3. díl
Opravdu velká jezera
Další 3 dny trávíme v Motale. V infocentru se ptáme na spojení do Söderköpingu a parkování pro auto. Budu muset využít vlak i autobus. Také si bereme turistickou mapku jezera. Je zde solidní zázemí a o víkendu máme hned před marínou výstavu autoveteránů a další den potom výstavu starých spalovacích motorů pro pohon různých strojů. Všechny ty motůrky si celé dopoledne spokojeně klapou a jejich majitelé ochotně vysvětlují a předvádějí jejich využití třeba při řezání nebo štípání dřeva. Bylo to příjemné a zajímavé zpestření. Potom se vracím do Söderköpingu pro auto a převážím ho na parkoviště asi 500m od mariny. Parkovat se zde dá opět i s přívěsem zdarma. Manželka mezitím využívá prádelnu.
. .
VÄTTERN
Pondělí 19.7. Doplňujeme zásoby jídla a vody a odplouváme na jezero Vättern. Jezero je to celkem velké a také čisté. Na délku má asi 130 km, max. šířku skoro 30 km a max. hloubku 119 m. Fouká čerstvý vítr od západu, přídí rozrážíme asi půlmetrové vlnky a vodní tříšť oplachuje palubu až do kokpitu. Se synkama si užíváme krásný jachting. Manželka ovšem naše nadšení nesdílí, pronáší opět něco o rohatých zvířatech a jde vyvažovat do kajuty. Přeplouváme na protější stranu k ostrůvku Ombo Öar, kde zůstáváme vyvázáni v malinké zátoce až do středy. Ostrůvek je kromě krásných mechů a kapradin také plný výborných borůvek, a tak máme jazyky modré jak žirafy. Voda je zde sice proklatě studená, ale křišťálově čistá a tak se i koupeme, lenošíme, chytáme ryby a také pár raků. Jelikož nikdo z nás ještě raka nikdy nejedl, tak toho největšího zkoušíme ze zvědavosti uvařit. Chutnal jako ryba.
. . .
Středa 21.7. Vstáváme do chladného rána a odplouváme do Karlsborgu, kde doplňujeme zásoby jídla. Potom jdeme na informace, studujeme předpověď počasí, možnost parkování auta a nějaké spojení do Motaly. Parkování bude opět bez problému a zdarma. Spojení je ale tak složité, že raději měníme plán. Odplouváme na jezero a zkoušíme chytat ryby. Místním lososům a štikám se ale zřejmě naše návnady moc nezamlouvají. Po 2 hodinách marného čekání na úlovek kolem nás ve vzdálenosti zhruba 100m pomalu proplouvá loď a když je na naší úrovni, vytahují snad metrového lososa. Ryby tady teda jsou, ale nečekají na nás. Balíme pruty, vytahujeme plachty a odplouváme do Vadsteny. Vyvazujeme se v marině, večer si procházíme hrad a město a příjemně unavení jdeme spát.
VADSTENA
Ráno se po snídani rozdělujeme na dvě skupiny. Skupina A odchází pěšky asi 15 km do Motaly, kde sedne do auta a pokračuje dalších asi 80km okolo jezera do Karlsborgu. Skupina B odplouvá tamtéž přímo přes jezero, což je asi 26km. Odpoledne se setkáváme v Karlsborgu, parkujeme auto s přívěsem a jdeme kuchtit něco k jídlu.
Pátek 23.7. Zůstáváme v Karlsborgu, jdeme se projít a také se podívat do pevnosti. Odpoledne se vracíme k lodi a koukáme, že se něco chystá. Z malého domečku vedle maríny se vyklubalo pódium, přichází milá starší paní a ptá se nás, jestli si nechceme koupit lístek na skvělou a světoznámou dívčí kapelu Timotej. Pod tímhle názvem znám akorát šampón, ale vzhledem k tomu že jsme vyvázaní asi 50m od pódia, tak dva lístky kupujeme, otevíráme láhev vína, a těšíme se na nezapomenutelný umělecký zážitek. K našemu překvapení přišlo poměrně dost lidí a holky nehrály vůbec špatně.
.
.
PEVNOST V KARLSBORGU A SKUPINA TIMOTEJ
Ráno odplouváme dál do Forsviku, kde zůstáváme kvůli hustému mrholení a mlze do pondělí. Využíváme sušičku prádla a čas si krátíme koukáním na filmy nebo hraním karet. Odpoledne zvenku zaslechnu ,, tobrý den“. Vykukuju ven, na mole stojí pán a dává se s náma do řeči. Že si všiml vlajky a že jsme jediná česká loď, kterou tady kdy viděl. Že sem jezdí často odpočívat, je z německa a umí pár slov česky, protože měli nějaké české děvče na hlídání dětí.
