Video z plavby na Maltu (květen 2010)

Vaše zprávy a cestopisy z plaveb a akcí kolem lodí a vody.

Moderátoři: MARIS, Pepa, vilma

Uživatelský avatar
MagdalenaKrasna
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 15
Registrován: úte lis 13, 2007 1:00 am
Reputace: 0

Video z plavby na Maltu (květen 2010)

Příspěvekod MagdalenaKrasna » úte led 11, 2011 2:48 pm

Dvoutýdenní plavba ze Salerna na Maltu a dále kolem Sicílie do soustroví Liparských ostrovů, závěr kolem Capri.

Na videu je krásně zachycena erupce sopky Stromboli - přímo z okraje kráteru, na který posádka v tropickém vedru vystoupila.

Film z plavby, dle rychlosti vašeho připojení lze volit dvě kvality videa:

ObrázekObrázek

Pro video klikněte zde: http://members.chello.cz/tcs/malta2010.php

Čtrnáctidenní plavba dlouhá přibližně 900 námořních mil se začíná v sobotu 24.4.2010 v Itálii z přístavu ve městě Salerno. Odtud vyplujeme plachetnicí jižním kurzem Tyrhénským mořem do Messinské úžiny, kterou proplujeme a budeme stále pokračovat až na ostrov Malta. Z Malty se vydáme západním směrem, jižně obeplujeme Sicílii a dále nastoupíme téměř východní kurz, který nás zavede do souostroví Lipari. Zde si prohlédneme činné sopky a severním kurzem se vrátíme do Salerna, kde plavba 8.5.2010 končí.

Lodní elektronicky vedený deník z našeho vlastního vývoje:

Obrázek

Záznam větru z etapy Stromboli Ischia kolem Capri - z našeho vlastního vývoje:
Obrázek
Na vrcholku Stromboli betonové kryty:
Obrázek
Erupce cca a 20 minut:
Obrázek

Jaké to bylo:
23.4.2010 pátek - Odjíždíme auty do města Salerno v Itálii, kam dorážíme
v noci z pátku na sobotu.
Sobota ráno - vyřizujeme zbylé formality, kontrolujeme technický stav
lodi a jejího vybavení. Krátce po obědě jsme celá posádka připraveni vyplout.
Obrázek
V neděli k večeru připlouváme k ostrovu Stromboli, kde krátce kotvíme za
účelem přípravy jídla a v noci pokračujeme směrem do Messinské úžiny.
Obrázek
U Stromboli jsme setrvali pouze krátce pro přípravu večeře a dále jsme
pokračovali směrem na Jih. Za rozbřesku připlouváme k Messinské úžině.
Obrázek
Proplouváme Messinskou úžinou dle našich výpočtů spolu s jižním proudem.
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Za další noc a den spatřujeme v ůterý kolem poledne pevninu - ostrov Malta.
Obrázek
Obrázek
Tak zase na pevné zemi po přistání v Msida marina.
Obrázek
Procházka po Valletě, hlavní přístav.
Obrázek
Obrázek
Závěr dne ukončuje večeře s dobrou rybou.
Obrázek
Obrázek
Středu trávíme poznáváním ostrova a cestujeme místními autobusy
až k útesům na jihozápad ostrova u města Dingly. Útesu dominuje
velký radar.
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Středa 28.4. večer - opouštíme Msida marinu a vyplouváme kolem ostrova
zakotvit do Modré zátoky u ostrůvku Comino, který leží mezi Maltou a ostrovem
Gozo.
Obrázek
Čtvrtek 29.4. - ráno se probouzíme za bezvětří v Modré zátoce. Koupeme
se u lodi a vyrážíme prozkoumat blízkou pevninu.
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
V poledne zdviháme kotvu a vyplouváme k Sicílii, kterou obeplujeme západním
směrem, abychom za několik dní přistáli u ostrova Vulcano. Střídá se slabý vítr
s bezvětřím a tak používáme i motor.
Obrázek
Obrázek
Další den stále obeplouváme Sicíli.
Obrázek
Obrázek
V sobotu 1.5.2010 ve 13:50 místního času spatřujeme na souřadnicích 13°26'E a
38°21'N velryby, které si nás nevšímají a klidně se povaluji u hladiny. Máme tak dostatek
času na jejich pozorování.
Obrázek
Obrázek
Obrázek
V neděli ráno přistáváme v přístavu na ostrově Vulcano. Ale připlouvající a odplouvající
trajekty zde způsobují velmi silné proudění vody, které nepřispívá k pocitu bezpečně
vyvázané lodi neboť zde nejsou mooringová lana a stojí se na vlastní kotvě s vyvázanou
zádí k nábřeží. Proto opouštíme přístav a přesouváme se vedle přístavu na kotvu.
Obrázek
Po zakotvení se vydáváme vzhůru do kráteru a zapůjčeným autem a čtyřkolkou si objíždíme
tento ostrov.
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Se západem Slunce opouštíme Vulcano a plujeme nocí ke Stromboli, abychom se mohli
kochat viditelnými erupcemi této zajímavé sopky, která v pravidelných intervalech
vyvrhuje trochu lávy a plynů.
Obrázek
Nedělní ráno, vstáváme časně ráno v 6 hodin a vydáváme se vystoupit na vrchol sopky
Stromboli a pozorovat tam erupce z bezprostřední blízkosti.
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Po třech hodinách opuštění paluby naší lodi jsme stanuli na vrcholu 960 metrů nad
mořskou hladinou. Pozorujeme erupce jednotlivých kráterů sopky.
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Večer se začíná zvedat vítr a my opouštíme Stromboli a směřujeme severně Tyrhénským
mořem na ostrov Ischia.
Obrázek
Obrázek
Vítr byl přijemně silný 20 uzlů a na Ischii připlouváme o den dříve již v úterý
večer. Se soumrakem přistáváme ve městě Casamicciola v marině Aragonesi.
Obrázek
Středa byla využita k návštěvě termálních lázní, kde jsme si užívali teplých koupelí
v jednotlivých bazéncích odstupňovaných až do teploty vody 40°C.
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Večer se vracíme k lodi a vyplouváme dále k Západu na ostrov Ventotene.
Obrázek
Obrázek
Pěkně se rozfoukalo až 20 uzlů a byla to pěkná větrná etapa.
Ve čtvrtek 6.5. vstáváme pozdě vzhledem k předchozímu přistání ve 3:30 ráno.
V poledne jsme konečně vypluli na etapu 40 NM k ostrovu Capri.
Je slunečno, zadoboční vítr a táhlé velké vlny.
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Poslední noc trávíme na kotvě u ostrova Capri. V pátek ráno vyplouváme na poslední
etapu kolem ostrova a zpět do přístavu v Salernu.
Obrázek
Obrázek
V pátek večer v osm hodin jsme definitivně ukončili plavbu vyvázáním lodi v přístavu
ve městě Salerno, odkud jsme před 14 dny vypluli. V sobotu ráno předáváme loď
charterové společnosti Breeze a vydáváme se auty na cestu domů.

