Zdravím přátelé,
také přidám svou troškou do mlýna. Se zájmem jsem si přečetl tuto diskuzi a přidávám se k ní.
Zbroják mám a svou 1911 v pozici cocked and locked málokdy odkládám. 1911 na opasku je rychlejší než 911 na drátě (vtipné v amerických reáliích
).
Jako advokát jsem si vědom povinností, které mi z toho plynou, stejně tak právní úpravu nutné obrany a krajní nouze. Nejdříve trochu teorie ohledně nutné obrany. Zákon říká (ust. § 29 odst. 2 TZ): Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Z tohoto lze vyvodit, že existují následující stupně obrany:
- přiměřená - stále se jedná o nutnou obranu
- nepřiměřená - stále se jedná o nutnou obranu
- zjevně nepřiměřená - stále se jedná o nutnou obranu
- zcel zjevně nepřiměřená - až v tomto případě se nejedná o nutnou obranu.
Navíc je dán další korektiv tzv. polehčujícími okolnostmi dle ust. § 41 písm. g TZ - g) spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, anebo překročil meze přípustného rizika nebo meze jiné okolnosti vylučující protiprávnost.
Takže legislativně to je upraveno vcelku standardním způsobem.
Zejména je nutné rozlišit "hodnotu" kterou zákon chrání. Hodnota života zloděje je rozhodně vyšší než hodnota ukradené peněženky. Takto je zákon, ale hlavně obecně dané společenské normy koncipovány. Nutné obrany (formou zastřelení zloděje) se tedy není možné dovolávat v případě, kdy mi někdo ukradne peněženku.
Dále je nutné rozlišit trvající útok a útok, který už skončil. Typickým příkladem překročení mezí nutné obrany je zastřelení prchajícího zloděje. Nebo spíš zastřelení pachatel násilné trestné činnosti poté, co poškozeného zmlátil a nyní odchází. Pokud pachatele zastřelím během trvajícího útoku, tj. v okamžiku kdy se ke mě blíží s nožem či jinou zbraní (nejen střelnou, za zbraň je považováno cokoli, co může způsobit důraznější poranění) a mám oprávněné důvody, že mě napadne, nebo v okamžiku kdy již na mě útočí, pak se bude jednat o nutnou obranu. Pokud pachatel již odchází a nijak v útoku nepokračuje a já ho střelím do zad, tak lze o nutnosti obrany pochybovat.
Teorie "hradu" nebo taky někdy tzv. "stand ground" říká, ve své krajní podobě (která mimochodem není uplatněna ani v USA bez výjimek), že mohu zastřelit kohokoli, kdo bez mého dovolení vstoupí do mého obydlí nebo na můj pozemek. Ač duchem silně pravicově založený, nejsem si jist, zda je možné ji zcela a bez zásadních úprav uplatňovat. Je to na dlouhou odbornou diskuzi, nikoli na s odpuštěním hospodské tlachání.
K názorům, které pravidelně zaznívají na zbraňových forech, ve smyslu zastřelit útočníka, ať není žádný svědek se mohu jen smutně pousmát. Vždy záleží na okolnostech případu a jsem přesvědčen, že např. střelba do nohou byť s následnou smrtí útočníka v důsledku vykrvácení by byla posuzována mnohem mírněji a pravděpodobně v mezích nutné obrany, než tři rány do prostřed hrudi při útoku neozbrojeného útočníka. Ale vždy je to na posouzení daného případu.
Nosit zbraň znamená převzít za sebe odpovědnost. Nést důsledky, omezit své chování (třeba nepít alkohol), ale vědět, že mohu sobě nebo jiným pomoci. Dobrovolně na sebe tuto odpovědnost se všemi důsledky přijímám, ale je dle mého názoru nezbytné si důkladně promyslet, co jsem schopen a ochoten s tou zbraní udělat.
Jestli přísná zbraňová legislativa omezuje kriminalitu? Je mnoho statistik, že ano, ale je taky mnoho statistik že ne. Já osobně se domnívám, že je to právo každého svobodného, svéprávného a zákona dbalého jedince. Mnoha tragédiím by mohlo být zabráněno, kdyby někdo měl zbraň při sobě (u nás např. střelec v Uherském Brodě).
Je možné zákazem zbraní zamezit hromadným střelbám, resp. vraždám? Čin Olgy Hepnarové nebo nedávného útoku v Berlíně na to dává odpověď. Útok na větší skupinu obyvatel lze spáchat čimkoli a nákladní auta taky nelze zakázat.
Zaznělo tady spojitost zákazu zbraní a akceptace migrantů a označení sluníčkář. Asi jsem ve fázi zatmění slunce měsícem, protože zbraně nezakazuji, spíše naopak, ale migrantů a muslimů se rozhodně nebojím. Ale to už je mimo diskuzi o právo nosit zbraň.
H.
