Takže:
Mořský kurz jsem absolvovali se společností AZ Yachting v termínu 9.5.- 16.5.2009. Loď Amoneda, Elán 344, posádka pět mužů (Marek 22 let, Pepa 30 let, dvakrát 40 let - já a Standa a jednou 55 let - Mirek) a jedna žena (moje). A pak kapitán Viktor Jurek.
Týden před akcí
Kurz defacto začal již týden před samotnou plavbou. Kapitán nám mailem posílal úkoly, které jsme museli plnit. Šlo zejména o orientaci na mapě a čtení majáků. Udělalo to na mě velmi dobrý dojem.
A pak jsme vyrazili na cestu.
Sobota 9.5.
Ve 13:15 vyzvedáváme jednoho člena posádky (Standu) na letišti v Zadaru a ve 14:00 se naloďujeme na Amonedu v maríně Biograd na moru. Máme s Luckou přední kajutu, což nevadí, protože jsme oba pod metr sedmdesát. Ve 14:30 zní povel „mooring do vody“ a Amoneda opouští jihovýchodním kurzem marínu a míří na Murterské moře. Moře je klidné, vítr kolem 4 uzlů z jihu. Vztyčujeme plachty a v rámci výcviku pomalu křižujeme proti větru – každý se učí ovládat otěže a jezdce obou plachet. K večeru vítr utichá a na motor dojíždíme k Artině na Vrgadě, kde společně se dvěma jachtami trávíme noc na kotvě. Kotviště je to pohádkové a západ Slunce je neuvěřitelný. Následuje školení zacházení se záchodem. Spíme úplně v pohodě.
Neděle 10.5.
Mám službu v kuchyni – takže dělám všem snídani (Lucka mi trochu pomáhá). V 10:45 zvedáme kotvu a za slabého větru 3,5 uzle míříme na Žirje. Část plujeme na plachty a pokračujeme ve výuce ze včerejška – tedy přehazování plachet, zejména réčka. Vítr ale beznadějně utichá a tak odpoledne pokračujeme na motor. Vařím oběd – ochucenou rýži a uzené maso. Těsně po obědě se objevují delfíni – malé hejno zakrouží kolem lodi asi ve vzdálenosti 80 metrů a zmizí směrem na Kornaty. Vyvazujeme se u osamělého mola a v naprostém osamění se chystáme na noc. Šnorchluju v zátoce a taky pod lodí – voda má 19 stupňů. Nic moc, ale jde to. Po večeři výuka navigace podle mapy a GPS. Pak kecáme v kokpitu do půlnoci. Okolo lodi světélkuje plankton a když zalezeme konečně do kajuty, luknou nám do ní svítí hvězdy. Neuvěřitelný.
Pondělí 11.5.
Bezvětří. Místo odjezdu je na programu školení radiokomunikace. Pak se odvazujeme a na motor míříme do zátoky na Kakanu, kde cvičíme vyvazování na bóji. Jeden je vždy u kormidla, druhý zachytává a zvedá lano bóje, třetí uvazuje vyvazovací lano a čtvrtý z přídě naviguje. Zbytek kibicuje a posty se spravedlivě střídají.
Pak (pořád na motor) vyrážíme směr Obonian (jižní trasou) – součástí výcviku je naplánovat trasu a předat kormidelníkovi kurzy – takže sami navigujeme. Dokonce úspěšně.
Na Obonianu cvičíme zajíždění k molu a vyvazování lodě. Nacvičujeme jak najíždění bokem, tak couvání. Naštěstí nikde nikdo a tak naše rejdění nikoho neirituje. Nás trochu ano.
Ale nakonec to zvládáme a po posledním odpoutání od mola míříme k Šibeniku podívat se na pevnost.
Asi aby si zachoval zdravý rozum, vysazuje nás kapitán u pevnosti a odplouvá. Hodinku někde relaxuje (nedivím se mu!) a my zatím zkoumáme pevnost. Po hodině se naloďujeme zpátky na Amonedu a bereme kurz na Zlarin. Krásné městečko. Nesmějí tu jezdit auta! Jen sekačky na trávu! J(však taky kdo neviděl domorodou omladinu na vytuněné sekačce na trávu s valníkem, jak si to smaží po nábřeží co to jde, ten neuvěří J). Vyvazujeme se na mooring u městského mola. Pak dobíjíme baterie a doplňujeme vodu. Platíme 40EUR (nejsou tu záchody ani sprchy; ale v restauraci jsou záchody v pohodě).
Po vyvázání je osobní volno (sic!) do 18:00. Couráme se Zlarinem, fotografové fotografují, na kopci v kostele zpívá místní ženský sbor, slunce svítí a je tu nádherně. Dokonce je zde i otevřený obchod – doplňujeme trochu zásoby dobrot.
