Myšák s Lakomcem přes Atlantik

[Lakomec]

Je to už pár let, nějak se nám do toho nechtělo. Nebudu psát, že jsme neměli čas, ale nějak se nám nepovedlo začít. Tak jsem se rozhodl, že tu reportáž konečně napíšeme, s odstupem času to možná bude i zajímavější. A navíc je to už taková nostalgie, Kirké v podobě, jakou jsme ji znali není, je to kabriolet, bez volantu. Takže tady je, reportáž z plavby s/y Kirké, Myšáka a Lakomce z Karibiku do Evropy – jaro 2009.
Ani nevím, jak to přesně začalo, po těch letech nejsou detaily asi nejdůležitější. Fakta jsou taková, že Myšák nestihl plavbu kapitánu v Řecku kvůli tomu, že poprvé plul s Kirké přes Atlantik do tepla. Já v té době plánoval plavbu v Karibiku. Nějakou shodou okolností se stalo, že jsem mohl odjet do Karibiku mnohem dřív, než moje celá posádka. Bylo to fajn, aspoň jsem se pak v Karibiku neztrácel a věděl jsem co a jak. Na setkání v Hodoníně mi dal myslím Maris, anebo Vilma kontakt na Myšáka, že mu mám napsat, že mě určitě nechá těch pár dní do začátku charteru spát na jeho lodi. Tak se stalo, napsal jsem mu, potkali jsme se v Mango Bay. V tu chvíli mě ještě ani na chvilku nenapadlo, že bych do Evropy neletěl letadlem, když jsem měl letenku koupenou. Nicméně jak šel čas, tak jsme se s Myšákem bavili o všem možném, a mezi jiným taky o tom, že potřebuje koncem března do Evropy, a že na inzeráty nikdo neodpověděl, takže je sám. Z Martiniku toho moc zařizovat nestihl, tak se stalo to, co se asi muselo stát. Jednoho dne jsem zavolal domů, že se asi s klukama 30. března nevrátím. Manželka se klidně zeptala, proč jako ne, a co se děje. Tak jsem ji klidně oznámil, že Myšák, mimochodem její spolužák z gymplu má malý problém, a že by nebylo fér ho v tom nechat samotného, že do Evropy dorazím o trošku později, páč Kirké moc rychlá loď není, takže nám to bude nějaký čas trvat, než ten severní Atlantik přeplujeme. Už ani nevím, co mi řekla, spojení nebylo moc dobré. Myšákovi jsem řekl, ať už nikoho nehledá, že jsme na to dva a že to bude v pohodě. Nevím, jestli se mu to zamlouvalo okamžitě, nebo až po nějaké době, s odstupem času a i po našem setkání před pár dny na Martiniku víme, že to bylo dobré rozhodnutí a že ani jeden z nás toho nikdy nelitoval. Krom toho, že se nám povedlo přeplout Atlantik ve dvou, jsme každý získali nového kamaráda.
Původně jsme chtěli vyplout koncem března, na St. Maarten a pak dál na sever, počkat na západní vítr a a stočit to na východ přímo na Azory. Samozřejmě že jsme to nestihli. Důvodů bylo více. Tím hlavním bylo malinkaté zpoždění dodavatele nových plachet pro Kirké, poslali nám je až z Hong Kongu. Dalšími důvody byly různé maličkosti a nedostatky na lodi, které jsme postupně odstraňovali. Tak jsme vypluli o něco později. Ve čtvrtek, 2.dubna jsme se rozloučili s kamarády a nynější manželkou Myšáka, ale zase jsme nestihli vyplout. Co bylo důvodem nevím, možná happy hour v Mangu, možná něco jiného, na tom už nezáleží. No a protože v pátek se nevyplouvá, tak jsme čekali až do soboty. Myšák naložil kousek za Le Marin Patrícii, to byla v té době zaměstnankyně Kiriacoulise, která dělala v kanceláři. Měla dvě malé děti a hodného manžela, ale jak to tak bývá, zamilovala se. Jenže Myšák její city neopětoval, tak měl mě, takového kazišuka. Kolikrát jsem ji chtěl dát přes držku, nebo aspoň tělo, takovým drsným hokejovým způsobem, ale nešlo to, z její strany to bylo takové hnusné vydírání. Myšák se potřeboval vrátit na zimu do Karibiku, chtěl mít práci u Kiriacoulise, tak si to nechtěl s ní moc rozházet. Takže ona, svině svinutá, namluvila Yannisovi, v té době šéfovi dnes již neexistující karibské divize Kiriacoulise, že popluje s Pavlem aspoň na St. Maarten, aby získala zkušenosti s plavbou, že pak bude moct lépe komunikovat s klienty a bude vědět, o čem ten jachting vlastně je. Takže to dostala skoro příkazem, Pavel taky a bylo. Jenže nepočítala s tím, že co Čech, to muzikant. Krásně jsme ji hráli na nervy a neměla to vůbec jednoduché. Takže z Martiniku přes Dominiku, Les Saintes na St. Marten. Patrície se kochala jachtingem, my se kochali dvojsmysly, které neměla šanci pochopit. Asi bych mohl zmínit, že Myšák trpí docela silným Alzheimrem, který mu tu a tam udělá ze života peklo, ale nic tak zásadního to zas není. Jen že jsme z Martiniku neměli dost plynu v bombách. Teď víme, že by ho bývalo tak akorát, ale to jsme na Martenu nevěděli. Loď jsme dovybavili EPIRB bóji, novým větrným generátorem, málem jsme udělali nový rozvod elektriky v lodi. Ale plyn nikde. Tak jsme čekali do Velikonoc, pak po Velikonocích, a když se jim nepovedlo naplnit naše bomby, tak jsme nakonec bez plynu vypluli na St. Barthelémy, tam jsme plyn koupili a mohli konečně vyplout.

