jachting.info
Největší ČESKOSLOVENSKÉ FÓRUM,
státy se rozdělují, jachtaři se spojují.
Moderátoři: MARIS, vilma, Pepa
Rozhodně neumím všechno, moře je celoživotní škola. Ale snažila jsem se poctivě připravit, takže pokud nás zaskočí něco nečekaného, určitě sem napíšu, aby se mohli poučit i další začínající námořníci. Ani nečekám, že půjde všechno hladce.
Ano... fendr letí přes palubu... "MOB". Sedím a sleduju co kdo dělá. Práce za kormidlem u nováčků ještě nemá potřebnou praxi, takže vylovení trvá okolo čtvrt hodiny. Nechávám to ale na nich a jen upozorním, aby řadící páka nedostala moc zabrat. Nechtělo by se mi přistávat na plachtách. A fendr nechce a nechce, a šup, za fendrem letí háček. V hlavě mi proletí co a jak se na lodi děje, kdo by byl schopný ji bezpěčně ovládat, jak fofrem vydat jasné pokyny a jsem připravená pro něj skočit, kdyby se jen o kousíček potopil. Naštěstí ale tenhle háček plave!!! Ufff. Tomáš se tedy nabídne, že pro něj skočí sám. Má ale čas převléknout se. A všechno proběhne naprosto v pohodě. Vylovíme háček i fendr a dáme koupačku. Zatímco vždycky někdo zůstává na palubě. Nejčastěji jsem to já.
No, aspoň mi to pomůžou nahodit. Protáhnu okem řetězu lano a nadzvedávám, aby Jakub nepřišel o prsty zatímco nahazuje řetěz zpátky. Pak si o zátoku na východ všimnu oné jediné kotevní bójky. Pomalu tedy zase řetěz navinu, zatímco Jakuba pošlu za kormidlo. Už ví co má s lodí dělat. Dojedu k bójce, zatímco stále kontroluju hloubku. Vysvětlím manévr a bójku na první pokus navážeme. Hloubka je v místě bójky na 10-13 metrech. Vedle nás jsou další tři, jen si nejsem jistá jestli to jsou bóje pro rybářské čluny nebo bóje s rybářskýma sítěma. Jsou to malé bílé balonky v síťkách. Nalevo od lodě ale plavou kanystry, u těch není pochyb, že ke kotvení neslouží.
Tedy já limčou, ale co... Dáme palačinky. V noci si jdem zablbout do přilehlé přírody, proběhnout po kopcích, přebytek energie po příjemně stráveném dni a půl. Chvíli ze srandy válčíme, pak se všichni naházíme do vody, a blbnem a blbnem, na loď pak mokří "zkratkou" do krpálu krz hromadu kamení, trní a klád. Hledáme Jakubovu botu a pomáháme mu na přiulomenou nohu. Hrajem pantomimu a zatímco Kubík předvádí zapíchnutí svého spolunocležníka vyprovokuje nás to k další sranda bitce. Lehnout si jdem totálně mrtví.
Pomalu začínám psát seznam co budu pánovi v charterovce diktovat. Letíme do Splitu. S námi tam míří Jadrolinka a zřejmě plachetky z nějaké regaty. Tahají je motoráčky. Všechny loďky stejné, je jich snad 50. Pustím Jadrolinku. Je třičtvrtě na devět, tma, vidím fialově svítící benzinku. Před náma tankují dva parníčky a jedna jachta. Kroužíme pomalu kolem. Naštestí nás vezmou ještě něco po deváté. Měli by už zavírat. Molo je u břehu, nejde tam dokroužit, zacouvám tam. Perfektní spolupráce námořníků, vyvázáno, dotankováno, zaplaceno. Pak proběhne malé nedorozumění a špička je odvázána, docela fouká, odlamuju příď a rychle odvazujeme záď. Split je bludiště, přistání nebylo jednoduché, ale ničeho jsme se nedotkli, námořníci přesně plnili pokyny. Je pozdě, na mole už nás nikdo nečeká. Tomáš vyskočí a naváže nás. Teprve pak nás zaregistrovali. Odškrtli si "Mala tonka je tu". Přes noc balím, mám toho nejvíc, zatímco ostatní se jdou ještě projít do města. Šroubuju zpátky desku stolu, poklízím lana a dávám loď do původního stavu. Ještě naposled se zasním nad mapama. Kluci se jdou kouknout za mnou a nechají si vysvětlit značky na mapě. Možná přibude nějaký časem ten nový kapitán.
