ano jsem si vědom, že jsem tu na fóru o jachtaření - tzn. většina členů, uživatelů tu má svou krásnou plachetnici.
Ale přesto, zdá se mi, že vodní motorismus ještě zcela nevymřel. Jistě existují i ti co se romanticky projíždějí bez stěžně.
Je tomu už pěkná řádka let, prosím, abych nebyl hned zaškatulkován mezi místní veterány a nebyl bych odkázán na pomyslný hřbitov či domov důchodců...přesto - je to již řada let, cca 25 co jsem jako podplavčík čekatel brázdil s otcem a matkou Labe a Vltavu. Trávili jsme celkem dosti času čekáním na komorách (zdymadlech) neb nákladní doprava měla přednost. Potkali jsme mnoho motorových lodí...zátoky jako Ostrá, Borek,Cidlina, Veleton, Sanberk byly plné lodí motorových. Všude hrála hudba, děti se bavily lovením škeblí. Tak jsem to vnímal jako malý kluk na tátově lodi, kluk co viděl obrovská vrata komor z pohodlí kajuty přísně uklizen kvůli nebezpečí snadného utonutí. Čas plynul. Naši vzdali dobrodružství na lodi, prodali jí a koupili chalupu. Nicméně v synovi stále zůstala vzpomínka. A tak snad ve stopách svého otce koupil si svou první loď za peníze z brigád jenž podnikal při studiu na střední škole. Byl to skoro vrak mahagonového člunu Wartburg. Ani mě nenapadlo opět vrhnouti se k plachtám. Obával jsem se složitosti ovládání plachetnic. Sir Robin - tak jsem hrdě nazval svou první loď překřtil můj kamarád po jednom dni na Kchocabish - a já se mu vůbec nedivil, neb jsme z oné jízdy z Roztok do Miřejovic nic neměli. Zapíchli jsme loď do břehu u Vepřeku a unavení odešli na vlak...celou jízdu na lodi totiž trávili jsme ponořeni v motoru. Stále to nechladilo, nebo čoudilo, či v tom rachotilo
a to vše bylo ještě skvělé, když to alespoň fungovalo Nějak 
to už jsem přiznám se začínal vodní motorismus nenávidět dovolená byla krásná, ale pouze to jak člověk spal a žil na lodi nikoliv jak se s ní plavil...to mi vrtalo hlavou a poprvé vzpomněl na plachetnice. Opět čas letěl dál a povodně a přiznejme si to i lhostejnost kolegů v loděnici mě připravili(a) o Sira Robina, to mě dost zlomilo. Od roku 2002 jsme vlastně už jako kormidelník nebyl schopen podívat se na lodě...myslel jsem, že tím vše končí. Nicméně pár let po té se pan maxik (myslím, že je tu na fóru registrován) smiloval a koupil ode mě vrak Sira Robina. Kapitán bez lodě je jako ryba na suchu, to si jen tak bloumáte a stárnete jako suchozemská krysa, nic vás nebaví ... a jednou nutně musí dojít k tomu, že si koupíte loď další, to je nevyhnutelné. I stalo se a není tomu tak dávno. Při procházkách, bloumání pražskými loděnicemi mi padla do oka jedna kráska, byla to láska na první pohled a já jí pořídil. s úsměvem opět usedal jsem do ní a to ještě nebyla na vodě a na vše se těšil. Zapomněl na starosti s motorem, což je to nejsmutnější na vodním motorismu. Slova mého otce: Správný vodní motorista není motoristou, nemá-li po ramena ruce ponořené v motoru. A pak se stala ona záhadná věc. Předem upozorňuji, že nechci nadávati či hroziti na vaše příjemné fórum, ale kdybyste tu jen častěji mluvili o motorácích nedonutili byste mě začít hodně uvažovat o plachetnici. Dle mnoha příspěvků co jsem zde četl jsem zjistil (a to pravda jen teoreticky) jak zábavné může být jachtaření. Tedy až na ony vysokoškolské znalosti počasí a fyziky. Ovšem to jsem odbočil. Proč jsem vlastně založil tento topic. Chtěl jsem hlasitě povolat všechny motoráky, aby se ozvali abych neměl pocit, že jsem jedním z posledních co ještě projíždí řeky a nikoliv plachtí na přehradách.
Je tu kategorie představení se, ale přesto... já začnu jako první doufám, že ne jediný majitel motorové lodi zde.
Jméno / loď - oblíbená kotviště (přístavy)
Lukáš / Alka KlecanskoRoztocký ostrov, Hořín, Ostrá, Cidlina, Veletov
budu moc rád za vaše reakce, pevně věřím, že se skutečně najdou i motoráci, nebo mistři jachetníci co zkusí i řeku
Plavbě zdar.
PS: Omlouvám se předem za hrubky, či roztěkanost textu.
, ale přeci jenom plachtit na Brněnské přehradě nebo Křetínce mi připadá jako zoufalství (jedna malá druhá pořád zelené bláto).