Tohle jsem měl napsáno z loňského roku, zase se to nepovedlo dopsat, letošní Vánoce to jistí.

Z Martiniku jsme se přesunuli na Dominiku. Věděli jsme, že tam žije Hanka z Moravy, říká se jí Hanka Malenka. Žila s Cocem v krásném baráčku v lesích. Coco celkem zajímavý týpek, několik bratrů, jeden z nich doktor ve Švýcarsku, Koko pán místních lesů. Martin Štikar, který na Dominice žije, byl právě někde v trapu, tak nechal Hance auto, ve kterém jsme absolvovali výlet po ostrově. Přírodní rezervaci na Morne Diablotin, Indian River. Jako obvykle jsme toho hodně nestihli, ale i to co jsme za ten jeden den viděli, bylo perfektní. Na Dominice jsme nabrali zásoby ovoce na plavbu, celý večer až do rána jsme s Hankou prokecali v kokpitu Kirké a kolem třetí ráno vypluli. Tady jsme Patrícii poprvé vygumovali, chvíli s námi seděla, chtěla se bavit, na její otázku v angličtině jsme automaticky pokračovali v odpovědi po našemu. Asi po hodině ji to přestalo bavit a šla si lehnout.
Další zastávkou bylo malé souostroví Les Saintes jižně od Guadeloupe. Je zde pevnost Fort Napoleon, ve které je muzeum zdejších bitev z bojů o tyto karibské ostrovy, které na základě různých dohod a nedohod tehdejších mocností postupně měnily majitele.
Vybrali jsme si kotviště a už jen na hlavasku jsme se pomalinku a potichu blížili k místu, kde jsme chtěli hodit kotvu. Tak jsme kličkovali mezi loděmi, Myšák za kormidlem, já na kotvě, úplně potichu jsme si hráli na piráty. Na vedlejší lodi něco paní dělala v kokpitu, nás si samozřejmě vůbec nevšimla, protože nás neslyšela. Tak Myšák pokynul rukou, já uvolnil kotvu, on skasal plachtu, kotva rámus a paní málem přepadla z toho šoku přes zábradlí z lodě. Když to po pár vteřinách rozdýchala, Myšák s milým úsměvem D’Artagnana paní sdělil: We are the pirates!!! Chvilku z toho byla v šoku než ji došlo, že si děláme p.r.d.e.l. Navštívili jsme pevnost, zvedli kotvu a odpluli směr sever. Na Guadeloupe jsme se zastavili na západním pobřeží v malé zátoce, udělali jsme večeři, trošku očistili podponorovou část trupu kirké kartáčem a večer vypluli dál na Monserat. Ostrov nic moc, ale zastávka dobrá. Původně jsme chtěli i na Svatého Kryštofa a Nevis, ale měli jsme zpoždění, tak jsme nezastavili. Navíc byla už tma, tak jsme plachtili dál, cílem byl St. Maarten. Ráno jsme se vyvázali ve Philipsburgu, trošku pochodili po městě, připojili se na net, zjistili co a jak a přesunuli jsme se s lodí do Simpson Bay. Tady to začalo. Čtvrtek před Velikonocema. Shánění všeho druhu, dodělat a připravit loď a na všechno jen necelý den, protože holanďani i frantíci drželi Velký pátek a to znamená, zavřeno. Koupili jsme Epirb bóji, nový větrník, spoustu kabelů, nějakej šunt (šunt jako přístroj, né