jachting jako způsob života

[indianajones]

Suhlasim s Denisom, ze kvoli jachtingu nemusis vsetko opustit. K tomu Dehleru. Ta lod je pre teba velka. Velakrat tu odznela tato pravda. KUP SI NAJMENSIU LOD, NA KTOREJ ESTE DOKAZES EXITOVAT. Pre uplneho zaciatocnika s napnutym rozpoctom by stacila aj lod 26-30 stop. Naklady s dlzkou totiz geometricky rastu. Na tvojom mieste by som skusil v lete cestovat s rozpoctom 10 euro na den, ako pisal Boza. To by ti malo bohate stacit, pretoze ti odpadnu naklady na lod. Ak chces cestovat po vode, tak morsky kajak je dobra volba. Udrzba ziadna, naklady minimalne a zazitok obrovsky. Mozno po lete zistis, ze ti chyba rodina, priatelia alebo istota tepleho krbu. Realita byva totiz ovela menej romanticka, ako sny. Ak sa ti to zapaci, tak fajn. Ak nie, aspon si o nic neprisiel. p.s. ak si este v morskom kajaku nesedel a chces si to vyskusat, tak daj vediet. Mozem ti pozicat svoj.

[georgin]

indianajones: Děkuji za nabídku půjčení kajaku. Nějak si neumím představit, kolik se na tom dá uplout a jaká to musí být makačka. Kdybychom jeli v létě na rodinnou dovču do španěl či Francie, asi bych tvou nabídku využil. Jinak jezdíme každý rok na pár dní na řeku, ale to je kanoe a ještě se jede po proudu (i když to tak někdy nevypadá). Mě nikdy třeba ani nezajímaly motorové lodě a míval jsem velmi naivní představu o tom, jak je vítr zadarmo a člověk může cestovat po celém světě, když dobře fouká. Plachetnice pro mě byla ztělesněním svobody. Jinak bych se chtěl zeptat, jestli je plavba na třeba 26 stop velké lodi stejně bezpečná, jako na 37 stopé. Mám subjektivní pocit většího bezpečí při plavbě na větší lodi, ale ve skutečnosti to tak být nemusí. Momentálně jsem došel k rozhodnutí, že pokud se v budoucnu rozejdeme s přítelkyní, se kterou už jsme 6 let, tak radikálně změním svůj život a pustím se do toho po hlavě. Pokud ne, půjdu kompromisní cestou, kdy se plachtění budu snažit skloubit s partnertstvím, či později rodičovstvím, což bude ve finále nejspíše znamenat 14 dní na plachetnici za rok. Ať tak, či tak, teď se musím naučit základy, jazyk a pak mě snad život nakopne nějakým směrem.

[Jarda885]

Když mi bylo 25 nastoupil jsem do prvního zaměstnání, kde se mne ujal padesátiletý kolega.
Jednou jeho zásadou se řídím dodnes a nepláču:

Když jsi na pochybách, jestli máš něco udělat nebo ne, udělej to.
Vždy je lepší vědět, že jsem si způsobil problémy vlastním rozhodnutím,
než si celý život nadávat, kde jsem mohl být, kdybych se rozhodnul jinak.

Máš chuť všechno sbalit a vyrazit na moře, ale máš pochybnosti jestli je to správně? Je to padesát na padesát? Udělej to.
Lépe, než by sis celý život nadával, "proč jsem to neudělal".

EDIT:
Tuto myšlenku jsem začal psát dřív než se objevilo vyjádření georgina těsně nad.
Měl jsem pocit, že jej kolegové příliš odrazují.

[indianajones]

Pokial si s priatelkou 6 rokov a stale sa milujete, tak bud stastny. Vela ludi cely zivot hlada a takeho cloveka nenajde. Uzivaj si to a nenastavuj sa na to co bude, ak sa rozidete. Jachting je krasny, ale som presvedceny o tom, ze mat pri sebe milujuceho cloveka je ovela, ovela viac. Ale dost bolo sentimentu. Jachta 37 stop je na mori samozrejme bezpecnejsia ako 26 stopa. Vzdy je ale nieco za nieco. Kazdopadne si sa s tym vzdelavanim rozhodol spravne. Nech uz to dopadne akokolvek.