Edit: alffa ;) Edit: alffa ;)
Naposledy upravil(a) MagdalenaKrasna dne stř led 12, 2011 12:35 pm, celkem upraveno 7 x.
Anonym
účet uživatele zrušen
Příspěvky: 8271
Registrován: pon kvě 01, 2006 12:19 pm
Reputace: 159

Příspěvekod Anonym » úte led 11, 2011 3:48 pm

Věřím že plavba byla krásná, video je ve Full HD velmi kvalitní a pěkné. Líbí. :thmbup:
Komprimací sice voda a nebe chvílemi kostičkují, ale to je daň za velikost souboru.

Přesto mám vážnější připomínky.
- Reportáže vidíme raději zde, než dávání odkazů na své stránky. K tomu není potřeba komentáře, já to tak dělám a když chci aby místní věděli něco o mé plavbě, píši reportáž i sem. Někdy stačí i CTRL+C - CTRL+C.
- Druhá věc jsou vložené obrázky. Pokud zůstanou v rozlišení větším než povolují pravidla fóra, budu je muset večer smazat.
Uživatelský avatar
MagdalenaKrasna
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 15
Registrován: úte lis 13, 2007 1:00 am
Reputace: 0

Příspěvekod MagdalenaKrasna » stř led 12, 2011 7:09 pm

Rozměry fotek změněny pro X max 580 pix.
Uživatelský avatar
Karlos2
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 158
Registrován: čtv úno 05, 2009 1:00 am
Reputace: 62
Bydliště: Děčín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod Karlos2 » stř bře 27, 2013 9:55 am

Zdravím Magdaleno,
krasný popis krásné plavby. Na JI už visí dlouho, ale až dneska jsem si ho vyhledal. Kývnul jsem teď na účast na stejné plavbě, akorát se pluje už o něco dříve než vy. Už 6. dubna. Jinak plánovaná trasa úplně shodná. Koukal jsem na fotkách na vaše počasí, a někdy bylo celkem chladno, že ano ? Přihlásil jsem se dneska, tak si chci udělat představu, kolik smokingů a kravat si vzít s sebou :-)
Děkuju za nádhernou reportáž na JI.
Zdravím, Karlos.
Uživatelský avatar
Sajri
pravidelný návštěvník
pravidelný návštěvník
Příspěvky: 242
Registrován: úte zář 30, 2008 2:00 am
Reputace: 2
Bydliště: Ondřejov
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod Sajri » stř bře 27, 2013 10:19 am