šunt jako šunt), který ukazoval stav baterie, dobíjení, spotřebu atd. Do toho sehnat držák na větrník, protože starý měl větší průměr a nový tam nedržel. Postupně se nám to všechno povedlo sehnat, s pomocí několika lidí jsem sehnal i duralovou tyč jako nástavec na větrník. Průměry tak nějak seděly, do nového nástavce jsme zasunuli větrník a nový nástavec vlepili do držáku starého. Dodnes drží. Myšák rozebral loď, pak jí zase složil, uklidili jsme bordel, vyčistili všechna zákoutí, dotankovali naftu, mezitím v laguně Simpson Bay několikrát štrejchli o dno, jednou zapadli a musel nás vyprostit motorák kamaráda Jana z Litvy. Dodnes to nechápu, že frantíci nejsou schopni dát pár bójí a vyznačit plavební dráhu. Nakonec se nám všechno povedlo, jen ten plyn jsme nesehnali. Hned v úterý po Velikonocích jsem šel do krámu odnést prázdnou bombu na naplnění, ve středu ale naplněná nebyla. I když nám jasně řekli že ji naplní, tak nenaplnili. Jen aby bylo jasno, na St. Maartenu - holandská i francouzská část jsme bombu nesehnali, nedala se koupit. Úplně by stačila malá camping gaz. Už jsme na nic nečekali a rozhodli se plout kousek zpět na St. Barthelémy, měli jsme info, že tam novou koupíme. Ve středu večer jsme se navečeřeli v místní hospodě, hodovali jsme na žebrech, stihli jsme akci Eat all you can. Krásná tečka na závěr. Ve čtvrtek 16. dubna jsme konečně vypluli. V Port Gustavia na St. Barthelémy bombu za nekřesťansky mnoho EUR koupili. Už jsme byli trošku v časovém presu, tak jsme se rozhodli plout přímo na Azory. Tak jsme nějak fungovali, asi druhý den plavby jsme kousek od nás uviděli něco jako lednici, tak jsme se ze zvědavosti přiblížili. Vyplatilo se, vytáhli jsme dvě dorády. Upravili jsme služby. Ráno a na oběd jsme dali společnou hodinu, abychom se i viděli a mohli si promluvit. A taky se společně najíst.
Společná hodinka byla od 0600 do 0700 a od 1200 do 1300. Mezitím služby a spánek. Ranní služba od 0700 do 1200, pak oběd a odpolední služba od 1300 do 1800. Noční služby byly fajn, ale jen každý druhý den, když byl krátký. První služba 1800-2100, další pak 2100-2300, 2300-0100, 0100-0300 a poslední 0300-0600. Když někdo měl dopolední pětihodinovku, byl to dlouhý den, protože v noci sloužil 8 hodin, zatímco ten druhý jen 4 hodiny. Tak se střídaly krátké a dlouhé dny, rybolov, pečení chleba, snídaně a obědy, ubíhaly míle, nejfrekventovanější větou bylo: Lakomče vstávej!!! kterou měl naučenou Myšák a Myšáku vstávej!!!, kterou jsem používal já. Když jsem se pak vrátil domů, v práci jsem všem oznámil, že pokud bych si náhodou na chvilinku schrupnul a někdo mě vzbudil slovy Lakomče vstávej, budu vraždit.