[marks]

přesně tak a vzdělávat se můžeš už teď, místo ztrácení času psaním. Nemyslím to nijak zle, má to své důvody i v zdánlivě pro tebe nepodstatných tématech se často objeví perličky ze života zkušených. Vím kolik zabere času sesmolit jeden kloudnej příspěvek, pročítáním zjistíš, jak jsi některé otázky sepisoval zbytečně, né vždy je jasné proč a na co přesně se ptáš a úplná odpověď bude velmi rozvětvená. Lepší je se zeptat přímo v topicu, líp specifikuješ čemu nerozumíš a pomůže to nám všem, oživit si zdánlivě jasné věci.

[bozakafka]

Když mi bylo 25 nastoupil jsem do prvního zaměstnání, kde se mne ujal padesátiletý kolega.
Jednou jeho zásadou se řídím dodnes a nepláču:

Když jsi na pochybách, jestli máš něco udělat nebo ne, udělej to.
Vždy je lepší vědět, že jsem si způsobil problémy vlastním rozhodnutím,
než si celý život nadávat, kde jsem mohl být, kdybych se rozhodnul jinak.

Máš chuť všechno sbalit a vyrazit na moře, ale máš pochybnosti jestli je to správně? Je to padesát na padesát? Udělej to.
Lépe, než by sis celý život nadával, "proč jsem to neudělal".

Jardo konecne.....byla by pro mne cest a tebou napnout plachty

[georgin]

Jen tak pro pobavení - po asi 6 nebo 7 letech jsem zase zabrouzdal na tyto stránky a narazil na svůj příspěvek. Je k smíchu a zároveň k pláči, že i po této době jsem v podstatě na stejném bodě, se stejnými ideály a sny o životě na lodi. V tom hluchém období jsem si samozřejmě koupil spoustu věcí přes půjčku, třeba jako auto, zahrádku .... Poslední roky jsem makal, rybařil, pracoval a zahradničil. Každý rok na jaře - podzim mě chytaly ty moje jachtařské sny, ale většinou to skončilo jen pár novými knížkami, videa na youtubu nebo přednášky mořeplavců.

Letos je to silnější než kdykoliv předtím, ale zase se moc nehnu. S přítelkyní jsme stále spolu - již 13 a půl roku a aktuální téma je dům na hypotéku a asi už i děti, protože je mi 31 a jí 29. A já si zrovna silněji než kdy dříve sním o životě na lodi, koukám se na vide, čtu knížky a hodně teď frčím na Rudovi Krautschneiderovi, který bydlí nedalo a zvažuji osobní návštěvu. Na Orllíku jsme s kamarády byli 2 roky po sobě na 3 dny a bylo to super. Byly to ty 6m loďky s 12 m2 plachet bez VMP. Ale loni poslední den plavby jsme se vraceli do "přístavu" a začal foukat silný vítr, který už i s těmi 12 m2 plachet dokázal loď rozjet a naklonit v pěkném úhlu. V tom okamžiku, kdy se plachta plně napnula o příď začala šplouchat voda a já musel pořádně držet kormidlo, v tomhle okamžiku jsem zažil dokonalý pocit štěstí. Takhle silný pocit nalezení vlastní podstaty a dokonalé radosti jsem doposud nezažil. Šklebil jsem se jak idiot a nejradši bych tu loď nevrátil.