V 18:00 začíná školení COLREGu. Pak vyrážíme na opulentní večeři ‚dohromady za 116 EUR) a po vystřídání všech na konečně prostorném WC se vracíme na loď. Pak samostudium ze skript a potom do půlnoci kecáme a padne nejedna lahvinka (asi dvě padly).
Úterý 12.5.
Službu má Pepa, který je řezník a začíná masový den. K snídaní je mmj. opečená slanina a salámek.
Vítr fouká 10-12 uzlů. Vyplouváme ze Zlarinu v 9:35 a vytahujeme plachty. Loď jde do náklonu a kdo může fotí a točí. Nádhera! Voda pleská o příď, vítr funí skrz lana…. Míříme do zátoky na Tijat, kde pokračujeme v praktickém školení, tentokrát kotvení. Až to dovyzkoušíme, vyrážíme okolo Tijatu na sever a v průlivu mezi Tijatem a Prvičem cvičíme nejdřív plavbu na zadní vítr (na motelja s kontraotěží)) a potom MOB (man over board), ovšem už na motor.
Pak plujeme směrem na západ a kotvíme na Žirje u městského mola za molem trajektu. Zadarmo. Ovšem, je zde mělko. Fotíme loď pod vodou, pod kýlem zbývá tak půlmetr. Ale kapitán je spokojený, takže dáváme večeři. Po večeři (kotlety naložené v marinádě) následuje samostudium (zkoušky se blíží) a kapitán každého jednoho zkouší u vysílačky z komunikace vysílačkou, konkrétně mayday volání. Po setmění vyplouváme na noční plavbu. Cíl: obeplout Žirje. Kapitán nám předává mapy, náměrový dalekohled a odpichovátko. Pak vypíná lodní GPS a nechává se jen svého malého Garmina u sebe. Naším úkolem je vytvořit plán plavby a obeplout Žirje jen s pomocí náměrů na majáky.
Je to adrenalin a zejména na začátku plavby poměrně zmatek. Ale jen si trochu zvykneme a uklidníme se, je plavba nádherná. Zpočátku nesvítí ani měsíc a tak se orientujeme jen podle náměrů, ale pak měsíc vyjde a ostrovy začnou být trochu vidět; spíše tedy tušit. Plavba je úžasná. Střídáme se pravidelně u kormidla a v navigaci. Moře z jihozápadní strany Žirje trochu houpá a loď držíme v kurzu hlavně podle hvězd.
Maják na Blitvenici (v druhé polovině objezdu) bliká dvakrát za půl minuty, takže vždycky třicet sekund plujeme skoro naslepo. Před Blitvenicí jsou mělčiny a nízké ostrůvky v noci neviditelné. Pak se objeví po pravoboku maják na Raparašnjaku, který svítí jednou za 4 sekundy a ve výseku směrem na mělčiny před Blitvenicí má zatemněný sektor. Jakmile zhasne, musíme točit na severozápad, jinak ztroskotáme. Je to adrenalin. Když konečně maják zhasíná, točíme a vracíme se na hranu sektoru tak, aby byl ještě vidět. V poslední čtvrtině plavby nečekaně vyhazuje kapitán fendr oblečený do plovací vesty a se signální bójí, kterému přezdíváme Alfréd. Alfréd mizí ve tmě a Pepík, který je zrovna u kormidla, řve: „Muž přes palubu“. Následuje snížení otáček a obrat. Jdu na příď s baterkou a pročesávám tmu. Signální bójka selhala a nesvítí. Přesto Alfréda nacházíme asi po pěti minutách a vytahujeme ho zpátky na loď. Ani se moc nenamočil.
Bezpečně dokončujeme obrat nad Žirje a maják izolovaného nebezpečí společně se světly mola trajektu nás vede do přístavu. Vyvazujeme se v 01:45. Oddechli jsme si. Kapitán jistě také. Úplná bojovka jako na táboře
Středa 13.5.
Spíme do 9:30. V 9:35, skoro v pyžamu, odvazujeme loď. Fouká 12 uzlů a kapitán velí k odplutí. Plachty letí nahoru. Ve 13:30 vítr utichá. Startujeme motor a míříme na Kornaty. Jdu na příd a sedám si na sedačku nad kotvou. Deset metrů přede mnou se objevuje skupina delfínů. Krásně slyším, jak se nadechují. Úplně mystická chvíle.
Projíždíme prázdnými Kornatskými ostrovy a v průplavu mezi Katinou a Kornatem nám předvádí kapitán navigaci na zákrytové náměrné body. Pak směřujeme dál na sever a vyvazujeme se v Sali. Vynikající zmrzlina a pivko.
Pak pokračujeme v plavbě na sever a zkoumáme Zaglav a Žman, abychom se nakonec na noc vyvázali u ponorkového bunkru. Kotví tu již jedna jachta s českou posádkou. Jejich loď má přes padesát stop a všichni jsou společensky velmi unavení. Úplně na šrot. Chvíli se s nimi přátelíme ale jejich tempu nelze stačit. Snažíme se v kokpitu ještě opakovat nad skritpy, ale pak zalézáme. Ještě dlouho do noci duní bunkrem na plné pecky Děda Mládek Ilegal Band….
