smůlou a sypána pepřem. Provinilec byl potom vyloděň na nejbližší pevnině a na krku měl přivázanou tabulku s nápisem “zloděj”.
---
Každý námořník, který si přivlastnil jmění kolegy byl vždy odsunut z paluby lodi. Nejprve byl protažen pod kýlem a následně přivázan do člunu, který byl vlečen za zádí plachetnice. V tomto člunu zloděj strávil zbytek plavby do nejbližšího přístavu. S postupem času se upouštělo od těchto trestů a zloději byly mrskáni na hlavní palubě.
---
Spánek ve wachtě byl jedním z nejčastějších provinění. Při prvním prohřešku byl viník přivázán ke stěžni a na jeho hlavu se vylévalo vědro vody. Při druhém a třetím prohřešku byl viník pověšen za ramena, velmi bolestivím způsobem. Recidiva v tomto případě byla trestána hladovkou až smrtí z hladu v případě, že z viny spáče loď uvízla na mělčině.
---
Na britských plavidlech bylo také trestáno vztažení ruky na nadřízeného nebo vyhrožování nadřízenému. Trestáno okamžitě useknutím pravé dlaně. Pokud by se tento čin opakoval podruhé a nebo pokud by tento námořník neuposlechl rozkazu byl by odsouzen na smrt pověšením. Věšelo se před celou posádkou a velitel lodi sám uvazoval oprátku na rei a následně dával povely potřebné k vykonání trestu. Oběšenec musel zůstat pověšen přes půl hodiny těsně pod reí. Tento trest hrozil mimo jiné i za rouhání se, plánování vzpoury, strach z něčeho, dezerci a obelhávání rejdařů před naloděním. Obelhávání bylo založeno na tom, že se námořníci hlásili na vice lodí a od všech rejdařů vybírali zálohy na první měsíc – tzv. "zdechlého koně”. Smrtí pověšením se trestalo take předčasné vystřelení z lodního děla nebo udeření důstojníka. Dva poslední přestupky bylo podle britského námořního kodeksu možné trestat jiným způsobem. Předčasný výstřel byl trestán srážkou ze mzdy ve výši ceny střely – ve většině případů rovné totálnímu finančnímu zruinování provinilce. Za udeření důstojníka měl provinilec na výběr mezi pověšením nebo mrskáním na všech plavidlech eskadry. Výsledek byl ve většině případech stejný – smrt. Pokud námořník vybral mrskání, tak byl bocmanem přivázán na speciální stolek a člunem byl postupně transportován ke všem plavidlům, které byly na blízku a tam se vždy vyměřil přesný trest – počet ran. Výkon trestu nebyl přerušován ani v případě, že provinilec na stolku umíral.
---
Trest mrskáním byl vyměřen taky každému kdo na plavidlo přivedl potajnu ženu.
---
Po roce 1750 byly veškeré výroky čím dál tím surovější a brutální. Surovost a brutalita na plaubách plachetnic trvala do začátku následujícího století. V roce 1830 byl proveden první krok ke zmírnění tvrdosti tělesných trestů používaných ve válečných flotilách.
Výroky anglického soudu v letech 1700 – 1746 jsou následující: souzeno 342 námořníků, z toho 74 bylo sproštěno viny a 268 odsouzeno na smrt nebo k trestu mrskání.
---
Tresty smrti byly velmi časté v případě dezerce, která byla souzena take jako vlastizrada. Vyjímky se stávaly. V roce 1703 byly dva námořnící odsouzeni k trestu smrti za dezercim, ale vzhledem k velkým válečným ztrátám na lidech jim byla udělena milost.
Postupem času zejména kvůli nedostatku členů posádky (v případě souzení vice než jedné osoby) se házelo kostkou, ktérá rozhodovala o tom kdo bude pověšen a kdo přežije.
---
Flákači palubních prací byly biti pleteným lanem nebo obuškem po zádech. Více nepřizpůsobivý jedinci vůči rozkazům nadřízeného dostávali do úst uzdy jako koně, následně jim byl osedlán “dřevěný kůň” a na kotníky přívázáno bylo závaží různé hmotnosti. Třešničkou na dortu bylo mrskání těchto “jezdců” po holých zádech.
---
V 19. století se brutalita trestů snížila. Nejčastější byl trest zmrskání, který někdy skončil smrtí v případech kdy bylo vyměřeno 500 – 600 ran. S postupem času tyto tresty mizí z palub světových flotil. Poslední trest zmrskání byl údajně proveden v roce 1882 v anglické flotile.
---
Zdroj: “Sekcja Historyczno Eksploracyjna”, Sopot;
Přeložil: Jakub Sklenář
Naposledy upravil(a)
sklenar_jakub dne čtv črc 22, 2010 10:40 am, celkem upraveno 1 x.
)
už ani nevím kde.