Letos konečně dělám VMP a příští rok hodlám minimálně jednou plout s někým jako posádka aspoň týden nebo 10 dní a více přičuchnout k moři. Postoj je stejný, ale obávám se čím dál reálněji, že se k tomu dostanu až na důchod - a co čert nechtěl, přítelkyni mi změšťákovatěla a na loď by nejela ani na ten Orlík více než na jeden den. To je dilema

[Fulda]

Jo to víš jachting je sině návyková droga. Jestli máš chuť neváhej a nečekej na důchod. Sice budeš mít možná peníze, ale nebudeš už mít tolik chuti a hlavně síly. Ze snů se žít nedá, ŽIJ.

[Jirka_TEC_Tce]

Letos je to silnější než kdykoliv předtím,

Zkrátka na jaře nezaseješ......

[kapo]

V tom okamžiku, kdy se plachta plně napnula o příď začala šplouchat voda a já musel pořádně držet kormidlo, v tomhle okamžiku jsem zažil dokonalý pocit štěstí. Takhle silný pocit nalezení vlastní podstaty a dokonalé radosti jsem doposud nezažil. Šklebil jsem se jak idiot a nejradši bych tu loď nevrátil.

Asi tak nějak ??

[georgin]

To je ono

[asketa]

Roztomilý příběh, autor v podstatě spokojený, je mu možno leccos závidět (přijatelná partnerka), i na vodě to hezky jede. Jsou mezi námi ale...jak to řict...nenažranci kteří tohle berou jako běžnou housku v samoobsluze. Asi chtějí být obdivováni, jen tak jezdit je jim málo, oni jezdí závody. Ale ne takové obyčejné, v anglické hantýrce "one design" kde je člověk jeden z mnoha. Oni se přihlásí na "mixed fleet race" kde je sice možno taky jet s třídovou lodí ale oni si vycucají z palce něco co tam nikdo nemá a spoléhají na to že je startér pustí a neřekne s takovouhle hrůzou s námi nepojedeš, ještě bys ohrozil bezpečnost ostatnich.
Když tohle píšu, jako kdybych si postěžoval nejmenovanému kamarádovi.

[pan.fotograf]

Je k smíchu a zároveň k pláči, že i po této době (7 let) jsem v podstatě na stejném bodě, se stejnými ideály a sny o životě na lodi.

Georgine, tak další skoro rok života uplynul. Pluješ ? Nechci být zlý, myslím to v dobrém, minimálně o životní zkušenosti jsi bohatší ! O dlouhodobý život s partnerkou také. Zahradničení jsi si určitě užil, i to auto přineslo mnoho šťastných kilometrů... jak sis to nastavil, určitě co nejlépe odpovídá Tvým přáním a potřebám. Jen mi v tom chybí ten "tah na branku" - takové to "jaký si to uděláš, takový to máš" vzhledem k lodím a plavbě. Tzn. není pro Tebe opravdu nejlepší si 2krát do roka půjčit na Orlíku 6 metrovku ? Zajet ob rok na charter do Chorvatska a být uspokojen ?

[georgin]

Je k smíchu a zároveň k pláči, že i po této době (7 let) jsem v podstatě na stejném bodě, se stejnými ideály a sny o životě na lodi.

Georgine, tak další skoro rok života uplynul. Pluješ ?...

Je to pořád stejně k smíchu a pláči zároveň. Jen zase o rok delší dobu. Nehnul jsem se ani o milimetr, jen jsem přečetl nové knížky, shlédl spoustu nových videí a píšu si s pár lidmi, kteří tráví na moři hodně času. Každý den koukám na lodě, které jsou na prodej, udělám na internetu vždy na první pokus testy na VMP + C + plachetnice, pořád sním a na něco čekám (asi na zázrak?). Sportka mi nedá a kromě dlouhodobého vztahu tady mám stále nějaké splátky věcí minulých. Makám na obchodním oddělení, vydělávám prachy jiným a nejsem asi schopen udělat žádný zásadní krok. Díky covidu mě život ve společnosti na pevnině sere čím dál víc. Sekám jeden všední den za druhým a v hlavě pořád sním jako malé dítě. Jak jsi psal - naprosto mi chybí ten tah na branku. Pořád vyhodnocuji všechna rizika, co by se mohlo podělat a vrátit se mi i s úroky a tak se neděje nic. To by mi snad musel zavolat nějaký mořský vlk, že na tu svoji bárku už sám nestačí a že by pro mě měl flek a nějakou práci. V září si budu dělat VMP, na Orlíku jsem byl letos opět a bylo to moc fajn. Ale chci mnohem více. Bohužel, pokud mi něco okolnosti nepřihrají, budu se plácat v bezvětří a o lidech, kteří mají odvahu udělat ty první kroky jen číst. Pravděpodobně skončím tím Orlíkem 2 x do roka a jednou plavbou s někým v charteru na moři. Ale uvnitř mě to nikdy neuspokojí.

