Nerad mluvím o nehotových věcech, ale snad už nadešel ten moment, kdy je téměř vše dokonáno do mých původních představ o hezké lodi a splněného snu, který se naplnil zvláštní hrou náhod. Já jsem v tom nevinně
Vlastně, když se ohlédnu do minulosti, vše se odvíjí od jednoho setkání s člověkem na elektrické koloběžce, který se je snažil začít dovážet a spolu s nimi i malé, opravdu malé, větrné elektrárny. Nebo spíše takové 1kW větrníky. Obdivoval jsem jistou ekologičnost obou věcí a pomyslel si kolik je všude "ve vzduchu" energie, kterou tak málo využíváme. Až mě to dovedlo k plachetnicím a zájmu o jejich kategorie, nakonec pořízení Finna a jeho dlouhou následnou rekonstrukci. Ta mě naučila práci se dřevem a s různými druhy lepidel, laků, materiály, nářadím atp...
No a nevím, asi tomu osud tak chtěl, že jsem se při pobytech na moři, které mi nesmírně pomáhájí odolávat stresu a nabírat inspiraci i pro pobyt na souši, dokodrcal ke své námořní plachetnici.
Je jí všem asi dobře známá plachetnice české konstrukce Giaur 30, jménem Dari II. Koupil jsem jí loni v srpnu a od té doby ji pravidelně jezdím rekonstruovat do Itálie. Té práce.... slovy se to nedá popsat. Už z prací na finnovi vím, že vše trvá 3x déle. Tady možná 4x a z mého slovníku nadobro zmizelo slovo "jenom" stejně jako z chorvatského "zdarma". Práce od rána do půlnoci často bez oběda mi k závěru už působila nehezké pocity v jinak krásné a přátelské atmosféře severní Itálie.
Něco málo k rekonstrukci.
Loď nebyla v nijak špatném stavu, byla jen už tak nějak opršená. Barva, zalitá do původních důlků gelcoatu se odlupovala a bylo potřeba to celé obrousit před novým nátěrem. Ten proces byl dlouhej, strašně dlouhej, a nyní jsem rád že jsem vydržel u "když už tak už a pořádně". Následovalo všemožné tmelení, broušení, tmelení, základovka, tmelení, broušení, tmelení, broušení... Však to znáte
Každá nerovnost mi vadila, vrstva barvy nic neschová. Někdy jsem narazil o části nasáklého laminátu na nástavbových částech, které jsem vysekával až na čisté sklo. Šlo jen o dvě místa, ale bylo potřeba to uzdravit. Palubu trvalo připravit na finální nátěry až po 7 měsících. Jezdil jsem každý měsíc na týden. Trup jsem původně rozmýšlel rozleštit, což jsem nakonec vyhodnotil jako pracnější než udělat nové nátěry. Nevím jestli by tomu tak skutečně bylo, ale nepřišlo mi že by původní jednokomponentní barva nějak dobře držela v případě nějakého drobného defektu.
Šlo to dolů, všechno. Trocha tmelení a nové nátěry. Zvolil jsem International Perfection. Trochu trvalo se s tou barvou sžít a taky mít na nátěr dobré podmínky. Těch zákonů schválnosti, kdy mi po nátěru začlo brzo pršet a barva zpuchýřovala, nebo jindy hned po natření začalo sněžit chmýří ze stromů. Bylo to už k zbláznění..
Z interiéru jsem vyhodil všechny nehezké smradlavé materiály, jako třeba linoleum atp.. a pustil se do výroby nových podlážek a schodů a přelakování celého interiéru přírodním lakem. Někde už se ta původní syntetika loupala nebo vzal za své při výměně starého motoru.
Tak, už k samotné lodi.
Jde tedy o plachetnici Giaur 30. Giaur, jako by se v dnešní době opět hlásil o slovo. Ve starém muslimském světě to znamená nevěřící v islám. Dříve tak často označovali křesťany.
Mám takovýho malýho ďáblíka teda Precizně a hlavně bytelně postavená sklolaminátová loď, 9,3m dlouhá, 3,15m široká, ponorem 1,45m a výtlakem 4500kg. Balast je tu oproti jiným Giaurům opravdu obrovský, což dává tušit velkou stabilitu. Když jsem tak chodil pod těmi loďmi okolo, vizuálně mají takto velý kýl lodě často 2x větší
Motor je marinizovaný tříválcový Yanmar 3tnv76, což je totožný motor s námořním 3gm20 o síle 20koní s hydraulickou převodovkou. Sklopný dvoulistý propeler.
Interiér o dvou kajutách, Kuchyňka s plynovým dvouvařičem na kyvce, vodní nádrž 150l ( možná 200 ) s nožním čerpadlem, kompresorová lednice, kapitánský stůl s Garmin plotrem, VHF, dobíjení ze sítě ( zvenku ) a ze soláru, 6 lůžek a spousta úložného prostoru
Koukám těch 7 měsíců jsi měl docela náročných,ale musím uznat moc se ti to povedlo.