Čtvrtek 14.5.
V 8:30 odrážíme od ponorkového bunkru a míříme na jih do Brbinje. Tam se vyvážeme u mola a absolvujeme školení první pomoci a použití záchranných prostředku na lodi, včetně vodní kotvy.
Pak opouštíme Brbinje a na plachty plujeme směr Pašman s cílem projet pod mostem mezi Pašmanem a Ugljanem. Most je ale v rekonstrukci a plavba nemožná. Obracíme na jihovýchod a křižujeme proti sílícímu Jugu. Každý popořadě zkouší obraty (re) a honí posádku po kokpitu. Začíná nás tlačit čas a tak zrefujeme plachty, nahodíme motor a proti vlnám směřujeme podél Pašmanu do murterského moře. Začíná to trochu houpat, nikomu ale špatně není. Vítr dosahuje na 15 uzlů a tak pod dolním koncem Pašmanu otáčíme na severovýchod, vytahujeme plachty a na zadní vítr plujeme směr Biograd. Po půl hodině ale vítr slábne a tak na motor dojíždíme do Biogradu. Nejdřív k benzince doplnit naftu a pak do maríny. Smutně uvazuju mooring – plavba právě skončila.
Sprcha a záchod stojí ale za to – to si člověk doma takhle nevychutná a po večeři absolvujeme závěrečný písemný test znalostí, který si na nás kapitán přichystal. Pak doslova upadneme do kajut.
Pátek 15.5.
Odjezd dvěma auty do Zadaru a přihlášení ke zkoušce. Zkoušet se začíná ve dvanáct a asi po půlhodině přichází na řadu i naše posádka. Zkouška trvá kolem patnácti minut (někdo i déle). Všichni se ctí absolvují. Přesouváme se do konoby za kapitanátem a čekáme na našeho kapitána, až donese průkazy. Za půl hodinky se vrací a směje se. Jsme kapitáni. Uspořádáváme malý ceremoniál, kdy kapitán křtí každý průkaz mořskou vodou nabranou v Biogradu a jeden každý je jmenovitě uveden do cechu kapitánského. Samozřejmě s potleskem zbytu posádky a nakonec i obsluhy restaurace.
A to je skoro konec. Fotíme se hromadně v parku a polovina posádky vyráží směr Česká republika. Zůstáváme jen tři a kapitán. Asi dvě hodiny couráme Zadarem a pak se autem vracíme do maríny v Biogradu. Tam ještě uklidíme loď a láskyplně vydrhneme kokpit a palubu – po nás následuje další kurz. Amoneda doslova svítí a my se na ní smutně koukáme. Sbalíme a co už dnes nepotřebujeme, doneseme do auta. Pak večeře a po chvíli kecání zalézáme do kajut.
Sobota 16.5.
V 8:00 budíček, je tu další posádka. Kapitán jí ale vyhání, ať dorazí až za hodinu. My bleskové dobalujeme a loučíme se s kapitánem a s Amonedou.
Máme ještě čas a jdeme se projít po Biogradu. Chvíli se couráme, ale stejně nás to žene zpátky a tak se ještě vracíme na molo. Opět se loučíme s kapitánem Viktorem, zamáváme Amonedě s nové posádce a konečně vlezeme do auta.
V Zadaru na letišti vysazujeme Standu a pak míříme směr Slovinsko. Naše mořské dobrodružství skončilo.
Závěrem
Závěrem bych chtěl napsat, že kurz daleko předčil naše očekávání (navíc jsme nevěděli, co čekat
) Viktor Jurek se ukázal jako vynikající kapitán a školitel, byť někdy přísný 
Celý kurz měl velmi dobře připravený a využil všechen čas k tomu, aby nás připravil nejen na zkoušky, ale ukázal co nejvíc i z praktického jachtingu. Navíc noční plavba bez GPS je zážitek a zkušenost, která se určitě nezapomíná a bude se v budoucnu hodit.
Tímto tedy bych rád AZ Yachtingu a jmenovitě kapitánovi Viktoru Jurkovi poděkoval. (a není to žádná reklama, jasný? Protože komu čest, tomu čest!
A ještě jedna poznámka, hlavně pro ty, kteří se na podobný kurz chystají. Ač máme kapitánský průkaz, necítíme se ani kapitány, ani námořníky. Díky trpělivosti a umu našeho kapitána jsme se myslím stali začínajícími jachtaři, kteří budou určitě ještě sbírat zkušenosti, než vyplují na první samostatnou plavbu.
A ještě jednu poznámku. Moji ženu Lucii to děsně chytlo a ještě týden po návratu každou noc plula na plachetnici a navigovala. Fakticky
.
je to myslim o praxi a samostudiu.
