Na jachtu jsem se poprvé dostal v roce 2002. Tehdy mě oslovil kamarád s čerstvým kapitánským průkazem, který se účastnil plavby s jiným zkušeným kapitánem, aby se něčemu přiučil a potřebovali doplnit posádku. Plavba mě naprosto nadchla, takže jsem následující 2 plavby absolvoval s oním kamarádem. Posádku jsme vždy poskládali z našich přátel, takže jsme se pokaždé perfektně bavili a mám z toho úžasné zážitky. V roce 2009 jsem v Šibeniku absolvoval kapitánské zkoušky a začal se teoreticky připravovat na svou 1.samostatnou plavbu. Čím víc informací jsem však získával, tím větší obavu jsem z vyplutí měl. Věděl jsem, že nemá cenu plavbu odkládat, protože by to bylo jen horší. Původně to vypadalo, že se zájemci na loď ani nevejdou. Sice jsem počítal s tím, že se někdo vykřiví, ale realita daleko překonala mé očekávání. Jakmile totiž přišlo na placení, zbylo z původních 20 zájemců jen 5 lidí včetně mě. Paradoxně odpadli ti, u kterých bych to vůbec nečekal. V jednu chvíli jsem už myslel, že posádku dohromady nedám a z plavby nic nebude, ale pak Láďa naštěstí sehnal ještě Tomáše a Libora a mohl jsem potvrdit rezervaci lodě. Hrozně jsem se těšil, až budu zase na lodi a vše si budu moci v praxi vyzkoušet, na druhou stranu jsem cítil strašně velkou zodpovědnost za posádku, za loď a respekt vůči moři. Nakonec se ukázalo, že posádka v sestavě Peťka (Hradec Králové), Lucka, Láďa, Tomáš, Libor (všichni Praha), Marcel (Chrudim) a já (HK) byla naprosto pohodová, takže jsem si ani nemohl přát lepší lidi na palubě
V září 2010 jsme tedy vyrazili do Chorvatska, kde na nás v marině Kornati čekala Bavaria 38/ 2008 jejímž provozovatelem je FULL TEAM YACHT CHARTER. Byla to moje první samostatná plavba, takže jsem byl rozhodnutý nic nezanedbat maje v hlavě i na papíře všechny potřebné rady a doporučení z jachting infa. Do maríny v Biogradu jsme dorazili asi v 15 hodin, v kanceláři nám bylo řečeno, že je loď připravena a že si ji můžeme nejprve sami zkontrolovat, což mě mile překvapilo. Loď byla perfektně uklizená a vyvoněná. Po zběžné kontrole jsme s Marcelem zjistili ulomenou koncovku na hadici u pumpy, že chybí lampa na záchrané podkově, náhradní žárovka a že je opálená krycí deska u vařiče, jinak bylo vše v pořádku. Pak se dostavil technik Tom, který s námi postupně prošel celou loď a vše ukázal. Překvapilo mě, že mi při předávání lodi nedal žádný papír, abych si mohl věci průběžně kontrolovat, ale myslel jsem, že to pak ještě jednou společně dle seznamu projdeme. Bylo vidět, že má špatnou náladu a nechce se s námi dlouho zdržovat, ale když jsme se na něco zeptali, podrobně nám to vysvětlil. Upozornil jsem jej na nedostatky, o sporáku věděl a koncovku k hadici, žárovku i světlo na podkovu donesl do 15 minut. Pak odešel a věnoval se předávání dalších lodí. Dal jsem tedy pokyn posádce k nalodění. Cca po hodině technik opět přišel a chtěl po mě podepsat CHECK/INVENTORY LIST, když jsem mu slušně řekl, že mu to podepíšu až poté, co si jednotlivé položky a jejich počty na lodi zkontroluji, začal chorvatsky nadávat něco ve smyslu, že z něj dělám zloděje atd.., pak mi papír vrazil do ruky a odešel