Tutéž plavbu jsem absolvoval v roce 2009, tak pro zájemce přidávám odkaz na svou reportáž: http://sajri.astronomy.cz/malta2009/

EDIT: teď jsem si všiml, že toto vlákno je o trochu jiné plavbě, tak se omlouvám za OT. Už to ale po sobě neumím smazat.
Uživatelský avatar
Libor
bez hodnocení
Příspěvky: 8754
Registrován: úte lis 08, 2005 1:40 pm
Reputace: 116
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod Libor » stř bře 27, 2013 11:18 am

Podobnou reportáž najdeš také tady:
Malta expedition 2009 - poslední 7. část Sicílie, Messina, Stromboli
Malta expedition 2009 - část 5. Tunis
Malta expedition 2009 - část 4. Salerno  Bonifácio - Alghero
Malta expedition 2009 - část 3. cesta + příprava lodě k vyplutí
Malta expedition 2009 - část 2. příprava
Malta expedition 2009 - část 1. úvod
1. http://jachting.info/modules.php?name=N ... le&sid=591
2. http://jachting.info/modules.php?name=N ... le&sid=605
3. http://jachting.info/modules.php?name=N ... le&sid=613
4. http://jachting.info/modules.php?name=N ... le&sid=638
5. http://jachting.info/modules.php?name=N ... le&sid=651
6. modules.php?name=News&file=article&sid=676
7. http://web.jachting.info/paper/show/mal ... -stromboli

Smoking netřeba. :D
Uživatelský avatar
Libor
bez hodnocení
Příspěvky: 8754
Registrován: úte lis 08, 2005 1:40 pm
Reputace: 116
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod Libor » pon úno 24, 2014 12:34 pm

Karlos2 píše:Zdravím Magdaleno,
krasný popis krásné plavby. Na JI už visí dlouho, ale až dneska jsem si ho vyhledal. Kývnul jsem teď na účast na stejné plavbě, akorát se pluje už o něco dříve než vy. Už 6. dubna. Jinak plánovaná trasa úplně shodná. Koukal jsem na fotkách na vaše počasí, a někdy bylo celkem chladno, že ano ? Přihlásil jsem se dneska, tak si chci udělat představu, kolik smokingů a kravat si vzít s sebou :-)
Děkuju za nádhernou reportáž na JI.
Zdravím, Karlos.


A tvoje reportáž z plavby Karlosi nebude ? :?
Uživatelský avatar
Karlos2
návštěvník fóra
návštěvník fóra
Příspěvky: 158
Registrován: čtv úno 05, 2009 1:00 am
Reputace: 62
Bydliště: Děčín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvekod Karlos2 » pon úno 24, 2014 2:11 pm

Dobré odpoledne Libore,
tady jedna dubnová plavba na Sicílii a Maltu, 2013, bez fotek, to vkládání se nikdy nenaučím...

1.den, pátek 5.4.
V odletové hale na letišti Praha se potkávám se zbylou trojicí letící posádky (dva muži jedou vozem). Cesta OK, i se na nám daří najít stanici autobusu, který nás všechny za 14,- Euro veze do Salerna. Řidič je zoufalý, protože nemá nazpátek na padesátieurovou bankovku, nakonec schrastíme nějaké ty drobné. Hodinu jedeme z Neapole po dálnici, další půlhodinu Salernem. Z okna busu koukáme na šílené stavby, chatrče. Od zastávky v Salernu jdeme asi hodinu pěšky do maríny, tam potkáváme pohlednou slečnu Leonu. Je tak láskavá, že nám dovolí složit zavazadla do sousední lodě, naše Salona 41 ještě není hotová. Zašli jsme procourat město, dali jsme si 4 hnusné pizzy za 60 éček. Večer už jsme se nalodili. Na lodi došel plyn. Ani jedna ze tří bomb není naplněná, další bombu krademe na cizí lodi, taky je sakra prázdná. Omyl. Ukázalo se, že jsme magoři a nenašli zavírací ventil nad dřezem a nepootočili jím. Haha. Něco pojíme, mastíme karty, noc klidná, nefoukalo, nic nebouchalo, každý v samostatném coupé, protože další 2 muži přijedou až v sobotu…

2. den, sobota 6.4.
Ráno v poho, do deseti jen tak snídáme a bloumáme, lelkujeme. To nám jde dobře, protože budeme lekovat až do večera. Kolem druhé přijela naše posádka a zásoby, zejména piva, a skoro zároveň přijel i vůdce, Lubo. Uzavřena dohoda, že vyplujeme až brzo ráno, kolem 04.00. Naše lelkování narušilo jen to, že jsme se museli jít podívat na přivázaného kolegu ze sousední slovenské lodě. Chudák se stačil „upravit“ ještě před vyplutím a aby se nestalo něco hrozného, přivázali ho lanem na zádi. Ale byli hodní, když se v noci ochladilo, přehodili přes něj spacák.