[vili69]

Georgine, ty to dáš!
Držím palce. Ano, takový krok je velké vykročení z komfortní zóny. Úplně ti rozumím. Sice se neplavím kolem celé koule a mám spíš kanálové a pobřežní priority, ale ve tvé situaci jsem byl taky. Počítal jsem kolik financí to sežere a co se stane když... A co manželka... a co když... A teprve až jsem to měl srovnané, byl jsem schopen se hecnout, sednout do auta a odjet vybrat loď. Nakonec se povedlo a věř mi, přes všechny potíže které musíš překousnout a přes všechny ty řeči o ekonomické nevýhodnosti mít vlastní loď bych neměnil. Opravdu neměnil. Ale proč to píšu. Začínám si tak nějak uvědomovat, že jsem každý rok o rok starší. A ty taky. A každý rok budeš o něco utahanější. Vidím v maríně manželské páry, které jezdily na vodu dlouhá léta, a teď ti řeknou, že už jsou staří, že už to nedávají a že loď prodají a stěhují se na zahradu. Víš jak to rve srdce?
Takže, pokud budeš čekat moc dlouho, zjistíš, že to první a největší vykročení z komfortní zóny už nechceš udělat a nebo už nebudeš schopný udělat. A proto, pokud máš aspoň trochu rozumný plán, rozmysli se, nadechni se A JDI DO TOHO.
Mnoho štěstí!

[lisak.petrik]

je fajn, že se jedná o živé vlákno po tak dlouhou dobu...je to v podstatě něco jako deník, retrospektiva

za mě je nesmysl si hned na začátku dávat velké cíle a pak se tlouct do hlavy, že se člověk nepohnul...
člověk je tvor společenský a partnerka, děti a často i hypotéka (jak jinak má dneska člověk s rodinou někde bydlet) jsou běžnou součástí života
do toho se pořád dá průběžně zapracovávat malé dosažitelné cíle jako: udělám si VMP, dopřeju si nějaký kurz na trim plachet, víkend na lipně. Často tak člověk najde podobně smýšlející lidi a hned na to není člověk sám, někdo druhý ho motivuje se posouvat.
Ano, je to od moře na hony daleko, ale člověk se učí, nezruinuje to rozpočet a rodina to nějak zkousne, že si táta holt jednou dvakrát do roka odfrkne.
Sen tam může pořád někde v dáli být...často přece cílem je cesta sama

[Stanislav]

Hele, jestli chceš tak pluju z Francie někam na jih. Nevím jak seš adaptabilni, kolik máš času. Tak přes SZ, jo?

[PodPetr]

Zajímavý retrospektivní příběh, ze kterého mi ovšem nevyplývá, že by Georgin ”žil v zásadě spokojený život“. Spíš mi přijde, že život, který žije (a chce žít) většina okolo něj, ho příliš nenaplňuje a neví jak z toho ven. A tak se nechá unášet proudem davu …

Georgine, možná spatřuješ primární problém v rovině finanční, ale já ho ze své zkušenosti vidím v rovině osobní (vztahové/mezilidské). Má zkušenost:
Řekl jsem si, že si vybuduji nějaký pasivní příjem, a pak budu mít daleko více času na cestování. To se mi povedlo, i když ne v míře jakou bych si představoval. Ale ouha. Přítelkyně chce dům. Děti musí do školy. Přítelkyně nechce na delší dobu opustit rodinu. Bojí se vyplout na širé moře. Kamarádi mají čas na moře max. jeden týden, nebo ani to ne. Atd. atd. atd.