Nenechali jsme si tím pokazit dobrou náladu a v klidu vše znovu prošli. Zjistil jsem, že na lodi není trychtýř na nalévání paliva, rýžák na umývání paluby, lékárnička a spinnaker s příslušenstvím, který byl také v seznamu uveden. Tom se už neukázal, což mi zas tak nevadilo. Vyplutí jsem totiž s ohledem na blížící se večer a nepříznivé počasí naplánoval až na následující den, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí vzhledem k silné bouři, která nás k ránu vzbudila. Když jsem chtěl v neděli ráno v kanceláři nesrovnalosti nahlásit, zjistil jsem, že jsou tam jen v pátek a v sobotu. Zavolal jsem tedy na kontaktní číslo zprostředkovatelské firmy AZ EURO YACHTING, přes kterou byla loď objednána, a vše nahlásil. S panem Hanzlem jsme se domluvili, že mám vyplout a on na FULL TEAM pošle e-mail se zjištěnými nedostatky a pokud by byl nějaký problém, že mi zavolá. Řekl, že jsme udělali dobře, že jsme hned v sobotu nevypluli, protože jiná loď s českou posádkou se v noci v bouřce u Žutu utrhla z kotvy a skončila poškozená na útesu. Lékarničku jsme vzali z auta, trychtýř nakonec nahradila uříznutá pet lahev a rýžák jsme si na Sv.Klementu půjčili od krajanů, kterým jsme na oplátku půjčili hadici na vodu.
Vypluli jsme z maríny kolem 10 hodiny a za ustávajícího deště připili RUMem Capitain Sparrow s Neptunem na šťastnou plavbu. Vítr se nám opřel do plachet, takže jsme zanedlouho pod Pašmanem stočili směr Žut, kde jsme v zátoce Statival zakotvili na oběd, pak jsme zamířili přes Malou Provesu do zátoky Mir v přírodním parku Telaščisa, kde jsme strávili noc vyvázáni na bóji. Moje první vyvazování k bójce nebylo bez problémů a podařilo se nám až na 3 pokus. Sice jsem posádku dostatečně poučil, co mají dělat, ale nevšiml jsem si, že k vyvázání vybrali nejdelší lano na lodi, které bylo navíc po předchozí posádce dost zauzlované, což zjistili hned při prvním pokusu o jeho protažení bójkou, při druhém nájezdu ho ještě nestihli rozmotat, ale při třetím to již bylo ok. Poučeni z této chyby již byla další vyvazování v průběhu plavby na jedničku. Ráno jsme posnídali a po prohlídce útesů a slaného jezera vypluli směrem na Kornati, na oběd jsme zakotvili v zátoce Kravljačica odkud jsme sledovali zvětšující se požár na ostrově Kornat, který po cca 30 minutách přiletěla uhasit 2 letadla, která pak nabírala za letu v těsné blízkosti naší lodi vodu a za nějakých 20 minut bylo po ohni. Ve chvíli kdy jsem dal povel k vytažení kotvy připluli k nám strážci parku a skásli nás o 400 Kn za návštěvu NP Kornati. Nezbývalo než zaplatit, ale NP za to určitě stál, takže jsme nelitovali. Bylo slunečno, foukalo mezi 13 a 17, tak jsme propuli kolem ostova Mana na otevřené moře a užívali si nádherný jachting kolem Piškery až na Lavsu, kam jsme dorazili cca v 19 hodin. Naštěstí zde byla volná poslední krajní bóje, ke které jsme se vyvázali. Když se ale loď stočila po větru nejblíže ke břehu, byla pod kýlem rezerva asi jen necelý metr, což mě mírně znepokojovalo, ale moře bylo naštěstí klidné, předpověď počasí dobrá a už se začínalo stmívat, takže jsem se nakonec rozhodl zůstat. Probudili jsme se do nádherného slunečného rána, po snídaní vypluli směr Vis a poděkovali Neptunovi Fernetem za další nádherný den. Čekala nás celodenní přeplavba, což bylo pro většinu posádky náročnější, než si zprvu mysleli. V dohledu majáku Blitvenica jsme dali koupání na laně a pokračovali na Vis. Bohužel moc nefoukalo, takže jsme střídavě motorovali. Moře bylo neklidné a po poledni začala u posádky střídavě projevovat nevolnost, zbylo tedy více jídla pro kapitána