. Se siLenkou bych jel treba na konec sveta (jen nevim jestli by me nestrcila pres okraj .
Místo je akorát těsně u parníčku, no co, maximálně nás vyhoděj. Snad tam je ještě pro nás mooring. Jdu na přistání. Zacouvám, vyvážem, vše ok. Máme za sebou prvních 50 nm.
". Za letu na sebe hodím harnes a vestu a čapnu harnesy i pro ostatní. Nastartuju pohotovostně motor. Honza vezme baterku a jde mi ochotně svítit zatímco se plazím na příď skouknout co na to bójka. Lana jsou efektně zauzlovaná kolem ní a vzájemně do sebe propletená. V hlavě mi šrotuje - pokusit se je vytáhnout, odvázat nahoře, nebo odříznout...? Nenamotáme lana? Budeme je ještě akutně potřebovat? Kolik toho kotevní bóje může vydržet? Pokud odvážeme už nebudeme moci zpět a znamená to do rána plout. Máme hloubku 9 metrů, viditelnost nula, žádný signál, ani na vysílačce. I když je situace hektická rozlívá se ve mě zvlášní klid a jistota v tom co děláme. Možná je to ale jen únavou. Jen se snažím vzpomenout si na všechny rady a poučky co jsem kdy kde zachytila. Pokud vítr zesílí bójku opustíme. V mžiku leze na 30, v poryvech nad 35 uzlů. Tak, jdeme na to. Při prvním laně s mírným neklidem zjišťuji, že lano jde silou stáhnout do lodi pouze když míříme zádí na výčnělek z moře. Jinak se drží zuby nehty. U druhého lana to bude stejné. To není dobré, ale pořád je to to nejlepší co můžeme udělat. Na Jakuba u kormidla skrz vichr řvu co chci udělat. V případě padnutí lana do vody budeme muset splout a hodit myšku mezi bóje a lana. Vítr se stáčí snad co 10 vteřin chvíli ke skalám a hned zas k výčnělku co máme kousíček za lodí. Je půl třetí ráno, když klečím u lana a zatímco loď tančí zádí na blízkou skálu definitivně vytahuji druhé zkroucené lano, i přes jeho odpor stahuji co to jde a řvu na Jakuba "ještě vydrrrž, ještě vydrrrrž" zatímco jemu se asi 5 metrů za zády blíží onen útes. Lano je definitivně v lodi: "A teeď plneeej koteeel !!!". Nevím kolik tam nakulí otáček, ale pomalu se drápeme proti zvedajícímu se vichru. Nastavíme 2000 otáček. Loď se zařezává do vln. Fouká 40 v poryvech víc a vítr sílí. Začíná slejvák. Loď co nás před dvěma hodinami překvapila u bójky tady ještě krouží a okamžitě se vydává na naše místo. Pomáhej jim Bůh.
Tomáš nám ještě i přes tu čínu ochotně uvařil čaj a odpadnul také zalehnout. Tome dodatečně děkuju. Na palubě zůstávám já s kapitánem. Začíná nás štípat do očí krupobití, svištící proti nám. Loď se propadá do tmavých hlubin. Poziční světla svítící pod hladinu do nitra černého moře vypadají strašidelně. Hned nato se loď drápe po vlně, aby s prásknutím dopadla zpět na vodu. Přemýšlím o klouzání z vln dolů "naštorc", ale z útrob lodě by se stala míchačka. Vlny na to nejsou dost dlouhé. Přemýšlím jak můžou být vysoké. Dva chlapi na sobě by se v nich ztratili jako nic. Odhaduju je na 5ti metrové. Hned za ostrovem se vítr stáčí přes západ od severu. Takže tady máme neveru.... Usrkávám čaj a přijde mi nějaký divný. Kuba na mě hodí pohled jako, že si myslí to samý. Slaný. Že by mi tam tak našplíchaly vlny? Neřeším to... I minerály se hodí. Teprve mnohem později zjišťuji, že nám natekla mořská voda do nádrže. Teplý iontový nápoj do sebe kopnu. Noc bude velmi dlouhá. Nabíráme směr Lastovo a já se modlím ať to do té doby aspoň trošku opadne vítr a já budu moct přistát a ne plout až někam na Zadar. Jsem promočená skrz, je zima, vítr se zvedl na 45 v nárazech 50 kn. Loď lítá nahoru a dolů, člun na palubě mizí pod vodou a loď se po stěžeň zařezává do vln. Honzík má z příďové kajuty ponorku. Vylezl jen aby nám oznámil, že si stav beztíže užívá. 