Samozřejmě je rozdíl mezi tím, jestli člověk splácí hypotéku a půjčky a měsíčně mu zbývá pár tisíc a člověkem, který má dobrý příjem. Ale když se opravdu chce, tak to jde téměř vždy

Podmínky pro dobrodružný a nezávislý život se zhoršují. A Covid, respektive ti nahoře, to ještě více zhoršují. Ale i dnes jsou lidé, kteří za svým snem prostě jdou. A ideálně mají i partnera, který má stejný přístup k životu.

Vztáhnu to na sebe, abych se tě nedotkl. Musel jsem si po nějaké době přiznat, že moje touha po moři, nebo odvaha, prostě není taková, abych dokázal to, co dokázali jiní. (a s daleko méně finančními prostředky). Např. uživatel Petre: První rok koupil malou loď a seznámil se s ní. A druhý rok obeplul Island. Martin Dolecek, obeplul svět na 26 ft loďce. Na Youtube je spoustu videí mladých lidí, kteří koupili starou loď. Opravili jí a plují.

Pokud nechceš jen snít, budeš muset udělat zásadní životní změnu, což se ti nyní bude dělat hůře než před 7mi lety. Anebo hledat nějaký kompromis. Například i kompromis v tom, nakolik raníš ostatní.

Konkrétní řešení nalezneš jen ty sám. Já musel hodně slevit, z toho, co jsem původně chtěl. Sám jsi napsal, že se bojíš nejvíce provozních nákladů. Mě z tohoto pohledu přijde nejrozumnější loď o velikosti 26 – 32 stop. Ideálně taková, která se dá skladovat někde na souši v rozumné vzdálenosti od domova. Takové se dnes dají pořídit téměř zadarmo. Pokud zvolíš cestu vlastnictví lodě.

Finančně vyjde vždy nejlevněji, být členem posádky…

Dej vědět, jak se tvůj příběh vyvíjí a hodně štěstí

[vojtaharok]

Ahoj všichni,

omlouvám se, pokud to nepatří do tohoto vlákna, ale snad z mého otázkového příspěvku vyplynou nějaké užitečné informace pro ostatní. Je mi 47, zatím jsem od školy jen makal 9 až 12 hodin denně + až hodina cesty autem do práce a z práce, nikdy na podpoře, 4 týdny dovolené, v současné práci navíc, kdo neumírá a je na nemocenské, je víceméně simulant, tak všichni chodí do práce a chrchlají, home-office je sprosté slovo, vždycky nervní manažerská či technická práce v průmyslu... prostě dál a dál tím způsobem .... se nemám k jachtingu pořádně šanci nachomejtnout a až budu na penzi, no, kdo ví, jesti se jí vůbec dožiju a určitě ne v dobrém stavu. Hypotéka bude brzo splacená, rodina tolerantní, takže se začínají otevírat možnosti. Poradíte někdo, kdo máte zkušenosti s českým soc. systémem a jachtingem, co bude lepší:

a) čekat na důchod (v 65 letech?), těsně před důchodem si koupit loď a dnem důchodu vyrazit na roční či dvouletou plavbu, pak se uvidí
b) jít do předčasného důchodu (v 60 letech?), a to samé
c) koupit si loď, opravit ji, dát výpověď a jeden rok nepracovat, půl roku mít s rodinou pronajatý domek u pobřeží a další půl roku plout dále, a pak se uvidí... třeba si to prodloužit ještě o rok, pak loď prodat a poslušně pracovat třeba až do smrti.
d) zamluvit si přeplavbu oceánu s někým, pak dát výpověď a pár měsíců nepracovat? A pak se uvidí, jesti na důchod na moře ano či ne.
e) zkusit najít práci někde u moře, přestěhovat se se ženou k moři, koupit si nějakou 6 metrovou kajutovou plachetnici...
Geograficky od Středozemí po Karibik a USA, jazyky angličtina, francouzština, ruština, základy němčina, dorozumění italština (ale žena umí moc dobře), možná španělština.. místní jazyky pochytím. Určitě žádná Asie a obecně, kde je příliš lidu.