Po cestě jsme z moře vylovili zbloudilý fendr, který jsme po návratu věnovali FULL TEAMU. V 19:30 nás konečně přivítala plná Komiža. U mola nebylo místo, takže jsem zakotvil vlevo od mola mezi ostatními jachtami. Po večeři někteří vyrazili na prohlídku města. Moře bylo stále neklidné takže jsem k nelibosti unavené posádky stanovil noční hlídky. Bylo bezvětří a lodě se na kotvě točily každá jinak, takže v průběhu noci jsme se několikrát nebezpečně přiblížili zádí k našim sousedům, ale hlídka byla vždy připravena zasáhnout, nakonec to nebylo potřeba. Ráno jsme po snídani vypluli směr Biševo, u modré jeskyně jsme byli mezi prvními něco před desátou a větší část posádky tedy stihla prohlídku zdarma ještě před tím, než dorazil výběrčí. Libor a Tomáš už zaplatili každy po 30 Kn. Když jsme na kluky čekali, nahrnulo se do zátoky před jeskyní během chvilky tolik lodí, že zde začlo být hodně těsno. Při pohledu na další loďě, které sem připlouvaly, jsem byl rád, když jsme bezpečně odpluli. Další trasa vedla kolem ostrova Vis do nádherné prosluněné zátoky Budikovac, kde jsme na kotvě poobědvali a užili si 2 hodin koupání a opalování. Bylo mi trošku líto 3 postarších němců, kteří se vedle nás na 10 metrové hloubce asi hodinu marně snažili vytáhnout zaseklou kotvu. Když jsme odplouvali, tak stále čekali na pomoc, kterou si telefonicky vyžádali. Z Budikovace byl původní plán dostat se na Hvar, ale po zkušenosti z přeplněné Komiže jsem se nakonec kvůli pokročilé hodině rozhodl pro Palmižanu na Sv.Klementu, neboť jsme potřebovali doplnit vodu a ženská část posádky požadovala teplou sprchu s možností vyfénování vlasů. Tentokrát by mi to už tak jednoduše jako na Visu asi neprošlo. Tak jsem vsadil na jistotu a v 18 hodin jsme se vyvázali u mola v Palmižáně. Následující den jsme odpočatí na vzorně uklizené lodi vypluli, naším cílem byl Šibenik. Pauzu na oběd jsme dali na Šoltě vyvázáni na bójce v zátoce Sešula v 17:45 jsme propluli kolem Primoštenu a v 19:15 jsme se vyvázali zádí u nábřeží v Šibeniku. Následovala prohlídka nočního města, suchozemská večeře a zábava na lodi. Následující den jsme se vzbudili za zvuku sekačky na trávu a houkáním obrovské nákladní lodi, která právě vyplouvala. Po vyplutí z Šibeniku jsme vlevo od pevnosti zakotvili a vyrazili ji důkladně prozkoumat. Poté zvedáme plachty a za řádného větru vyplouváme kurz Biograd se zastávkou na ostrově Murter, kde na kotvě obědváme a užíváme si jedny z posledních krásných chvil na lodi. V Biogradu se ukázkově vyvazujeme v 18:15 minut, vytahuji šampíčko a slavíme šťastný návrat. Poté co potápěč zkontroloval loď přichází náš starý známý Tom, který má zjevně lepší náladu, než když nám loď předával. Kontroluje pouze plachty, fendry, kliky a dotankovanou nádrž. Loď je bez nejmenších problémů předána během 10 minut. Což bylo možná ovlivněno tím, že jsme měli zaplaceno 150 EURO nevratné pojištení místo kauce. Plavbu jsme si skvěle užili a těšíme se na další!
Přes počáteční problémy při přebírání lodi jsem nakonec byl se společností FULL TEAM spokojen. Loď byla jinak ve velmi dobrém technickém stavu a po celou plavbu jsme až na pár maličkostí neměli žádné potíže. Mohu všem doporučit i AZ EURO YACHTING.
Chtěl bych velmi poděkovat všem, kteří se dělí o své zkušenosti zde na fóru, opravdu hodně mi to při mé první samostatné plavbě pomohlo!
