To se nepočítá – to byla jen taková jachtařská jednohubka.
Krom toho jsem si jen neužíval. Zažil jsem i velice vážnou situaci, kterou jsem zapomněl popsat – ČOB. (A nejde o Českou obchodní banku

)
Za plavby z Visu na Veli Drvenik, když téměř přestalo foukat, jsem chtěl zarolovat kosatku. Nastartoval jsem motor a chopil se tenkého lanka rolfoku. Po dvou či třech otáčkách se rolfok zasekl. Bylo jasné, že když za lanko vezmu větší silou, buben rolfoku (no, spíš bubínek - šlo o velice subtilní věcičku) se rozloží na prvočinitele.
Šel jsem na příď a lehl si na břicho, abych viděl, co je příčinou. Několik závitů lanka se dostalo pod spodní část cívky rolfoku. (Celá věc vypadala asi takhle:
https://www.google.cz/search?q=small+ro ... CSoC-ShiJM: , lanko mělo průměr dva, maximálně tři milimetry.)
Když jsem se pokoušel lanko rozmotat – bylo řádně utažené – shodil jsem si čepici o relink z hlava do vody. ČOB!!! Protože jsem jednu čepici utopil loni ve Skotsku, nechtěl jsem se smířit s dalšími obětmi na čepičích životech. Doběhl jsem do kokpitu (to jest, sprintoval jsem celé čtyři kroky), zařadil dopředný chod a jal se čepici zachraňovat. Naštěstí padla na vodu otvorem pro hlavu nahoru. Během přibližování jsem vyndal z bakisty háček a chystal se jím čepici harpunovat, vlastně vylovit.
Foukalo sice málo, ale přesto téměř úplně vyrolovaná kosatka stačila k vychýlení přídě od čepice, takže na první pokus jsem minul. Tedy neminul jsem úplně, ale než bych při vyklánění z lodi riskoval okamžité setkání s čepicí, raději jsem vykroužil kolečko a najel znovu.
Druhý pokus už byl úspěšný, takže jsem si mohl mokrou čepici zase posadit na hlavu. Hned jsem ji zase sundal a šel dokončit uvolnění lankového šmodrchu. To se během pěti minut podařilo.
Celá akce se tedy obešla bez ztrát na životech lidí, čepic i rolfoků.