3.den, neděle 7.4.
Budík na 3.45 zvonil, ale ve 04.00 jsme se rozhodli nevyplout, z okolních hor padal dost prudký nárazový vítr. Chtěli jsme ještě dojet doplnit vodu na molo, dohodnuto, že počkáme do 06.00. V 06.40 opravdu vyplouváme, ve tmě a za větru se podařilo přirazit bokem k molu a dotankovat vodu. Nastavujeme kurs 220. Dopoledne foukalo proměnlivě, po hodině jsme se střídali v kormidlování. Takto to probíhalo celou dobu plavby. Kolem poledne jsem dokormidloval a šel dělat oběd – to nebyl dobrý nápad, už dole při vaření v dlouhých táhlých vlnách se mi udělalo blbě, nakonec jsem to jídlo ani nežral a místo toho se tvářil zarputile. No prostě to bylo v prdeli, zachvilku už jsem blil a jen s krátkými přestávkami mi to blití vydrželo až do čtvrté ráno, kdy jsme přistávali na o. Ustica, přístav Cala Santa Maria. Upluto a problito cca 140 NM. Ostatní srdnatě kormidlovali, zejména odpoledne, večer a v noci se plulo svižně proti větru. Po doteku s pevnou zemí se mi začíná vracet rozum a barva.

4.den, pondělí 8.4.
Ráno nás kolem 10.00 budí zoufalec z Pobřežního Lýtka, potřebuje se naléhavě kouknout do pasů. Pak následuje nějaká ta hygiena a taky sušení věcí. Do lodi včera silně zatékalo, neběžela bildge pumpa a prý tekla voda i horem okolo stěžně. No a jak jsme pluli naklonění na levý bok, tak celá moje postel a všechny věci byly mokré. Jen to co bylo uskladněno ve skříňce zůstalo ušetřeno. Po hygieně a sušení vyplouváme na SZ cíp Sicílie. Krásně se plachtí celý den, kolem 21.00 už za tmy nacházíme podle pilota marínu v Capo di San Vito. Uvazujeme vedle slovenské posádky z lodě Roberta. Noc klidná, nefoukalo, nemlátily výtahy o stěžeň, klídek. Jen ta postel – zase mokrá. To nebylo moc příjemné. Ale já spal jak dudek.

5. den, úterý 9.4.
Dopoledne pohoda, snídání, sušení věcí, prohlídka městečka a dokoupení zásob. Ve 12.40 vyplutí na západ, směr Egadijské ostrovy. Po půlhodině plavby se zase objevuje voda v lodi, tentokrát je už i vidět. Je to tím, že dosud jsme pluli v náklonu doleva. Po obědě jsme křižovali a po obratu jsme ji, mrchu, spatřili na vlastní oči, jak teče kolem kpt. můstku. Plachty dolů, na motor pomalinku proti větru a vlnám a hledá se příčina zatékání. To zdokumentoval celkem dobře dokumentarista Petr. Držím kormidlem loď co nejklidněji to jde a zezdola se ozývá bouchání, supění při přenášení věcí sem tam, a vybírají se zbytky slané vody. Tím posádka strávila asi 2 hodiny. Takže spoluplavba s Robertou se nekonala, samozřejmě nečekali, naše cesty se dělí. Plujeme kolem SZ Sicílie, hodně blízko městu Trapani. Míříme dál na západ a rozhodujeme se pro nocleh na o. Lavenzo, tam je jediný přístavek Cala Dogana. Ta dostává ihned a spontáně přezdívku „město duchů“. Nikde nikdo, jen za jedním či dvěma okny nás sledovaly zvídavé oči. Jinak nic, žádné lodě, žádný lidi, nic. Pusto. Moře čisťoučké, ale na 1 m3 pluje asi 86 medůz. Jsou krásně barevné, ale mě se z nějakého důvodu nelíbí. Pak se ukázalo, že jsme v přírodní rezervaci, možná proto tam nikdo nebyl. Večer se naléváme vínem a udělal jsem k tomu zapečené těstoviny. Prej dobré.