Co se týče toho jít na volnou nohu a podnikat, to si dobře rozmyslím, znám 3 extrémní příklady:
- makají do rána do večera bez víkendů a svátků a dovolených až do 70 let (a kdyby nebyl kovid, možná ještě dál)... a zdraví už je v háji, tak sedí doma.
- nedělají skoro nic, nebo možná něco jo (něco z domova přes počítač, nechodí do práce), a nemají peníze ani na dovolenou v ČR a na benzín
- v tučných létech tisíce EUR na hodinu, pak na půl roku na svůj ranč do JAR, ale po krizi 2008 už asi nic moc.
Sám jsem byl párkrát jednatelem sročka, takže vím, že když to člověk dělá pečlivě a pořádně, už jenom udržovat firmu v chodu znamená práci. A buď je člověk ve stresu, že zakázek je moc a nestíhá se (ruší se rodinné dovolené, ruší se plavby...), a nebo, že je zakázek málo a každý měsíc se částka na účtu zmenšuje.
- je těžké najít díru na trhu, nejsou bohužel devadesátky.

Předem díky za rady, zkušenosti a tipy!

[lynx]

Ufff, nenastolil jsi právě snadné téma, Vojto.

Mně je o poznání víc než Tobě, ale stejně říkám, na důchod nečekat. Nemusel by ses dočkat – myslím jachtingu, perspektivu (slušného) důchodu rozebírat nechci.
Ale dovolím si přidat další možnost: Pořídit si vlastní loď (ty menší se dají sehnat velmi levně – pokud člověk nepotřebuje loď dlouhou 12, 15 i více metrů) a pracovat na zkrácený úvazek. Před pár lety jsem měl devadesátiprocentní úvazek a s dovolenou to vycházelo na dva měsíce na moři ročně.
A kdyby člověk postupně úvazek ještě zkracoval… A nebo (případně v kombinaci s předchozím) si najít práci s možností port office (obdoba home office ). A takhe se dobrat života na lodi.
Věřím, že máš dobře promyšleno, zda Ti po nějakém čase nezačne takový život vadit, případně, že Ti nebude pevnina chybět.

[ficcus]

Ahoj Vojto, jsme vrstevníci. Za mě ... na nic nečekej!
Stárnutí jde rychle a vidím kolem sebe příliš často sny proteklé mezi prsty.
Z toho, cos napsal o své práci, tak ve finanční nouzi nejspíše nežijete. Tím pádem nutně přichází ještě jedna volba. Je nutné udržet stejný životní standard? Protože to může být pro někoho zásadní. Čím méně toho potřebuješ/te, tím budeš/te svobodnější v rozhodování. A toto musíš sladit i se ženou.
A ještě k té tvé práci - baví tě? Ne? Tak co tam, proboha, děláš?!?! To cos popisoval nazývám "ždímačkou". Ideální zaměstnanec? S dětmi, hypotékou a autem na leasing.
Dělal jsem přes 20 let u jedné velké firmy. Když mi bylo přes 40, tak se ve mě něco zlomilo a dal jsem výpověď. Ale měl jsem štěstí a tu díru (dírku) na trhu jsem našel ještě před tou výpovědí. Finančně - hmm, nemám dluhy a dělám si, co mě baví. Jde to:-)

Držím palce!

