Myslím, že se mořská nemoc trochu démonizuje. Pokud nepluješ přes Atlantik nebo daleko na otevřeném moři, tak příliš nehrozí. Pobřežní plavba na Jadranu sice taky občas přinese nějaké větší vlnění, ale za těch cca 9 let (jaro - léto - podzim) jsem tam větší vlny zažil tak málo, že by se daly spočítat na prstech, a to navíc téměř vždy při bouřce. Pomáhá pobyt na palubě a fixace na pevný bod na pobřeží. Je fakt, že pohled na postižené kamarády na náladě nepřidá, ale polovina úspěchu je rozptýlení a odvedení myšlenek. Historická literatura britských námořních sil uvádí jako zaručený recept vypití pinty oleje, ale myslím, že bych to nedoporučoval, z pochopitelných důvodů. Toalety na lodi na takové události přece jen nejsou připraveny.
Nováčci na lodi mají také často strach, že budou za "blby", protože budou - v případě, že na to dojde, postiženi nauseou sami a zkušení námořníci budou v pohodě. Ze zkušenosti mohu říct, že když vás postihne při rekreační plavbě velké vlnění, tak blijí všichni, samozřejmě až na kapitána, ten pouze zvrací.
Rada: nezůstávat při plavbě v podpalubí, zejména pozor na horko při vaření (sám často při tom vyběhnu na palubu se zchladit a svlažit hrdlo), užívat si moře a na mořskou nemoc vůbec nemyslet.
.