6.den, středa 10.4.
V 8.00 vyplouváme, chceme se potkat s druhou lodí. Fouká málo, nacvičujeme vytahování genakeru, kterému Lubo říká šarkan. Teraz už viem, čo to je… Nakonec sa stretáváme s Robertou a kolem 10.00 míříme na o. Favignana. Krásné počasí láká k výletu na hrad na kopci. Jsem línej a volím místo toho nákup potravin v obci a lelkování. Po obědě vyplouváme směr JV, krásně na plachty. Překrásně to fouká a plachtí asi až do 19.00 hod, večer a v noci vítr uléhá a my dále motorujeme kolem pobřeží. Kormidluju a v dáli vidím něco jako blikající policejní auto. Mžourám na to a ejhle – asi 15 m před přídí je rybářská vrš, taktak jí míjíme. Pak se už nic neděje a kolem 03.00 se vyvazujeme na mole v městečku Sciacca. Píšu si poznámku, že to tady smrdí, je to hnusné a posrané. Doslova, od racků, mohutné nánosy trusu úplně všude. Ráno za světla se to potvrzuje.

7.den, čtvrtek 11.4.
Ráno vyplouváme, je hezky, pěkně na plachty plujeme kolem pevniny na východ. Před polednem se vyvazujeme v přístavu v městečku, na jehož název jsem si dlouho nemohl vzpomenout – Agrigento. Pamatuju se jen, že jsme děsně spěchali, protože jsme chtěli honem honem vyplout na Maltu, ale bylo třeba dokoupit zásoby. A já to vzal vážně, nepřevlékal jsem se a v tom vedru jsem mastil do krámu v jachtařských kalhotách – ostatní v trenkách, no prostě - působil jsem jako ekzot a potil jsem se jako dobytek. Rychle z krámu na loď (asi 2,5 km) a kolem 13.00 vyplouváme kursem 160 na Maltu, hurá. Krásně to fučí, plujeme na hlavní plachtu a veliký genaker. Máme to cca 90 NM. Střídáme se pravidelně po hodině v kormidlování, v noci byla nádherná plavba a k tomu úžasný noční život. U kormidla koukám a říkám: je možné, že delfíni plují i v noci ? Bylo to možné. Kromě nich jsme potkávali spoustu svítích potvor. Pak už se člověk nemusel koukat na kompas, zdáli už zářil světelný smog z o. Malta. Kolem půlnoci vítr opadává, my ho ještě dlouho zkoušíme chytat do plachet, Roberta nakopává kačenu a jede dále na motor. Kolem 03.00 jsme se přiblížili k majáku na o. Gozo, děsně nás už ten maják rozčiluje, protože plujeme dost pomalu a ten maják vidíme po své pravici přes dvě hodiny a né a né zmizet. Jestli je to tím, nevím, ale balíme plachty a zbytek cesty vrčíme na motor.

8.den, pátek 12.4.
Ještě za tmy, kolem 06.00 připlouváme do přístavu Valletta, Malta. Je tady 5 marín, dostavuje se únava a chybí někdo, kdo by se dobře vyznal. Nakonec nás navádí Roberta a nacházíme místo u jednoho mola, vyvazujeme loď, dáme si pivo a jdeme hned spát. Žádné čištění zubů, nic. Dentisté, neštiťte se, pak jsme to napravili. V 10.00 nás budí mamlas z jachtklubu, že tady teda kotvit nebudete! A musíte zaplatit ! Nakonec přeplouváme vedle do Royal Yacht Club Malta, mamlasovi pochopitelně neplatíme za pobyt a za 4 hodiny spánku ani ň. Tady chtějí 40 Euro, ale jsou tu luxusní záchody a sprchy. Po týdnu (fůj, prase!) se jdu poprvé osprchovat, ihned zapomínám šampon ve sprchách, což zjišťuji až následující den. To už jsou ale všichni natěšený na procházku městem. Je to všude daleko, ti inteligentější si zjistili jak jezdí autobusy. Já a ostatní pěkně po svejch skrz město. Je ohromné, starobylé, kombinované s moderními novostavbami. Bylo 23 st ve stínu, takže oproti počasí v Česku celkem rozdíl. Večer si dáváme pizzy a těstoviny, všichni to hodnotí jako nedobré a jdeme na sklenku do báru. Nacházíme jeden, kde se slavily jakési narozeniny, ochotně nás tam vítá personál a podstrojuje nám pamlsky. Bodejť né, když za flašku vína chtěli 40 Euro (nepodívali jsme se předem, naše chyba). Kolem 23.00 jdeme spát, protože: 1) naspali jsme noc předtím dost málo, 2) ušli jsme asi 100 km pěšky, 3) vypité pivo a víno zmáhá, 4) chceme vyplout ráno už v 06.00, dobrou noc!