Noční služby byly nejlepší. Hladina se vždy jakoby vyčistila, krásně to odsejpalo. Ale nemělo to trvat věčně. Taky netrvalo. 30. dubna, na čarodějnice, zrovna jsem měl odpolední službu, se začalo zatahovat. Zatáhlo se celkem dost, začalo to foukat trošku víc, oceán se rozbouřil, ale hlavně jsme museli změnit kurz. Místo na Azory jsme najednou pluli do Afriky. 35-tou rovnoběžku jsme překonávali třikrát. Pamatuji si, že jsem Myšákovi nařídil, aby si vzal kšíry. Tak to udělal, já pak na další službě taky. Pak jsme je měli v kokpitu a ráno jsme je uklidili do lodě, aby nahoře nepřekážely. Asi bychom v odborné diskuzi jachtařů neobstáli, ale pluli jsme bez nich. Naučíte se na lodi chodit, refovat, obsluhovat bezan i hlavasku, dvě přední plachty, kormidlo. bez harnesů to bylo lepší. A na takové myšlenky, co by se asi stalo, kdyby jeden vypadl z lodě třeba v 0800 ráno a ten druhý se vzbudil až na oběd, jednoduše nebyl čas. Teď bych to řešil osobní elektronikou, povinně. Takže na Čarodejnice se čerti ženili a Svátek práce jsme oslavili prací, nekolikadenní. V tom vichru nevydržely plachty, tak jsme nasadili záložní menší a po nocích šili plachty. Zase nasadili původní a pomalinku měnili kurz na původní, pořád jsme chtěli na Azory. Každá bouře jednou přejde, po této přišlo bezvětří, nastartovali jsme motor, zapnuli autopilota a zalezli do kajut. Jednou denně jsme vylezli, zkontrolovat okolí a vymočit. Na NTB jsme sjížděli Chalupáře. Výborné dva dny, dobili jsme baterky naše i ty lodní a zase začali žít.
Plavba na Azory by se dala rozdělit na dvě etapy. První do oné bouřky a pak druhá, po ní. První byla skvělá, v nižších šířkách víc teplo, pokojné noci, lepší voda. Pořád pod plachtami. Autopilota jsme vůbec nepoužívali, bral by mnoho energie. Jenže ketch je úžasný v tom, že nastavením hlavní plachty a bezanu docílíte prakticky samoříditelnost lodě. Tak jsme se naučili druhou větu jako odpověď na otázku, co je nového a co je potřeba s lodí udělat, když jeden vylezl z pelechu do služby a ten co sloužil, skákal šipku do postele. Dej praseti nažrat!, byla odpověď.
Po bouřce to už bylo jiné. Víc na severu, víc rozbouřený Severní Atlantik, silnější vítr, ale o to hezčí plavba. Jak jsme se blížili k Azorům, nebylo nic hezčího. Všechno větší: vítr, vlny, radost. K Azorům jsme doplouvali na zaďák ze západu, na motýla, surfování po vlnách, paráda. Poslední den vítr dost povolil, takže odpočinek. Nevím čím to bylo, ale všechno důležité se stalo na mé službě. A tak i Azory jsme uviděl když Myšák spal. Bylo to dopoledne, v noci jsme se vyvázali na ostrově Faial ve městě Horta. Na mole nás čekal Pepíno, který byl se svou lodí rychlejší a čekal nás asi tři dny. To bylo 12.května 2009. Až tady bylo jasné, že jsme na plyn čekat nemuseli, původní lahev nám stačila.