[catamaran]

Rad bych se podelil o svoji zkusenost. Cestoval jsem pracovne a trochu soukrome 20 let. Poslednich 5 let nepracuji, litam po svete, kupuji stare lodky, opravim a prodavam se ziskem v lepsi "financne" destinaci. Prodal jsem i dum. Takze mam za co nakupovat. Po 5 letech mam vic penez nez na zacatku. A dnes uz vim, ze kdybych prestal cestovat a az jednou budu lezet na smrtelne posteli, tak si reknu, ses borec, uzil sis aspon tech 5 let. Zadny charter apod mi nedal takove vzpominky jak tohle co delam.

Socialni system? Neco jsem oddelal, duchod me vubec, ale vubec nezajima, nechci promarnit nej roky v praci.

A taky diky tomu, ze nemam zadny prijem a ani duchod nebudu mit, tak jsem musel premyslet jinak.

Je mi ted 43... a snad budu takhle zit aspon do 90

Martin

[kanic]

V Tvém věku máš ještě sílu. V 55 budeš uvažovat jinak, tak to zatím neřeš.

Jeden má pár let do předčasného. Zjistil, že by v něm 8m finančně těžko utáhl. Obešel tedy stejně staré kamarády přes moře zjistit,
jaké mají plány.
Jeden půjde s předdůchodem bydlet tam, kde berou rodičům děti, druhý bude pomalu rekonstruovat barák, další plánuje pěstovat nemoci.
Přestal tedy mít velké oči a počítat s cizí pomocí. Rozhodl se pro minikajutovku. Ta nenabízí komfort, zato ale reálnou možnost odkudkoliv vyplut za zlomek nákladů.
Podobnost s Rudou, nebo Svenem je pouze v léty vygenerovaném úsudku.

[vojtaharok]

Díky, přátelé, za inspirativní a povzbuzující příspěvky. Do důchodu nebudu čekat, něco vymyslím .
Práce se mi líbí, ale unavuje mě, hlavně poslední dva týdny byly náročné, když jsem přecházel angínu, a to včetně víkendové služebky do Ostravy yarisem po D1; už jsem nemohl dál, tak jsem dneska zašel k doktorovi, vzal antibiotika a nemocenskou. Ano, čím menší loď, tím déle ji asi budu moci mít, takže naše plavby na oplachtěném gumáku po moři jsou snad na to příprava, abych se pak tolik nebál .

[PodPetr]

Vojto, myslím si, že to co řešíš, řeší spousta dalších lidí, včetně mě.

Co řešíš více? Nedostatek peněz, nedostatek volného času, nebo rodinu? Nebo kombinaci všeho? Rodina tě ve tvém snu podporuje, nebo ho spíš strpí a tajně doufá, že se neuskuteční? (To druhé je bohužel můj případ ) Je to takový začarovaný bludný kruh.

Podle mého se příliš zaměřuješ na „mikrolodě“. Nejdřív 4metrová námořní plachetnice. Teď 6ti metrová s bydlením někde u moře. Proč??? To si chceš koupit novou, nebo zánovní?

Pokud nerozhazuješ statisícema, tak nejvýhodněji vždy vyjde koupit starší loď. Postupně jí vyladit k obrazu svému. Použitelné lodě na moře podle mého začínají na cca 26 ft. Všechno menší je spíš na jezero. A to ani nemluvím o tom, že počasí se zhoršuje.
Lodě okolo 8m se dají kopit velmi levně. K tomu přívěs za 100 - 120 tis. A pak jí buďto tahat autem, nebo postavit na jihu do suché mariny, a nebo k někomu na pozemek. (právě jsem se vrátil z Chorvatska, a takových míst tam bylo více než dost)

Toto je podle mého varianta dosažitelná pořizovacími i provozními náklady i pro běžného smrtelníka.

A pokud chceš být ještě větší námořník. Tak si kup starší desetimetrovku. Dej jí dohromady. Pak dej výpověď v práci, pronajmi dům a vypluj na cestu okolo světa.