9.den, sobota 13.4.
Je 6.15 a vyplouváme z Malty směr na Syrakůsy. Na motor, hladina je jak olej, jsme ve středu tlakové výše. Je krásně a slunečno, jen vůbec nefouká. Po hodině plavby za kormidlem míjíme předmět, který vypadá jako zčásti ponořený sud. Vyhýbám se mu. Při míjení ale vidím, že to je veliká želva. Brzdíme, otáčíme loď a připlouváme blíže. Ona se nebojí a pózuje nám. Réza dostává nápad, že jí chytí za krunýř, svléká se (želvy prý koušou), neznejistí a skáče k ní. Želvě se to nelíbí, noří se do hloubky a navždy mizí. Okolo poledne se krásně rozfoukává a plujeme až do cca 20.45, kdy se vyvazujeme v hezké maríně uprostřed centra Syrakůz. Jdeme na pizzu, překvapuje nás místní zvyk, že lidi poslušně čekají před hospodou, až je číšník uvede. Je sobota a je všude narváno. My burani viděli velký volný stůl a vyčadili jsme ho čekajícím. Že tam čekají na uvolnění a jen tak tam před hospodou nezevlují nám došlo až při žvýkání pizzy (dodatečně se jim tímto omlouvám) Ta byla výjimečně dobrá! Unavení a sytí se před půlnocí vracíme na loď, když překračujeme zábradlí, začíná pršet.

10.den, neděle 14.4.
Pršelo zřejmě jen krátce, ráno je nádherně. Chtěli jsme brzo vyplout, ale to se jednalo o jakýsi informační šum. Ráno jsem vyskočil jak laň a chvátal sám do města, na procházku, něco vyfotit, něco nakoupit. Kolem osmé ráno nikde ani živáčka. Prošel jsem město, je krásné, našel jsem i otevřený obchod, dokoupil několik tašek zásob a v 10.00 už jsem byl zpátky. Tím, že se odplutí zas o kus posunulo, jsme se vydali do města na procházku ještě jednou. Vyplouváme nakonec až ve 13.00, zas na motor, je nádherně, ale nefouká. Plujeme na sever podél sicilského pobřeží, už vidíme Etnu jak kouří v dáli a cítíme popel. Na 1,5 hodiny se nám rozfoukalo, vytahujeme vše co máme. Pak zas klid a zas na motor. V tento den jsem se dvakrát koupal v moři, jednou v rámci nácviku záchranné akce – jak si kolem sebe v rychlosti uvázat lano dračí smyčkou – jednou jen tak, protože bylo slunce, vedro a taky proto, že se pilo hodně piva (nebo aspoň já) a byl jsem chytrej. Plánuje se, jestli udělat výlet na Etnu (na vrcholku je sníh). Nic se nenaplánovalo. Plujeme zas až do noci, kolem 22.00 kotvíme kousek jižně pod Taormínou, ve vesnici Naxos, na rybářském mole, uvázáni bokem k lodi Roberta. Posádky si obhlížejí lodě, ti z menší lodě obdivoujou prostor na velké Bavárce 52. Slováci z Bavárky kladně hodnotí víc soukromí na menší Saloně. No a pak se popíjí, někdo více, někdo méně a někdo vůbec – to je můj případ, teplo a hodně piva přes den mě skolilo a po vyvázání jsem všechny zdvořile pozdravil – a šel chrápat. Že řvali jako tuři mě vůbec, ale vůbec ne(vz)rušilo.