No a co byste řekli, kdo tam byl ještě? Svině svinutá Patrície. Zblbla Yannise, sebe a vydala se za dobrodružstvím. Neměla to dělat, ale udělala. Ale o tom později. Na Hortě jsme stihli večerní Peter Cafe Sport, steaky, Myšák pivo a já Colu. Horta je krásná. Celé Azory jsou krásné.
Původně jsme chtěli hned odplout, ale zase to nějak nevyšlo. Myšák byl domluven s jedním z jeho žáků, že popluje z Azor s ním. My jsme měli zpoždění už při vyplutí, pak ta bouře a tak se stalo, že Lukáš, když se Myšák 10.května neohlásil, zrušil letenku a další si koupil až za týden. Aspoň jsme v Hortě stihli spoustu věcí - nainstalovali jsme hloubkoměr, namalovali obrázek, pohádali jsme se s Patrícií, vyprali jsme všechny věci. Na setkání ČANY měl přednášku o Azorech MartinB. Byla perfektní, konečně jsem se dozvěděl, kde jsem vlastně byl. Jen malé upřesnění, barvy a štětce na obrázek jsem koupil kousek pod Petr café Sport, je tam velká prodejna s průmyslovým zbožím, takový malý BAUHAUS. Takže barvy nemusíte kupovat předem. Náš obrázek je i po 5-letech ještě v celkem dobrém stavu, ale časem to bude chtít naplánovat plavbu kolem a trošku ho zrestaurovat. V Peter café Sport jsme vyvěsili vlajku Jachting.info, najedli a rozloučili se.
Z Faialu jsme vypluli na Terceiru, kam měl Lukáš přiletět. V přístavu Angra de Heroisimo jsme pak strávili asi dva dny, vyčistili loď, odsolili nádobí a vypluli na největší ostrov Azor - Sao Miguel. Loď jsme vyvázali na benzínce v Ponta Delgada. Chtěli jsme zaplatit za stání Patrícií, ale nechtěli jí, tak jsme jim dali zbytky karibské trávy a bylo to. Večer jsme vyšli do hospůdky, poinformovali se u místních co je dobré na ostrově vidět. Druhý den jsme si půjčili auto, cílem bylo městečko Farnes v kopcích, lázně se smradlavou, ale teplou vodou. Zase perfektní den zakončený perfektní večeří. Celkem jsme na Azorech strávili 8 dní.
20. května ráno jsme vypluli směr Gibraltar. Rozpis služeb byl původně na 4 lidi, po pár službách se ukázalo, že Patrície naprosto nezvládá a tak jsem Myšákovi navrhl, aby jsme ji vynechali. Myšák nechtěl, trval na tom, že když je tak hloupá a nanominuje se na loď, ať si to zkusí a užije se vším všudy, ale nakonec uznal, že to bude pro všechny lepší, když ji vynecháme. Hlavně pro loď a plachty. Tak zalezla do kajuty, dva dny jsme o ní nevěděli, pak se přestěhovala do salónu, aby ji nebylo smutno. Tak zabírala místo tam, no neuvěřitelná p.í.č.a. Omlouvám se za vulgarizmus, ale není jiné slovo, které by to vystihlo líp. Lukáš si užíval jachting, byl celý nadržený, nám se už nechtělo, tak to dopadalo často tak, že sloužil i místo nás, do toho si povídal s Patrícií, která v něm našla jediného spojence na lodi. Takhle nějak uběhl týden plavby, většinou funělo přímo proti, před Gibem už hučelo 40 uzlů. Jeden den jsme bojovali, pak jsme to vzdali a dopluli do Portugalska - marína Vilamoura. Strávili jsme tady dva dny, nechali u místního sailmakera opravit plachty a v bezvětří vyrazili směr Gib. Patrícii jsme nechali tam, našla si nějakou letenku do Lisabonu a pak někam dál. Ještě rok pak byla na Martiniku, teď je někde ve Francii. Jachtat už nechce, marinizace se nepovedla, nebo spíš by bylo lepší napsat, že se povedlo to že se nepovedlo. Na Gibu jsme zůstali asi dva dny, pak zase neuvěřitelná plavba na Mallorcu. Lukáš vystoupil v Benalmádeně, to je kousek pod Malagou. Vítr v zádech, bez bezanu jen s hlavaskou a genou na motýla jsme trhali rychlostní rekordy Kirké, no jeden velký mazec. Zastavili jsme se