4.10.2014, tedy po pěti letech a patnácti dnech S/Y Eternity opět připlula do svého domovského přístavu v belgickém Nieuwpoortu. Co se mezitím stalo se pokusím krátce shrnout.
První kapitolou by mohla být plavba z Belgie přes Polsko do Čech. Cesta Severním mořem byla pestrá na silné zážitky, ty nejsilnější jsem tady někde už popsal. V polském Štětíně jsem demontoval takeláž, vše naložil na palubu a cestou přes Odru, berlínská jezera a kanály doplul do Magdeburgu. Ve vleku jsme překonali Labe po plavební komoru Střekov a potom opět vlastní silou do Týnce nad Labem. Následovalo naložení na podval doprava na dvorek do Rohozce. Tady jsem s pomocí kamarádů snesl stěžně a vše ostatní z paluby do stodoly a začal jsem vyklízet vše co se v lodi od roku 1980, kdy byla spuštěna na vodu, podařilo předchozím majitelům nashromáždit. Některé konzervy byly skutečně raritní kousky, o porůznu založeném spodním prádle a ponožkách ani nemluvě. Potom pět let oprav a vylepšování, kdy jsme silami vlastními i za pomoci mnoha kamarádů připravili loď na opětovný návrat na moře. Nemá smysl to podrobně rozebírat, kdo má loď, ví o čem mluvím a kdo ji nemá tak to nemůže nikdy pochopit.
Ani cesta zpět na moře nebyla bez komplikací, jedno z největších protivenství byl vodní stav Labe. Tímto bych chtěl „poděkovat“ všem ochráncům přírody, kteří za peníze Deutche Bahn bránili a dosud brání vybudování plavebních stupňů na Labi. Měsíční táboření nad plavební komorou Střekov a čekání na vodní stav, který by dovolil překonat prahy mezi Střekovem a česko-německou hranicí, se zdálo být nekonečné a musím poděkovat kamarádovi Vítkovi a lodi Iris, kteří mi dělali během čekání společnost.
Potom přišel den D, propluli jsme komorou a vydali se na cestu.
Kapitolou druhou bylo splutí Labe do Magdeburgu. Vodní stav byl těsně na hranici našeho ponoru a tak byl vypnut hloubkoměr. Plavba, při které vám hloubkoměr každou chvíli ukazuje, že jste 5-10 cm nade dnem je infarktová a stejně se s tím nedá nic dělat. Hloubkoměr je ve středu lodi a měří co je pod lodí, ne co je před ní, a při rychlosti kolem 12 km/hod stejně nestačíte udělat nic.
A tak mne čeká brzy nový nátěr kýlu, protože tam párkrát nějaká písečná duna prostě byla. Další nepříjemností je na Labi zastavení na noc. Prostě se nikam nevejdu a zaplouvat někam do bůny se mi při tomto vodním stavu nechtělo. Nakonec jsme stáli jednu noc na larsenové stěně, která zbyla po zrušeném přívozu, a druhou noc v ochranném přístavu. Připluli jsme skoro za tmy a ráno za svítání jsme odpluli, velké lodě tam nebyly (málo vody) a tak jsme snad nikomu nevadili. Potom už přišel Magdeburg a následné proplavení na kanalizované vodní cesty. Podrobnosti vynechám, celou oblast a možné cesty tu popsal skvělým způsobem David. Jenom ve zkratce: první noc v Burgu, druhá noc Brandenburg, třetí noc Oranienburg, poslední noc před Štětínem Stolpe. Vše jsem plul s manželkou Evou a v pohodě jsme to zvládli.
Kapitolou třetí byla příprava lodě na moře. Přijeli na pomoc kamarádi z Čech, Martin B, Strýček Bidlo a Jarda Böhm. Stěžně jsme stavěli v marině Goclaw, změnil se tady majitel a vše začalo fungovat (na rozdíl od sundávání před 5 lety) jako v Evropě a ne jako někde na Balkáně. Ceny za služby jsou jasně deklarovány, neplatí se žádné dodatečné položky (sprcha, elektrika, voda). Týdenní stání za loď 12m stálo 12€/den, postavení stěžně 28€. Když jsem slušně upozornil, že mám stěžně dva, přešel to hafenmaister (polsky bosman portu) mávnutím ruky. Počasí se také povedlo a tak vše probíhalo bez větších problémů a jediné s čím jsem bojoval, byla moje paměť. Vzpomenout si na některé detaily, které se zdály být při demontáži zcela jasné, byl po pěti letech problém, ale nakonec vše bylo tak jak má být a loď byla připravená na vyplutí. Kamarádi s Evou se vrátili do Čech, zůstal Jarda Böhm a s ním jsem vyplul z Goclawi. Cestou jsme se zastavili v Třeběži a u stánku si dali čerstvého smaženého candáta, potom jsme proplachtili přes Štětínský záliv a s večerem jsme připluli do mariny ve Swinoustí.
Tady se začíná psát současnost, tedy plavba po moři.
Přes zastávku v Sassnitz do Kühlungsbornu, odkud se startuje ČANY-LANEX OFF SHORE CUP. Tady jsem fungoval jako pořadatelská loď a když závod skončil a všichni odjeli, dorazila moje nová posádka Strýček Bidlo a Jindra Egner. Společně jsme pokračovali přes Balt, Kielský kanál a následně Severním mořem a tak se stalo že je 4.10.2014 a já a Eternity jsme v Nieuwportu, tedy v přístavu, kde to před 5 lety začalo. Co bude dál nevím, ale pokud to půjde, dám vědět.
Trasu Eternity můžete sledovat na http://shiptrak.org/?callsign=OK4ETE&filter=0
Když bude někde připojení tak napíšu, ale jinak posílám zprávy do Čech přes rádio a Martin Blagoev je dává na web ČANY.
Pro kolegy HAMy jsem OK4ETE. Trochu se změnili pravidla na winlinku a kdo není na white listu tak mi nenapíše. Takže Martin je komunikační uzel a za to mu patří můj neskonalý dík.
Velké poděkování všem, kteří se opravách, vylepšeních a přípravach podíleli.
Předpokládaná trasa vede dále přes Kanáry do Karibiku, pokud by se chtěl někdo přidat, neváhejte.
Ahoj
Standa
PS - Pokud někdo máte nějaké fotky Eternity, tak je sem prosím klidně dejte. Díky
, priznej se, Tebe by to jinak ani nebavilo, ze ne.
Kvuli kombinaci ruznych duvodu (zejmena pracovnich, financnich a zdravotnich) jsme letos bohuzel vubec nevypluli 
, zopakujes to 
???