11.den, pondělí 15.4.
Jak jsem šel brzo spát, tak jsem samosebou brzo vstal, došel asi 3 km do vsi nakoupit nějaké pečiva a tak. Vlezu na loď a přijíždí policie, že tady nesmíme kotvit a že musíme pryč, hned, jinak že nám napaří nějakou pokutu. Neriskujeme další spory a vyplouváme pryč. Jeden člen posádky je ovšem ve městě – co teď ? Nic naplat, odplouváme, doufáme, že nás uvidí (Petr má výjimečně ostrý zrak). Viděl. A došel asi 5 km podél pobřeží. My zakotvili pod městem Taormina, kde jsme se vydali gumákem na pobřeží a pak na výlet. Mě se zprvu nechtělo, ale stálo to za to, od 10 do 16 hodin jsme pochodovali. Nakonec jsme si střihli ještě i výlet na další kopec, do obce Castelmola. To bylo nádherné. A mají tam jednu skvělou rodinnou pizzérii. S výhledem na Etnu. S dobrým vínem a příjemným personálem. Co víc si přát ? No přece záchod. Ten tam byl taky  . Návrat na loď chaotický, Roberta už nečekala a vyplula na sever. Kdyby něco řekli, mohli jsme méně času strávit bloumáním městem. Chtěl jsem na loď doplavat, ale byl tam děsnej humus organického i anorganického původu. Kolem 16.30 tedy honem plujeme za Robertou a taky pokukujeme po očku po ukazateli palivoměru, nebezpečně klesá. Přes den Tomáš uvařil úplně vynikající dušené konzervy na mrkvi, kulinářský zážitek č. 1. Vplouváme do messinské úžiny, koukáme kde co pluje vyvazujeme se (už za tmy) v Reggio Calabria, tam je pumpa mimo provoz. Pak opatrně přeplouváme do města, které se jmenuje po tom slavném fotbalistovi – Messina, ale ani tady nenacházíme čerpací stanici. Plujeme opatrně, protože nám nesvítí červené světlo na levoboku, víte ? Před týdnem svítilo, pak blikalo, pak jen občas zavítilo a nakonec nám řeklo nazdar. Kašlem na tankování a vyplouváme dál messinskou úžinou na sever až do rybářského přístavu Scilla. Tady se bojíme na dno hodit kotvu a tak znásilňujeme jednu z rybářkých bójek a po půlnoci se vtěsnáváme mezi rybářské bárky. Ty nad ránem vyplouvají, ale nic neříkají. My ale ještě předtím doléváme 40 l z kanystrů, nafta je pochopitelně úplně všude. Humus.

12.den, úterý 16.4.
klidnou noc narušovali jen vyplouvající rybáři. Ráno jsme si udělali výlet na hrad nad přístavem, překvapilo mě, jak je ta messinská úžina u Messiny úzká. Možná proto se to místo tak jmenuje  V 11.00 už máme nakoupeno, sbaleno a vyrážíme na liparské ostrovy, o. Vulcano. Zdáli vidíme jak dýmí a smrdí sírou. Plujeme na motor, je nějaký vítr, ale fouká nám přímo do nosu. Dělám opět zapečené těstoviny. Plujeme JZ kolem o. Vulcano, troufáme si podle Roberty proplout mezi skálami na pobřeží a zajet k velké jeskyni ve skále. Odpoledne spouštíme kotvu v zátoce na o. Vulcano a jde se na průzkum. Většina jde na horu, já do vsi, obdivuju zevnitř místní kavárnu / cukrárnu / hospodu / pizzerii v jednom. A čtu si u piva. Když mám po několika hodinách nákup vyřízený, potkávám se s ostatními. Přeplouváme za tmy na gumáku zpátky, koupeme se v zátoce (smýváme prach) a pak se mastí karty a popíjí se. Okolo půlnoci ještě jedu vyzvednout slovenskou posádku, dáváme si jedno závěrečné pifko a jdeme na kutě. Noc na kotvě klidňoučká. Jen občas myslíme, na to, že bychom naléhavě potřebovali dotankovat.

13.den, středa 17.4.
Ráno si zaplaveme, na dně z černého písku nejsou vidět medůzy, tak to příliš nezkoumám. A pak tradá směr Lipari. Tady tankujeme strašně moc litrů nafty, asi za 290 Euro a pak na hodinu vyskakujeme v městečku na procházku. Opravdu je to hodina a hned pak vyrážíme na o. Stromboli, kde chceme (resp. posádka chce) stihnout průvodce, který je dovede až ke kráteru. Tam doplouváme mezi 15-16 hod a jde se na břeh. Průvodce už má vyknihováno, ale říká, že po červené stezce dojdeme na vyhlídku. Že na žlutou a zelenou stezku sami nesmíme. Jsme rádi, že nejdeme s organizovanou skupinou, tvoří jí i starší generace (starší než já) a jde jim to do kopce děsně pomalu. Cestou předjíždíme-předcházíme 3 skupinky po 10 lidech a po 1,5 hodinové tůře docházíme na vyhlídku. Sopka soptí, stěrače stírají. Žhavá láva vystřikuje a pak stéká po údolí až k moři, jednou asi za 20 minut to bouchne jinde než v tom „hlavním“ kráteru. Jednou jsem byl čůrat, tak jsem to neviděl. Jednou jsem si šel oblíct mikinu, tak jsem to neviděl. Pak jsem zase byl čůrat, tak jsem to zase neviděl. Po setmění ještě chvilku obdivujeme sopku, nejde se jednoduše odtrhnout a odejít. Ale pak přecijen odcházíme a jinou cestou, po „silnici“ jdeme ve tmě asi 1,5 hodiny na loď. Samozřejmě jsme se nenajedli a už cestou tam jsme mysleli na žrádlo. Jak čas ubíhal, dělali jsme si místečko ta nějakou dobrotu. Usnesli jsme se, že jako první uvaříme a zbaštíme hrachovou polévku a pak ty ryby, jestli je Petr udělal. Na lodi čekalo překvápko, Petr se zeptal: dáte si napřed hrachovku, nebo ryby ? Hrachovka dobrá, ale ryby – ty byly podle nějakého místního receptu a byly VYNIKAJÍCÍ !!! Dožvýkali jsme a přepluli s lodí kousek na Z, pod kráter a ještě asi hodinu jsme obdivovali aktivní sopku. Kolem půlnoci už vyplouváme na sever. Ještě dlouho se otáčíme, abychom za zádí viděli tu oranžovou řeku, čáru, čárku, tečku, než zmizela úplně.