až na Formenteře jižně od Ibizy, pak kousek na Mallorcu. Zde jsme se těsně minuli s Pepínem. Na Mallorce jsme zůstali jeden den v zátoce u města Portopetro na jižní straně ostrova. Cílem byla Sardínie. Před Sardínií lehl vítr, na Kirké stávkoval motor, jedno z těsnění nevydrželo. Myslím že pod naftovým čerpadlem. Tak jsme nechali loď lodí a vyspali se. Ráno Myšák vyřízl z krabice od mléka těsnění nové a pluli jsme dál. Teď si vybavuji, že to těsnění jsme měnili již několikrát, krabice od mléka držela cca 200-300NM. Už na Gib jsme doplouvali s těsněním od mléka. Pluli jsme do Stintina, na severozápadním cípu Sardínie. Tady naše společná plavba skončila. Já se přesunul autobusem na jih do Cagliari, kde mě čekal Pepíno a pluli jsme pak do Řecka, Myšák pospíchal na Elbu, kde měl mít nějaké turisty.
Opravy na Kirké, to bylo něco. Už jsem psal, že Myšák dost zapomíná, takže při opravě to vypadalo tak, že Myšák opravoval a já dával pozor na Myšáka, co kam odloží. Celkem jsme se secvičili, jen jeden šroubek od větrníku nám dal zabrat, hledali jsme ho asi 2 dny. Vyčítal jsem si, že jsem to neuhlídal, prošli jsme vše, vyndali věci z lednice, celý salón vzhůru nohama, pak zase všechno přebrat a uklidit. Nakonec se našel už ani nevím kde, ale tam jsme ho nehledali, protože to bylo dost daleko od místa rozborky. I takové věci se dějí.
První přeplavba Atlantiku, hned ve dvou, nevím, co je víc a čím se to dá přebít. Uvidíme, co přinese čas. Je však pár věcí, které mi navždy zůstaly v paměti. Někde uprostřed Atlantiku, měl jsem opět poslední noční službu. Na východě začalo svítat, ohromná zeď oblačnosti. Myslel jsem že další bouře, začal jsem dělat opatření, blbnout s plachtami a tak. Rámus vzbudil Myšáka, zeptal se co se děje. Tak jsem mu řekl, že mám pocit že se řítíme do dalších s.r.a.č.e.k. a že se připravuji. Ledabylým pohledem zkontroloval situaci na východě a šel si opět lehnout. Stihl mi říct ať neblbnu, že po ránu vypadá vše dramaticky. Tak jsme za chvíli posnídali a pokračovali dál s plnými plachtami.
Další situace před Gibem. Den jsme bojovali, chtěli jsem moc aspoň do Cádizu, tam byl Pepíno. Tak jsme tam tak blbli, kolem samé kontejnerové příšery plující z Gibu a na Gib, už byla noc, pořád jsme křižovali tam a zpět, dopředu však skoro nic. Když jsem si odsloužil své, nastoupil Myšák a když viděl tu divočinu, otočili jsme na sever do Portugalska. Doplnil to slovy: mažeme pryč, protože až se ty lodě budou za týden vracet zpět a my tu budeme pořád blbnout, tak si pomyslí, že jsme se zbláznili.
O předním vantu Kirké se zde na fóru už psalo, jak se mu urval, když pluli směr Karibik. V Kribiku jsme ho opravili, ale nevěděl jsem přesně jak. Podrobnosti mě nezajímaly. Vypadal OK. Přední vant nám celou plavbu držel jen na jednom závitu v napínáku. Ještě že jsem to nevěděl. Marně se mi Myšák pak snažil vysvětlit, že jeden závit nebo tři je pro pevnost úplně jedno. To mi nevysvětlí a pokud by tam nebylo závitů aspoň deset, nevím, jak bych se s tím za plavby srovnával.
Další věcí bylo močení na Kirké. Boční vanty na závětrné straně, dobře se do nich dalo pověsit a udělat potřebu. Před Gibem jsem na to neměl morál se tam pověsit, náklony byly neskutečné. Tak jsem si sedl na návětrnou stranu, nohama se opřel o stěžeň bezanu a potřebu vykonal. Měl jsem pocit, že stojím.
Celkem jsme napluli na Kirké 4829 NM, do Atén pak dalších 751 NM.
Zbytek plavby na s/y KATE s Pepínem přes Stromboli, Sicílii, Korintský kanál až do Atén popíšu snad někdy jindy.