Je to strašidelně krásný pohled do černých ozářených vln. Nebýt neskutečné únavy a co pět vteřin pískajícího alarmu, byla by to báječná čarokrásná noc. Jen se modlíme ať vydrží nafta a já čekám, jaká první komplikace se přižene... Zatím všechno až neskutečně hladce vychází. Balím se do deky. Trochu chrání před větrem a slejvákem. Jsme s Jakubem na harnesech na lavicích. A jen mžouráme do deště a krupek do tmy a vln. Kontroluju tu a tam v lodi GPS, ale žádné útesy ani jiná záludnost se zde nenachází. Noc je dlooouhá... Monotóní..... 3,4,5,6 ..hodina. A já mám před očima slogan kohosi z fóra "Vítr, vlny, to jsi chtěl, ne?" A říkám si jo, ale ne tak dlouho, už stačilo. 
Pomalinku očekávám svítání, ale do sedmi do rána je to ještě dloouhá doba. Ve vodě se tu a tam objevuje kmen a my musíme přenastavovat pilota. Dostavuje se již velké vyčerpání a já již jen tuším, že začíná svítat... U kormidla stojí pes a ptá se mě jak se vážou uzly, že to zapoměl. Najednou do mě někdo dlouhá jesli ještě žiju... Kuba je celý promočený, ošlehaný větrem ve zlatém sluníčku. Začíná mírně zařezávat nechávám ho chvilku odpočinout, po palubě leze brouček podobný svince zalívaný vlnami a já přemýšlím jestli mu mám pomoci na sucho nebo do vody. Sotva vzbudím Kubíka je najednou hladina plná černých ošklivých brouků. ...A znovu do mě někdo dloube a já mu říkám, že si ten los chci koupit. Do podvědomí mi pípá poplach hloubkoměru a já si říkám príma, signál z maríny, už budeme přistávat..... Realita mi splývá s halucinacemi a mikrospánkem při otupělých smyslech s těžko rozlišitelnou hranicí... otřepu se a mžourám do čerstvě vycházejícího sluníčka a zlátnoucího moře, duhu za hlavou, beru foťák a snažím se tu nádheru zachytit. Deka promočená, ale pořád lepší než nic, trochu izoluje. Kubík zase trochu pochrupkává. Z podpalubí tu a tam vykoukne hlava nás zkontrolovat jestli ještě žijeme. Klády ve vodě houstnou, jedeme trochu slalom. Vítr se klidní na 35-40. Drápeme se rychlostí 1 kn proti vlnám. Znovu dostáváme spršku krup, ve vyfoukaných očích větrem, deštěm a solí pálí ještě víc, než v noci. Klády už nedokážu sledovat. Lastovo na obzoru na dohled. Palagruža ale stále blízko. Krz podmračenou oblohu se snaží prosvítat sluníčko. Loď se jen pomalu dere vpřed, byli bychom na Lastovu až za 30 hodin. Přidávám proto otáčky na 2.500 a modlíme se, aby ta nafta nedošla v nejblbějším okamžiku. Mapuju si jak a kam pojedeme pokud budeme muset pokračovat na plachtách. Loď výrazně zrychlí a před třetí odpoledne jsme konečně na Lastovu ve Skrivene Luce, nebo-li "Krytém přístavu". Pomalu se probírá posádka, budeme přistávat. Trochu fičí i tam, chtěla bych přistát bokem, ale už nás tam čeká pán, tak holt zádí. Jen ať ta nafta nedojde teď. Budík ukazuje stále plnou. Naštěstí i tohle vyšlo v pohodě. Přivážeme příď na dva mooringy. Máme za sebou 40 nm. Sloupávám ze sebe mokré svršky a teprve teď cítím jak mě všechno bolí. Pro oči už nevidím a okamžitě v kajutě usínám. Ještě registruju, že mě posádka zavalila svými suchými dekami a odcházejí vstříc hospůdce. V duchu jim děkuju, na víc nemám sílu. Probouzím se uprostřed tmy, přemýšlím co budu do rána dělat. Chci se projít, potichu vylezu, ale zjišťuju že na lodi ještě nikdo není a je teprve sedm hodin večer. Jdu se za klukama podívat do hospody. Jsme tam sami a jen hostinský s přáteli mažou u vedlejšího stolku karty. Kluci už mají upito a jsou v dobré náladě, jdou se na noc projít po ostrově. Proplachujeme slanou nádrž. V noci se trochu budím zimou.