14.den, čtvrtek 18.4.
pluje se celou noc, na motor, až ráno kolem 08.00 zastavujeme nachvilku v maríně Camarota, už na pevnině. Tam v malé rychlosti nasedáme na písečný nános, ale daří se nám svépomocí vyprostit. Tady chvíli lelkujeme, navštěvujeme (já podruhé) sprchu. Nešel jsem do městečka, využil jsem toho, že na lodi nikdo není a pobalil si ty vlhké věci do mokrých tašek. Ve 12 vyplouváme směr Amalfi, ono nám čtyřem totiž v pátek v 8.15 letí letadlo z Neapole. A je to ještě cca 50 NM. Cestou se dohadujeme s Robertou, jestli zastavit na Capri, či v Amalfi. Vznikla nedohoda (ale děkujeme za krevetky!!!), nás tlačil čas, tak jsme se rozdělili a vydali dále, k Neapoli. Bylo krásně, ale nefoukalo, takže zas na motor. Do Neapole, před marínu u starého hradu doplouváme kolem 02.15 a chlapci nás uvazují na bójce.

15.den, pátek 19.4.
Pokoušíme se usnout, na 04.00 je budíček, abychom se dostali na břeh a chytli nějaké taxi. Před pátou ráno skutečně nacházíme volné místečko v maríně, loučíme se za tmy s posádkou, přejeme si štastné cesty. Petr, Pavel a Lubo budou pokračovat dále v plavbě, až do soboty.
My se snažíme probudit nočního vrátného, marína je zamčená. Ten ale chrápe dále, takže přelézáme i s batožinou plůtek a vydáváme se k hlavní silnici hledat dopravu na letiště. Po 15 minutách u nóbl hotelu vidíme 2 taxíky. Jeden hezký velký, asi VW Sharan a jeden fiat Punto. Na řadě byl nejspíš borec s Puntem a že nás vezme na letiště. „Za kolik ?“ Nastupujte. „Za kolik ?“ No nastupte si… Po dohadování a usnesení se na 30 Eurech se opravdu nasoukáme do Punta. Řidič plus 4 dospělí plus 5 velkých tašek plus 4 příruční zavazadla. Nevěřil jsem tomu, ale fakt jsme se vešli! Pravda, Tomášovi vepředu vedle řidiče museli stáhnout okénko, aby mohl vystrčit tašku z okna, ale vešli. No a pak to bylo jak z nějaké počítačové hry. Kolem páté ráno je v Neapoli nulový provoz. Já seděl hned za řidičem, tak jsem viděl na tachometr. Tam kde byla třicítka, jsme si to mastili 80. Červená na semaforu je jen informační znamení, zákaz odbočení doleva znamená krouhnout to doleva o něco prudčeji a rychleji. Tramvajové koleje se přejíždějí zásadně nejvyšší možnou rychlostí, do zatáček dobržovat až když je to opravdu nevyhnutelné. Otlačil jsem si pravou nohu, jak jsem za něj brzdil...Po 20 minutách nás vykládal na letišti. Jak jsme byli předtím rozespalí, tak nás to během jízdy úplně vyléčilo a tep a tlak vyskočily hodně nahoru. Dlouho jsme se nudili na letišti, než to konečně odlétlo. Bylo to se zpožděním, letadlo bylo plné jihoitalů a ti jsou nedisciplinovaní a hluční, takoví polocikáni. Ale dolétli jsme ok, a po vyzvednutí zavazadel jsem se s Romanem, Tomášem a Rézou rozloučil. Upluto 902 mil, asi tak nějak.
26.04.2013, Jarda

Zpět na

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host