Všechny fotky z plavby jsou tady:

Leeward Islands 2009
https://plus.google.com/photos/10457222 ... 8dKTpqfPXA

Atlantic ocean 2009:
https://plus.google.com/photos/10457222 ... 7Ob80rHlXA
Horta-Peter Cafe Sport:
https://plus.google.com/photos/10457222 ... PGs-YHXywE
Horta-Picture:
https://plus.google.com/photos/10457222 ... usuJqcTvSA
Azory-Faial-Horta:
https://plus.google.com/photos/10457222 ... bGow_Hz1QE
Azory-Sao Jorge:
https://plus.google.com/photos/10457222 ... 8aH_1vLYXA
Azory-Terceira:
https://plus.google.com/photos/10457222 ... 3POyxZz5TQ
Azory-Sao Miguel:
https://plus.google.com/photos/10457222 ... 0NyFgZGoKA
Portugalso – Algarve/Vilamoura:
https://plus.google.com/photos/10457222 ... m8uHtqHXVA
Gibraltar 2009:
https://plus.google.com/photos/10457222 ... Mu9h8WWlQE
Sailing routes:
https://plus.google.com/photos/10457222 ... 4Ol8cmt4QE

Stromboli 2009:
https://plus.google.com/photos/10457222 ... LOZ4paArAE
Sicílie-Taormina:
https://plus.google.com/photos/10457222 ... 7uLC6afdOQ
Corinth canal:
https://plus.google.com/photos/10457222 ... 08ustfrlcQ
Cumulonimbus:
https://plus.google.com/photos/10457222 ... xpmj1562Zg

[ficcus]

Pěkný A je fakt, že na některé zážitky (spojené s alespoň mírným vyčerpáním a přírodou) jsou dva lidi tak akorát ...
40 BFT před Gibem muselo být maso

[Lakomec]

to ficcus: jasně že 40 uzlů. Jsem se do toho nějak moc ponořil a napsal blbost.

[Libor]

Moc pekne , moc pekne.
Ale co me dostalo: fotka z Gibu "dve opice".
Nic lepsiho jsem letos nevidel.
Az to nekam posles...dostanes cenu...vyhrajes

[vilma]

jestli vím, která to je, tak to bude cena v kategorii Nejlepší vestibulár, co

[Lakomec]

Libore, ty fotky nejsou nové, pouštěli jsme je do oběhu skoro v reálném čase při plavbě. Před rokem jsem dělal ve všem pořádek a doplnil do putování Kirké a Myšáka, letos jsem o tom už konečně něco napsal a dal to na jedno místo. Až bude foto soutěž, můžeš ji tam dát. Zvířata na lodi?

[Libor]

Já vím..já vím. Není na škodu, spíše naopak, se k některým věcem vracet stále...
Stejně jako tenkrát mě dnes zaujala znovu. Jen jsem to tehdy výslovně neocenil.
Být na té fotce někdo jiný, nebylo by to tak dokonalé....
Zvířata ano...na lodi sic nejsou...
Do soutěže musíš nést svou kůži sám

Nemůžu si pomoc...je to Vilmo tato

[vilma]

ano je to ona
už před lety jsem myšákovi pochválila vestibulár

[MartinB]

Moc pěkný, hezké čtení na Vánoce. Příjemně mě to vytrhlo od salátů, kaprů, .....
A poslední foto které dal Libor, to by se mohlo jmenovat "Jak se z Myšáka stal Opičák", je to úžasná fotka

[Lakomec]

Martine, za reportáž vděčíme taky tobě a tvé přednášce o Azorech. Ta mě dost nakopla a vzpomněl jsem si na úžasnou plavbu. Všechno se to najednou vrátilo. Ale hlavně to už chtělo napsat.

[MartinB]

Takže se mohu považovat za (mikro)spoluautora, jo
No u těch fotek z Azor jsem se dost zasnil, krásně, Azory asi škytaly.
Taktéž jsem obdivoval jak profesionálně jsi dal (dle fotek Myšák je bílil na začátku) malůvku Šťastná země, to jsi měl šablonu a nebo jsi to dal jen "z ruky" ?

[Lakomec]

Dal jsem to celé sám, Myšák jen koukal a pózoval. Byli jsme tak domluveni, už při vyplutí jsme věděli, co namalujeme pokud doplujeme. Bez šablony, ale měl jsem předlohu. Dlouhá story.

[MartinB]

Tak to jsi opravdu šikovnej.

[mysacek]

Jdu si to hned přečíst, abych si to také připomenul.
Ta fotka je dobrá, páč na otázku "kdo je Myšák" může každý směle odpovědět"... ale, něco mezi opicí a ptákem )
...jdu číst
Myšák

[Jarda885]

Skvělá reportáž.

Tady jsem si konečně upřesnil s kým to Lukáš plul z Azor. O té plavbě jsem od něj viděl prezentaci (dávno tomu již). Tenkrát mi ty obličeje nic neříkaly.