Ráhno nalevo, kůli přednosti. Řízení je srandovní. Obeplujeme kousek ostrova, načež zjištuju, že moje pověšené jachtařské montérky zmizely. Pročesáváme hladinu, ale marně. Tak dlouho se plácáme na jednom místě až se rozhodneme zaplachtit si normálně bez motýla na druhou stranu na Korčulu. Testujeme náměry sextantem na právě vycházející Měsíc. Chceme se podívat do Brny, kterou máme míli před přídí. Padla tma, pomalu se prokousáváme do zátoky, ale je plná. Tak holt zase dál. Dle pilota všude po pobřeží jen maličká molíčka nebo stání na kotvě. Takže se nedá nic dělat, poplujeme přímo do Vela Luky, kde je nejbližší benzinka v provozu. Vítr se průběžně mění od jihozápadu po severozápad, padá na nás prvních pár kapek... A je tady další malinká neverka nad 20 uzlíků. Zvedá se svěží větřík. Prší, je zima, a moře nás v tom nechává vymáchat až do dna. Konečně doplouváme do zátoky... Hledám kam patříme. Loď nasoukám do "šuplíku" mezi dvě větší lodě. Tentokrát máme za sebou 46 nm. Dám jednu partičku karetního bangu a pak odpadnu.
Ale vyvázáno a dotankováno co pistole dovolí, páč v ní z ničehonic škubne a po 50ti litrech máme utrum. Za Korčulou dáme nekonečnou koupačku a tahání na laně. Praží sluníčko. Fouká západ 10-15 kn. Křižujeme na plachtách vstříc úžasným barvám nad obzorem, viz fotky. Na palubu se nám rozplácla unavená černá pasažérka - sýkorka. Dáváme jí napít. Pak zalézá do závětří do podpalubí, kde chvilku oddechuje, pak nám brakuje lodní zásoby, kope tunel v chlebu a sosá z nádobí vodu. Načež usoudí, že je na čase se prospat a zalehne v Tomášově spacáku. Hlavu vrazí pod křídlo a neví o světě.
Za dnešek 37 nm. Celkem za šest dní nalítáno 246 mil. Lehké zaspání a návrat domů autobusy přes Zagreb.
Luna píše:A na druhou stranu, pořád lepší krapet živější Palagruža, než se pořád plácat od Rogoznice k Šibeniku a zpět, žejo.
. Takže kurzovní luxus R-Š-R-Š-Žirje-R-Š-R jsme si klííďo dovolili. Ale vážně,..poměrně pracovní tejden,..hodně manévrování,..učení,...s jedním dopoledním klídkem v Šibeniku. Hele, ty tvoje kaťata (tada "ta" kaťata) mě mrzej,...a můžu jen odhadovat, na kolik tě ten tejden s nestandardní dopravou vyšel. No ale jak říkám,..hlavně že jsi/jste v pořádku.. Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host
v pohodě.