V pondělí se počasí trochu zlepšuje, a tak vplouváme do nejstarší a také poslední komory která nás zdvihne do nejvyššího místa kanálu, které je 92 m nad mořem. Potom pokračujeme po menších jezerech do Tätorpu, kde je ručně ovládaná komora. Je to vlastně taková atrakce pro děti, můžou si otevřít a zase za sebou zavřít vrata bez obav, že by něco pokazili. Je tady totiž téměř nulový rozdíl hladin. Dnešní plavbu, která vedla krásnou přírodou končíme ve Vassbackenu.
. .
Je zde pěkná marina spojená s kempem. Kluci se vydávají pěšky podél kanálu do Törebody, že se projdou a koupí něco dobrého k jídlu. Je to pěkná štreka, ale když chtějí
. Vrací se po asi pěti hodinách slušně utahaní. Mimo jiné se jim podařilo koupit prášek do pečiva, a tak jdou péct buchtu. Ještě k tomu prášku, dlouho se s prodavačem nemohli domluvit, co to vlastně chtějí. Až po chvíli se prodavač plácl do čela a povídá ,, make cake be bigger“ tak se tomu všichni zasmáli, a kluci byli rádi, že se tak pěkně domluvili. Když už su u těch nákupů, překvapilo nás, že se zde prodává slané máslo. Dá se samozřejmě koupit i to normální, ale je třeba si na to dát pozor.
V úterý dopoledne odplouváme do Törebody. Je zde opět solidní zázemí včetně wifi internetu. Na středu plánuju další převoz auta a tak se zastavujeme na informacích a vymýšlím, jak se dostanu zpátky do Karlsborgu. Večer si přes skype povídáme s příbuznými doma. Diví se, že tu máme ještě světlo, když u nich je už tma jak v pytli. Ráno se chystám na cestu pro auto. Vymyslel jsem to tak, že půjdu asi 15 km zkratkou přes les do Sätry, a odtud autobusem do Karlsborgu. Naštěstí všechny cestičky co byly v mé mapě více méně odpovídaly skutečnosti. Mimo toho že jsem se cestou přecpal borůvkama a lesníma jahodama, jsem ještě musel projít v plné palbě skrz golfové hřiště, kde ale vedla turistická stezka a nikdo neprotestoval. Po obědě už jsem zase zpátky v Törebodě a parkuju auto na parkovišti u maríny.
Čtvrtek 29.7. Počasí nic moc, občas sprchne. Rozhodujeme se, že dneska pojedu já autem do Norrkvarnu a skupina B, tedy manželka a synci poplují sami. Čeká na ně devět komor, tentokrát ale z kopce dolů, a tak pro jistotu u té první zastavuju a čekám jak to zvládnou, a jestli chudáka Vrabčáka v komoře neoběsí. Vše zvládli na jedničku a tak uklidněn odjíždím do Norrkvarnu, parkuju auto a čekám na zbytek výpravy. Opět zde funguje internet, a také zde mají zajímavé pařezové chaloupky, ve kterých se můžete ubytovat. Také tady mají model kanálu, kterým protéká voda, a malé děti si můžou hrát s komůrkama a proplavovat modely lodí. No neodolal jsem. Další den pokračujeme do Sjötorpu. Auto tentokrát převáží synek, ostatní plujeme lodí a zdoláváme dalších devět komor. Tu poslední, na hladinu jezera Vänern, si necháme až na zítra.
POSLEDNÍ KOMORA
Sjötorp byl plný turistů a poprvé a také naposled platíme nějaké parkovné. Parkujeme u maríny na parkovišti pro karavany. Je tady obchůdek, kde prodávají uzené ryby. Koupili jsme lososa, nebyl sice zrovna levnej, ale byl výbornej. Večer jdeme omrknout marinu na jezeře, která je hned za poslední komorou, ale už nepatří ke kanálu. Je zde krásný skluz s kasičkou na symbolický poplatek. Před spaním ještě kontrolujeme počasí a rozhodujeme se, že zítra proženeme Vrabčáka pod plachtama a večer vyrazíme domů.
Sobota 31.7. Po vydatné snídani odplouváme do poslední komory a potom na jezero. Fouká 8-10 m/s, a vlny jsou jak na moři. Není divu, jezero je asi 130 km dlouhé a 60 km široké. Po vytažení plachet se opakuje manželčino brblání a my si užíváme svižný jachting.
Voda už tu není tak čistá jak na Vätternu a je trochu zbarvená do zelena.
. .
VÄNERN
Okolo 16 hod. se vracíme do mariny v Sjötorpu, vytahujeme Vrabčáka z vody a večer odjíždíme směrem na Göteborg. V úterý 3.8. pak příjíždíme v odpoledních hodinách v pořádku domů.
Nejhezčí část kanálu je asi mezi jezery Vänern a Vättern, ale líbilo se nám všude, kde jsme byli. Kromě krásné přírody za to také mohli ti drsní vikingové. Lidé, kteří když vidí turistu, tak se mu spíše snaží pomoct, než ho obrat o co nejvíc peněz. Lidé, od kterých jsme za celý měsíc nezažili ani náznak nějakého arogantního chování, nebo něčeho podobného.