[mysacek]

No jo, trošku jsem si to připoměl.
Kirke se na stoupačku opravdu kormidlovala sama, rekord byl snad dva dny bez toho, abychom se dotkli kormidla, jinak pul den bez korekce bylo naprosté minimum, takže pohoda. Potam ve westerlies už to bylo hgorší, bezan musel rychle dolů, protože se Kirke strašně přetáčela. K té památné větě "Dej prasatům" při předávání služby, se váže ftip...
Vyšlou prase a policajta do kosmu, oba dostanou zapečetěnou obálku s úkolama. Vzlétnou, prase otevře obálku a tam hustě popsaný čtyři stránky. Otevře obálku policajt a vypadne papírek a na něm napsáno"
"-Na nic nešahej
-Dej nažrat praseti."
Tak to jen na vysvětlenou.
S těma službama to bylo tuším jinak, ráno a večer půlhodina společná, v poledne hodina. Dopolední směna mezi snídaní a obědem pět hodin, odpolední směna od oběda do večeře také pět hodin. V noci po třech hodinách. Nikdy jsem to takhle nedělal, Lakomcovi se do toho nechtělo, ale nakonec jsme si to nemohli vynachválit, protože pět hodin přes den se dá vydržet za kormidlem a pět hodin spánku v kuse je po čertech hezký odpočinek.
Nesouhlasím, že vše podstatné se událo za Lakomcových vachet. Třeba za mé vachty mi z kapsy vypadla ruční GPS, takže od té doby jsme neměli tracking. Taky jsem chytil tunáka. Určitě se událo ještě kupa jiných zajímaqvých věcí, ale buď jsme z toho neměli užitek, nebo žádné ztráty, tak se mi to už vykouřilo.
Lukáš nebyl můj žák, papíry dělal u Aleše Morávka, já ho jenom zkoušel tuším z Navigace a Plavební nauky. Dělal B-ečko a uměl to tak dokonale, že jsem se s tím ještě nesetkal. Takže jsem na závěr zkoušek udělal to, co jsem neudělal nikdy před tím ani potom - pochválil jsem ho při závěrečném shrnutí zkoušek předevšemi.
Před portugalskem jsme potkali dvě kosatky tedy jako vodní savce.
Do Horty jsme dopluli ráno a v Peter Sport Cafe jsme k snídani objednali z meníčka "od shora dolů". Z výrazu obsluhy to zřejmě není běžné, nám to přišlo jako jediná správná volba.
To křižování v protivětru před pásmem tišin bylo hrozný, protože jak Kirké nestoupá, jeli jsme buď na jižní Afriku, nebo do Kanady, což jsou oba směry naprd. Navíc jsem měl pořád pocit, že se to ztáčí, tak jsem pořád přehazoval plachty, až to Lakomec nevydržel a dal mi radu. "Myšáku, až se na to vy*er, jer to stejně k ničemu"
Tak jsem ho poslech, jeli jsme do kanady, až jsme narazili na sargas, vítr zmírnil, až se vytratil zcela a my nahodili motor a ty tišiny přebublali na můj v té době již rok přizadřený motor Zetor a dostali jsme se do Westerlies, kde je teprve ten pořádnej jachtec. Oba jsme byli rádi, že jsme zvolili trasu co nejvíc stoupat na Azory, protože v tomhle jet dva či tři týdny.... No nazdar kedlubny...
Bylo to krásný.
Myšák

[lynx]

Móóóc hezký! Už vás na lodi byl skoro správnej počet.
K tý fotce – oba jsem vás poznal, ale kdo vás fotil?

[Lakomec]

Móóóc hezký! Už vás na lodi byl skoro správnej počet.
K tý fotce – oba jsem vás poznal, ale kdo vás fotil?

Nahoře bylo hodně lidi, ale jen jeden v takovém divném zlatém hávu. No a jeho dcera to zmáčkla. Moc šikovná holka, úplná kouzelnice
K těm službám. Možná Jo, asi byla společná půlhodinku i večer, ale právě po dvou dnech jsme to měnili na lichý počet v noci, abychom se točili a jeden neměl jenom ranní, popř. jenom odpolední celou plavbu. V noci to bylo 3-2-2-2-3, přes den dvě pětky.
Kosatky jsou i na fotkách, pluli jsme z Portugalska na Gibraltar, na motor, protože už nefoukalo. Byly krásné. To bylo poprvé a naposled co jsem je viděl naživo, navíc jen z pár metrů.